That's not really

7.kapitola

Ihned mi přišla na fb zpráva:

Jake: To mi jako píšeš až teď ?!

Já: Jako promiň, ale kamarádíme spolu asi 10 minut...

Jake: Aha, sorry sestřičko❤

Já: Nechceš mi náhodou napsat kdo je ta "nejúžasnější"?

Jake: Že by ta nejúžasnější holka kterou jsem poznal?

Já: 1. To bylo vůči mě hnusný!
2. Myslela jsem jméno
3. Už mi to slovo leze na nervy!

Jake: Ty jsi nejlepší ségra, Susan nejlepší holka, chápeš?

Já: Tak Sarah jo?

Jake: Už budu muset jít, ale někdy ti zavolám. Mám tě rád

Já: Já tebe taky. Jo a mohl by jsi to říct prosím dědovi?

Jake: Určitě, bude rád

Aby jste to pochopili, dědu mám hrozně ráda. Babička umřela když mi byly asi tři roky a já jsem s dědou trávila spoustu času. Bydlí nedaleko New Yorku a já k němu jezdila na prázdniny. Na ty zážitky nikdy nezapomenu.

Děda snad nevynechal jedinou moji soutěž. V tancování mě podporoval už od malička. Pořád mi říkal, ať jsem na Willa hodná, že mě rád a že si to nezaslouží.

Neměla jsem tyhle jeho přednášky ráda, ale časem jsem zjistila, že měl pravdu. Doufám že bude rád až mu to Jake řekne.

,, Dobré ráno" ozvalo se přede mnou. Cukla jsem sebou. Hrozně jsem se lekla.

,, Ahoj, víš jak jsem lekla?!" odpověděla jsem.

,, Tak promiň" řekl se smíchem.

Roztáhla jsem závěsy aby sem proudilo světlo. Doteď jsem se obětovala a byla tu jako v kopce.

,, Už ti není blbě?" zeptala jsem se ho.

,, Ani ne, ale asi oslepnu z toho světla" řekl a zamžoural na mě.

Jen jsem se uchechtla.

,, Počkám na tebe před chatkou, tak pohni" poručila jsem mu a odešla z chatky.

Hned za mnou přilétla Emma.

,, Po snídani jdeme k jezeru a ty mi řekneš všechny detaily!" vychrlila ze sebe a mačkala mě v objetí.

Otevřely se dveře od chatky a stál v nich nečekaně William.

,, To znělo jak kdyby jsme se spolu vyspali!" řekl jakoby nic. Já jsem okamžitě a zrudla a Emma taky.

,, Seš strašnej idiot Wille!" řekla jsem a bouchla ho do ramene.

,, Ale pořád sympatyckej!" ušklíbnul se a mířil do jídelny.

Já z něj fakt nemůžu. Teď mě mrzí že s ním kamarádím až teď.
S Emmou jsme ho doběhli a sedli si do jídelny. Když jsme tam s Willem bok po boku přišli, všichni jen koukali. Musela jsem se zasmát.
Musí si hold zvykat.

Do mističky jsem si nandala jogurt a nasypala müsli. S chutí jsem se do toho pustila.

,,Jak se tím můžeš najíst až do oběda?" řekl a ušklíbnul se. Měla jsem plnou pusu tak jsem musela chvíli počkat. Jen nadzvyhl obočí. To nevidí že jím? Ukázala jsem na svoji pusu.

,, To nemůžeš počkat až to dojím? Jo stačí mi to až do obědu." řeknu. Will jen protočí oči a pokračuje v jídle.

,,Ehm, ehm." odkašle si trenérka. Asi nám chce něco říct.
,,Dobré ráno! Teď Vám řeknu program na dnešek. Dopoledne máte volno. Všichni ale budete povinně na obědě, zkontroluju si to. Ve dvě hodiny se sejdeme v hlavním budově. Budeme trénovat do šesti hodin. Dneska se naučíte několik nových tanečních pozic. Po večeři bude táborák, který je dobrovolný. Určitě ale přijďte. Bude se hrát na kytaru, zpívat a budeme opékat marschmalovny. To je asi všechno. Všichni budou v 10 ve svých chatkách. " divím se, že jí z toho nebolí v krku.

Dojím celý obsah své snídaně a postavím se.

,,Kam jdeš?" zeptá se se zvědavostí v hlase Will.

,,S Emmou k jezeru."

,,Ajo! Já zapomněl že mě jdete drbat!" řekne a dělá že přemýšlí. Jen protočím oči.

,,Jdeme?" zeptám se Emmy.

,,Jo"

Mlčky dojdeme až k jezeru, když se posadíme do písku celý včerejší večer a dnešní ráno ji převyprávím.

,,A není tohle přesně to, co jsi chtěla?" zeptá se udiveně.

,,Je" pronesu zasněně. Jsem poslední dobou opavdu divná. Všechno se ve mě jakoby mění. Myslím pocity a tak.

,,Will si to opravdu zaslouží. Měl s tebou velkou trpělivost celý ty roky. Měla by sis toho vážit." poučí mě. Má pravdu.

,,Vážím" dál už jen pozorujeme jezero každá potopená ve svých myšlenkách.