That's not really

27.kapitola

,,Chlapec si klekne na jedno koleno a druhou nohu postaví aby tvořila pravý úhel. Dívka dá dlaně na jeho stehno a udělá stojku na rukou. Bude stát jen na malý okamžik, protože potom ji chlapec uchopí za pas a položí na své rameno tak, aby měla nohy u jeho zad a hlavu u dopředu. Poté se postaví na rovné nohy. Dívka musí zatnout všechny svaly a být jako prkno. Potom si ji chlapec jakoby omotá kolem krku, aby byla na jeho druhém rameni. Hlavu bude mít u zad a nohy dopředu. Potom se dívka na krátkou chvíli posadí na chlapcovo rameno, z kterého ji on poté elegantně pomůže. Mělo by to vypadat krásně. Potom se pokračuje normálně dál v tanci." dokončí už podruhé svůj proslov trenérka.

Prý ho říkala poprvé včera, ale dneska ho zopakovala. Mám takový pocit že to vůbec nechápu. Normálně ho mám jen u domácích úkolů z matematiky.

,,Šup šup! Začněte trénovat! Nejdřív jen tu část s tanečním prvkem a až potom vám zapnu hudbu." zatleskala trenérka.

,,Jdeš?" zeptal se William a ukázal na roh tělocvičny.

Přikývla jsem a následovala ho. Ze začátku jsem si zkusilo jen obyčejnou stojku na zemi. Ta byla v pohodě. William už klečel a čekal na mě. Zhluboka jsem se nadechla.

Malinko jsem se rozeběhla a udělala stojku na jeho stehně.

Okey, bylo to nehorázně trapný. Šahala jsem mu stehno! Byla jsem jako rajče. Naštěstí se to dalo připisovat tomu, že jsem hlavou dolů. Taky bych si měla příště vzít rolák.

Williamovi ruce uchopily můj pas a položil si mě na rameno. Všechny svaly v mém těle byly napnuté abych nespadla. Kousala jsem se do rtu, až mi málem tekla krev. Postavil se na nohy.

A byl tady další trapný okamžik... Moje hlava byla v jeden moment až moc blízko té jeho. Otočil si mě na rameni a já se za pomoci břišních svalů posadila. Teď Willa lituju, protože ho to ramene vážně musí bolet. A navíc mám zadek u jeho hlavy. Grrr...

Jeho ruce opět spočinuly na mém pase, tentokrát mě jen přidržel když jsem doskakovala. Vydechla jsem všechen vzduch, který se mi nahromadil v plicích.

,,Bylo to moc hezké, teď to až do oběda zkoušejte čím dál rychleji." usmála se trenérka a začala mezi námi procházet.

****

O půl dvanácté se všechna naše zpocená těla nahrnula do jídelny a poposedala si na židle. Už jsem se zvedala, že si dojdu pro studený čaj, který máme jako pití k obědu. Ani jsem ale nemusela protože ho přede mě položil William. To bylo divný.

,,Ehm, díky?" podívala jsem se na něj tazavým pohledem. Jen protočil oči a sedl si vedle mě. Po očku mě sledoval.

O co mu jde?!

Vzala jsem do ruky čaj a napila se. To byla chyba. Nebyl sladký ale slaný. Okamžitě jsem ho vyplivla a začala si otírat pusu ubrouskem. Pane bože! To bylo naprosto nechutný.

Přede mnou byl nalitý talíř polévky, ani nevím jak se tam vzal, tak jsem si rychle dala do pusy plnou lžíci.

Další chyba. Další vyplivnutí. Další nechutné obličeje. Byla úplně přesolená. Do ubrousku jsem vyplivla všechny zbytky té ohavné tekutiny po které se mi dělalo špatně. Sebrala jsem Joshovu skleničku s čajem a vypilo ho.

,,To bylo moje!" řekl naštvaně, ale pořád se mi smál.

,,Poděkuj svýmu kámošovi." ušklíbnula jsem se a otočila se na Williama, který se smál jako blázen. Po tvářích mu z toho tekly slzy.

Je mi úplně jasný že to udělal on. Vzala jsem svůj osolený čaj a nalila mu ho do polévky. V tu ránu se smát přestal.

,,Co si jako myslíš že děláš?" prsknul.

,,Nic." nevinně jsem se usmála a svojí lžící mu polévku zamíchala.

,,Seš úplně blbá?!" postavil se od stolu a třísknul příborem.

Všechny pohledy se na nás otočily a zrudla jsem se.

,,Ty sis začal." zamračila jsem se na něj. Snažila jsem se mluvit potichu, aby nás neslyšeli všichni. Když viděli že nic neuslyší, začali si všímat svého.

,,Začala sis ty! Hned ráno!" řekl naštvaně a sedl si zpět na židli.

,,Vždyť jsi ho hned našel, tak o co ti jde?"

,,Tohle byla jenom taková pomstička. Ty jsi mi to ale musela zase vrátit, že?"

,,Jen jsem ti tam nalila pití, se z toho neposer Williame!"

,,Poseru! To si to nemohla jen tak přejít a říct, že teď jsme si kvit?!"

,,Ticho vy dva!" strčila mezi nás hlavu naštvaná trenérka.

,,Za trest myjete a utíráte nádobí po večeři." křikla na nás když odcházela.

,,Utírám." vykřikla jsem ještě než se stihl William nadechnout.

Naštvaně se zvedl a odnesl polévku na okénko.

Mračila jsem se sama pro sebe. Kvůli tomu, že se hádal máme ten debilní trest.

Ahoooooj!
Nová kapitolka je tady! Co na ni říkáte?
Tenhle díl bych navíc chtěla věnovat nejlepší čtenářce Flamingoahs za voty a ty úžasný komentáře! Děkujuuu všem za všechno :DD
Kdybyste měli nějaké otázky, ptejte se!
Mám vás ráda ❤
Adel