That's not really

44.kapitola

Will s Jakem hráli v obýváku nějaké hry a já s Katie šla uspat Sophinku k ní do pokojíčku. Celý byl vymalovaný na růžovo. Seděla jsem na posteli, která tam jen tak mimochodem byla, a pozorovala Katie jak Sophču svléká z šatiček a obléká do pyžamka.

,,Myslíš že mě bude Jake mít ještě někdy rád?" vyhrkla zničehonic brunetka a podívala se na mě smutným pohledem.

,,Katie, on tě má rád. Jen mu musíš dát trochu času. Neboj se." povzbudivě jsem se na ni usmála.

,,Já vím že jsem to podělala. V tu chvíli mi to ale přišlo jako to nejlepší co můžu udělat. " řekla a v očích se jí leskla lítost a beznaděj.

,,Hele, klid. Všechno bude v pohodě. Myslíš že kdyby tě Jake neměl rád, tak tady s tebou vůbec je? A poslouchá tě?" zeptala jsem se.

,,Třeba tu je jen kvůli Sophince." usmála se na holčičku v pyžamku a pohladila po tváři.

Zhluboka jsem se nadechla. Ta holka si to prostě nepřipustí. Znám svého bratra. Za chvíli ho to přejde a vrhne se Katie okolo krku. Potom spolu budou žít všichni tři, pokud jich nebude víc, až do smrti.

,,Kdyby tady byl kvůli Sophče, tak si ji vezme k nám domů a není tu s tebou." vznesla jsem hodně pravdivý a logický argument.

,,To je pravda." vesele se usmála Katie. ,,Ale pořád tomu moc nevěřím." ušklíbla se nakonec.

,,Seš strašně tvrdohlavá." zakroutila jsem nad ní se smíchem hlavou.

Katie začala přecházet se Sophinkou v náruči po místnosti a potichu ji zpívat. Do deseti minut spala, proto ji položila do postýlky a zatáhla nebesa.

,,A odkdy jste s Willem, ehm kamarádi? " zeptala se opatrně a u slova kamarádi se ušklíbla.

,,No..." zapřemýšlela jsem ,,Asi od poloviny soustředění. " usmála jsem se.

,,Páni. Neřekla bych že spolu budete jednou takhle v pohodě mluvit." řekla upřímně.

,,To já taky ne." zasmála jsem se. Najednou jsem si na něco vzpomněla.

,,Za co jsi napomínala Willa když jsem si vzouvala boty?" zeptala jsem se s úšklebkem na rtech.

,,Je to trapný." zamumlala a dala si hlavu do dlaní. ,,Stydím se za něj!" sedla si opět vzpřímeně a trochu se začervenala.

,,Já to chci slyšet! " ohradila jsem se.

,,Ale nebudeš na něj naštvaná, jo?" zeptala se nejistě. Co mohl udělat tak strašnýho?!

,,Slibuju že na něj nebudu naštvaná." zašklebila jsem se na ni.

,,Čuměl ti na zadek." zamumlala sotva srozumitelně.

A moje reakce? Začala jsem se smát jako šílenec. Svalila jsem se na postel a smála se. Katie mě jen nechápavě pozorovala.

,,Co je na tom vtipnýho? " řekla celkem vykolejeně když jsem se uklidnila.

,,To není poprvý, buď v klidu." usmála jsem se.

,,Co?" zděšeně téměř vykřikla.

,,Klid. Máš dospívajícího bráchu, asi by ses tomu neměla tak divit." uchechtla jsem se.

,,No... To bych asi neměla. Ale je to divný. Já jsem si vždycky myslela že je takovej slušnej. Chápeš, ne?" zasmála se.

,,Ne, Will není slušnej. S tím se smiř." vyplázla jsem na ni jazyk.

,,Ty radši pomlč. Vím že se ti Will líbí." mrkla ne mě.

V tu chvíli jsem se začala dusit vlastní slinou. Nechápu jak přišla na to, co právě řekla.

,,Katie, to je fakt hovadina." nervózně jsem se zasmála. Přeci jen, tohle téma mi nebylo zrovna dvakrát příjemné.

,,Já to vidím. Jak se na něj koukáš. No, spíš on na tebe. Viděla jsi jak byl zaražený když tě Jake ptal jestli jste jen kámoši a ty ses na něj naštvala?" usmívala se.

,,To bylo určitě z něčeho jiného. A nekoukám na něj!" řekla jsem dotčeně.

,,Z ničeho jiného to stoprocentně nebylo! Možná to bude znít divně, ale kdyby nebyl Will můj brácha tak se mi líbí." zachichotala se jako nějaká puberťačka. Jen jsem nad tím protočila oči.

,,Neříkám že se mi po fyzický stránce nelíbí, to se mi líbí. Hlavně ty oči." řekla jsem celá rudá.

,,A jinak co?" vyptávala se dál.

,,To asi ne. Já nevím." přiznala jsem se sklopenou hlavou.

Tenhle rozhovor byl mega trapný... A navíc jsem se vůbec nevyznala sama v sobě...

Moc děkuju za všechny voty a milý komentáře! Jste nejlepší čtenáři na světě! Mám vás všechny ráda ❤ ❤ ❤