That's not really

37.kapitola

Od dva dny později

,,Beth? Já jdu za Sophinkou a Katie, do večera jsem doma. Zvládneš to tady sama?" zeptal se starostlivě.

,,V klidu brácho." zasmála jsem se a pohladila ho po rameni.

,,Ok. Mám ti pomoct nahoru nebo budeš tady?" další otázka. Proč musí být tak starostlivej?!

,,Budu tady a už běž." protočila jsem oči a bouchla ho berlí do zadku v modrých džínech.

,,Zatím." dal mi pusu na tvář a odešel.

Ležela jsem na velké pohovce v obýváku a jedla z misky svoje oblíbené kakaové kuličky s mlékem. Přede mnou hrála zpanutá televizi a já byla naprosto zažraná do Médi Bédi.

Tu pohádku mám šíleně ráda. Jako malá jsem totiž chtěla mít domacího medvěda. Abych s ním chodila na procházky, uklízela po něm hovínka, dávala mu do misky žrádlo pro psy, kupovala mu hračky,... Byla jsem prostě divný dítě. Moje oblíbenost medvědů je asi důvod toho, že jich, akorát plyšových, mám v pokoji hrozně moc. Ale nemám to srdce je vyřadit do krabic a dát na půdu nebo dokonce vyhodit.

Film skončil a já jen tak přepínala televizi. Vyrušil mě domovní zvonek. Svraštila jsem obočí k sobě. Kdo to může být? Jsem si jistá že Jake si bral klíče a nikdo jiný by přijít neměl.

Dalším mínusem byl fakt, že jsem na sobě jen spodní prádlo a bráchovo tričko, které mi sahalo tak maximálně do půl stehen. A jestli vůbec tam...

Jelikož se ozvalo další zazvonění, postavila jsem se a vzala si berle. Prošla jsem dveřmi do předsíně a opatrně odemkla. Můj skvělej bratr totiž zamknul. Taková škoda ze nemáme takové to kukátko ve dveřích.

Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře.

,,Zdravotní sestřička je tady!" zakřičel povědomý hlas. Leknutím jsem sebou škubla.

Až když jsem otevřela dveře dokořán, všimla jsem si že to byl Will.

Co tady sakra dělá?!

Stál ve dveřích a v každé ruce držel jeden kelímek ze Starbucks. Na sobě měl tmavě modré tričko a černé kraťasy. Na nohou šedivé vansky.

,,Co třeba mě pozdravit?" nadzvedl obočí a ohrnul spodní ret.

,,Ahoj." pozdravila jsem podle jeho příkazu.

Jen se usmál a pohled mu sjel k mým nohám. Chvíly je celé skenoval pohledem a potom si skousl spodnú ret.

To jako vážně?

,,Ehm, ehm..." upozornila jsem ho na onu skutečnost, že tu jsem i já a nejen moje nohy.

Pobaveně zvedl pohled k mým očím a šibalsky se usmál.

,,Víš že kdyby teď přišel nějakej úchyl, tak mu hodně usnadňuješ práci?" zasmál se.

Překvapením jsem pootevřela pusu a celá zrudla. Já nemůžu za to, že je takový teplo. Kluci taky normálně chodí bez trička. A navíc, proč by sem měl chodit úchyl?!

,,Teď ses měla vidět. " začal se smát Will, div nevylil kafe z kelímků

,,Haha. To bylo fakt děsně vtipný. " řekla jsem s velkou dávkou ironie v hlase.

,,Promiň. " ušklíbnyl se. ,, Můžu dál?"

,,Asi jo." kývla jsem a uhnula mu ze dveří. Jen se kolem mě protáhnul a došel do obýváku. Zabouchla jsem dveře a zamkla.

,,Proč si přišel?" zeptala jsem se ho když jsem dokulhala za ním.

Seděl rozvalený na pohovce a kelímky byly položené na stolku.

,,Katie s Jakem šli do kina a mamka hlídá Sophču. Jake ale říkal, že musí za tebou domů, tak sem se mu nabídnul, že tě do zítra ohlídám." vítězně se usmál.

,,Já nepotřebuju hlídání!" ohradila jsem se naštvaně.

,,Okey, tak to by mě zajímalo jak se dostaneš i s berlema nahoru..." zamyslel se a promnul si bradu.

,,To ale není hlídání! To je pomoc." odsekla jsem naštvaně.

,,Tak ti teda budu pomáhat, když tomu tak říkáš " zasmál se. Jen jsem protočila oči a rozhodla se to dál neřešit.

,,Chceš karamelový nebo čokoládový latté?" zeptal se mě s úsměvem a ukázal na kelímky s logem Starbucks.

,,Čokoládový." oblízla jsem si pusu.

,,Prosím." podal mi ho a kouzelně se usmál.

Když chce, tak je fakt hodný, milý, všímavý a moc hezký. Ale takhle bych radši přemýšlet neměla, nebo to nedopadne dobře.

Převzala jsem si od něj kelímek a napila se horké tekutiny.

Miluju čokoládový latté...

Koukla jsem na Williama, který pil svoje pití a přitom pozoroval moje nohy natažené na stolku. Rychle jsem je položila na pohovku a zamračila se.

,,Jdu si vzít nějaký tepláky, doneseš mi prosím ke schodům berle?" zeptala jsem se a zamračila se.

,,Nebuď naštvaná. Ty se mi tady vystavuješ." ušklíbnul se.

,,Nevystavuju se!" bránila jsem se a došla ke schodům.

,,Nechceš tam donýst?" zeptal se.

,,Ne, nechci. Jen mi tam dej prosím ty berle. "

,,Já tě budu chytat kdyby něco. " mrknul na mě a pokynul mi rukou, ať jdu první.

Jen jsem protočila oči, vrazila mu do ruky berle a začala vyskakovat po schodech.

Byla jsem v půlce a zastavila se, abych si trochu odpočinula. Víc než ta zlomená noha mě bolela ta druhá, po které jsem skákala. Otočila jsem se na Willa a měla chuť ho zabít. Baví ho mě pořád očumovat?! Zrudla jsem zlostí. Tohle už vážně přehání.!

,,Sakra Williame! Můžeš přestat? Sereš mě!" křičela jsem na něj.

,,Promiň, promiň." omlouval se a vyběhnul schody.

Zavrčela jsem. A prej kdyby přišel úchyl, jeden tady už je...

Když jsem byla nahoře, vzala jsem ai od něj berle a zamířila do pokoje.

,,Nechceš tam s něčím pomoct?" šibalsky se usmál.

,,Ne." odsekla jsem a zabouchla ze sebou dveře.

Kvůli němu se budu pařit v teplácích, skvělý...

Otevřela jsem skříň a vyndala tepláky.

Will je zpět!!! :'D
Nevím kdy bude další díl, protože jedu na hory, ale budu se snažit :-*