That's not really

20.kapitola

Vylezla jsem ze sprchy s dobrou náladou. Až moc dobrou náladou na to, že jsem byla na zakázaném místě a nemám jistotu že mě nikdo neviděl. Alespoň v tom kdyžtak nebudu sama.

Koupelny byly úplně prázdné, protože Emma už odešla a nikdo jiný se o půl čtvrté odpoledne nesprchuje. Potřebovala jsem ze sebe smýt ten nepořádek z jezera. A taky si urovnat věci v hlavě a k tomu je sprcha nejlepší.

Oblékla jsem si spodní prádlo, riflové mini kraťasy a bílé tílko. Z kosmetické taštičky jsem vytáhla hřeben a pročesela si vlasy. Nechala jsem si je rozpuštěné. Sice byly ještě mokré, ale venku bylo takové teplo, že budou hned suché.

Uklidila jsem hřeben, vzala do ruky ručník a vyšla z koupelen. Vydala jsem se po štěrkové cestě k chatce. Venku bylo spoustu tanečníků. Někdo se opaloval, jiní si povídali, další hráli fotbal a ostatní se jen tak poflakovali.

Otevřela jsem dveře a vešla do chatky. Will tu nebyl. Ručník jsem přehodila přes okraj postele a taštičku uklidila do nočního stolku. Vzala jsem si do ruky mobil zrovna ve chvíli, kdy mi začal zvonit. Byla to mamka.

Hovor jsem přijmula.

,,Ahoj Bethanko!" pozdravila mě trochu... sklesle?

,,Ahoj mami, děje se něco?" radši jsem se hned zeptala.

,,Nic závažněho. Dneska si k nám Jake přivedl tu jeho Suzan. Znáš ji?"

,,Ne."

,,Já jsem si to myslela. Vůbec nechápu kde k ní přišel. Pozdravila nás s tátou jak kdyby ji měla každou chvilku upadnout pusa. Potom odešli k Jakeovi do pokoje. Než odjela ani nás nepřišla pozdravit. Nevím jestli je to u vás mladých normální a ale nám s tátou se to rozhodně nelíbí." řekla mi mamka skoro na jeden nádech.

,,Tak to není normální. Je slušnost zdravit, ne? Nejdřív na fotce mi přišla ta holka fajn, ale když mi o ní brácha říkal, trochu jsem změnila názor."

,,No tak jsem ti řekla co je u nás nového a teď ty. Povídej!" vybídla mě mamka. Jen jsem se usmála a vyprávěla ji různé kraviny co ji zajímaly.

,,Tak jo, už budu muset jít a doufám že má ta holka Jaka alespoň doopravdy ráda. Měj se a buď na sebe opatrná!"

,,Taky doufám, pa!" ukončila jsem hovor.

Odložila jsem mobil na stolek a frustrovaně si prohrábla vlasy zrovna ve chvíli, kdy dovnitř vešel William.

,,Seš v pohodě?" zeptal se zvědavě.

,,Jo jsem." zamumlala jsem.

Doopravdy jsem moc nebyla. Nechápu jak se mohl brácha zamilovat do takové pipiny. Vážně ne. To si neuvědomuje co s ním ta holka dělá ?

,,Nejseš v pohodě" konstatoval a tím mě vyrušil z mého civění do blba a přemýšlení.

,,Volala mamka a říkala, že u nich byla Susan. Neumí ani pozdravit a mamce se celkově nelíbí, stejně jako mně. Stačí?" zamračila jsem se na něj.

,,Jo stačí." pousmál se a pokračoval. ,,Když jsi byla ve sprše, tak tady byla trenérka a máme všichni přijít na večeři o půl hodiny dřív. Prej nám budou říkat informace o zítřejším programu." protočil oči.

,,A to ti vadí?" narážela jsem tím na jeho protočení očí.

,,Proč nemůžeme jenom tancovat? Takhle zase vymysleli určitě nějakou kravinu, která bude povinná a nikoho nebude bavit!" rozčiloval se.

,,Taky můžeš být rád že jsme měli odpoledne volno, ne si jenom stěžovat!" vrátila jsem mu to.

,,No ale kdyby jsme místo toho volna tancovaly, tak toho umíme mnohem víc! Takhle se jenom flákáme!"

,,Flákáme jo? Ty ale netancuješ na šesti centimetrovém podpatku a nebolí tě z toho chodidla! Ty to vidíš jako kluk jinak! A podle mě trénujeme dost!" už jsem to nevydržela a křičela na něj.

,,To netancuju no. Ale stejně by jsme se tomu mohli víc věnovat. Kondici máme podle mě všichni dobrou." řekl už klidným hlasem.

,,Až na to že podle tebe." podotkla jsem.

,,Máš s tím problém?" obořil se na mě.

,,Ne. Vůbec." nevinně jsem se usmála.

,,Hele, já se nechci hádat, jestli ty jo, tak ale s někým jiným!" zvážněl a zamračil se.

Už je to dlouho co jsem ho viděla se mračit. A zapomněla jsem jak mu zamračení sluší.

Agrr, na co to zase myslím?!

,,Fajn, já se taky nechci hádat." řekla jsem a nezapomněla protočit oči.

Zbytek času než byla večeře jsem jen tak ležela v posteli a užívala si volno. Občas jsem s Willem prohodila pár slov ale jinak bylo ticho. Nebylo to trapné ticho, bylo to příjemné odpočinkové ticho.

,,Jdeme na tu večeři, pojď." řekl s úsměvem Will a pomohl mi na nohy.

,,Už mám docela hlad." postěžovala jsem si.

,,Já taky." kývnul Will na souhlas.

Až do jídelny jsme už nemluvili. Emma a Josh tam už byli, ale moc si nás nevšímali. Nějak jsem nečekala že spolu budou tak rychle, ale lepší než aby se někdo z nich trápil.

Svůj zrak jsem obrátila k trenérovi a k trenérce, kteří zrovna vešli dovnitř.

,,Chtěli jsme vás tady všechny, abychom vám řekli, že na zítra je naplánovaný pěší výlet. Všichni si s sebou vezmete nějaký batoh, stačí do dvojic. Ráno v osm si tu všichni vyzvednete svoji svačinu a oběd na celý den. Můžete si s sebou vzít i peníze, protože se budeme po cestě někde stavovat. Máme naplánovanou i návštěvu přírodního muzea, několik kilometrů odsud. Dotazy?"

Mám takovou otázečku... Chtěli by jste i Willův pohled?
Já jsem o tom už několikrát přemýšlela a chtěla bych ho tam taky dát.
Abych nezapomněla, moc moc děkuju za všechny vote, komenty a přečtení .❤ Přežijte všichni ve zdraví pololetní písemky!
Adel❤