That's not really

28.kapitola

Nemůžu tomu uvěřit! Téměř 400 přečtení, vážně lidi?! Mám z toho strašnou radost a moc moc moc moc děkuji! Mám vás ráda <3

Dojedla jsem z talíře zbytek těstovin se smetanovou omáčkou. To se bude Willovi krásně mýt! Jsem fakt zlá, a přiznám si to, protože mu to přeju. Já si budu hezky utírat to od něj umyté.

Zapila jsem to čajem, který se nejdřív donutila ochutnat Joshe. Nebudu nic riskovat. Postavila jsem se a vzala Emmin talíř, to jsem následně donesla kuchařce do okénka. Vrátila jsem se, abych se rozloučila a Emmou, protože půjdu hned do kuchyně na ten trest.

,,Ty už jdeš?" zeptala se Em, když jsem ji položila ruku na rameno, abych upoutala její pozornost.

,,Jo. Musím ještě do tý kuchyně. Dobrou!" mávla jsem na ni a Joshe.

Taky mi popřáli dobrou noc a dál se věnovali jídlu. Vyšla jsem z jídelny a obešla ji. Byla to velká dřevěná budova, s černou střechou. Dveře do kuchyně byly na opačné straně již zmíněné budovy. Otřásla jsem se zimou. Přeci jen byl už večer a foukal trochu chladnější vítr. Došla jsem ke dveřím a jemně zaklepala.

,,Co potřebuješ?" zeptala se mě a milým úsměvem kuchařka. Byla to usměvavá starší žena, s našedivělými vlasy a brýlemi na kořeni nosu.

,,Ehm, já mám jít za trest mýt nádobí." nervózně jsem se usmála a prohrábla si rukou vlasy.

,,Ty?" překvapeně se na mě podívala.

,,Já a William." koukala jsem se na své nohy v žabkách.

,,Tak fajn. Jste domluvení co bude kdo dělat?" řekla a pustila mě dovnitř.

Byla to velká místnost, která se ode všech tady lišila. Podél jejího pravého obvodu byla kovová pracovní deska, s různými poličkami, skřínkami a šuflíky. Na proti byla velká deska s různě velkými vařiči a trouba. Na poslední straně této místnosti byl dřez s velkým odkapávačem a další linkou. Vlastně to nebyla poslední strana, jelikož to byla čtvercová místnost. Na té opravdu poslední byly dvě okénka. Jedno na zbytky, druhé na výdej jídel.

,,Ano jsme. William má nádobí mýt a já utírat. Takže tady na něj asi počkám. Nechcete s něčím pomoct?" nervózně jsem se na kuchařku podívala.

Nemám ráda přítomnost cizích lidí. Sice jsem tuhle paní už několikrát viděla ale stejně. Vždycky jsem nervózní a ztrapním se na plné čáře.

,,Ne děkuji. Jsi hodná a radši nebudu řešit jak se někdo jako ty, dostal na trest." zakroutila hlavou a zamířila k okýnku,

Jen jsem se potichu uchechtla.

Někdo zaťukal a kuchařka mě poslala otevřít. Byl to William. Opíral se o futra dveří a ruce měl ležérně zastrčené v kapsách. Na rtech si mu pohrával úšklebek. Uhnula jsem ze dveří a beze slova ho pustila dovnitř.

Prošel kolem mě a pozdravil kuchařku. Ta jeho taky. Navíc ho celého přejela pohledem. Tomujsem se uchechtla.

,,Tak děti, nechám vás tady. Nezapomeňte vypnout vodu a zamknout. Klíč mi doneste do támhleté chatky." z okna ukázal na asi dvakrát tak velkou chatku, jako byla ta naše.

,,Fajn. Dobrou noc." usmál se na ni William. Mělo by mu dojít, že jí je minimálně padesát a ne dvacet.

Taky jsem popřála dobrou noc. Potom paní opustila kuchyň a zavřela za sebou dveře. William po mně hodil tázavý pohled.

,,Tak běž dělat to nádobí, ne?" nechápavě jsem se na něj podívala.

,,Ok, už letím puso!" protočil očia přešel ke dřezu do kterého začal natáčet vodu. Puso?! Dělá si ze mě srandu?!

Přešla jsem ke dřezu a koukla co dělá. Zatím pořád natáčel vodu a dával do ní nějaký mycí prostředek. Došla jsem k věšáčku a vzala z něj jednu utěrku. S ní v ruce jsem se vyhoupla na linku a pohodlně se usadila. Sledovala jsem Williama jak dělá rukou ve vodě pěnu.

Že by už někdy myl nádobí?

Nohama jsem pohupovala ve vzduchu a průběžně utírala talíře, které on umyl. Skládala jsem je do komínku s tím, že je uklidím najednou.

,,Můžeš přestat kejvat tou nohou, znervózňuje mě to!" řekl naštvaně. Při zvuku jeho hlasu jsem sebou trhla. Hrozně jsem se lekla.

,,To se musíš tak hodně soustředit?" zamračila jsem se na něj.

,,Jo musím. Radši utírej, už tu máš dva talíře." řekl a neodtrhl pohled od nádobí.

Asi to chce mít rychle za sebou. Nedivím se mu, moc dětí po sobě neumí vyškrabovat smetanovou omáčku. Jen jsem se nad svou myšlenkou uchechtla.

,,Něco vtipnýho?!" zavrčel a švihnul rukou do pěny až na mě vycákla.

,,Necákej na mě ty idiote!" obořila jsem se na něj setřela si pěnu z čela. Nikam jinam než na mé čelo nevycákla. Zajímavé.

,,Neměla ses smát." uchechtnul se.

Naštvaně jsem mrštila utěrkou o linku seskočila z ní. Popadla jsem komínek tálířů a chtěla najít skřínku, do které patří. To bych ale nesměla být tak blbá a mělo mi dojít, že s plnýma rukama toho moc neotevřu. Frustrovaně jsem vydechla a položila talíře zpět.

Po chvíli hledání jsem našla místo, kam patří. Bingo! Uklidila jsem je a podívala se na odkapávač. Bylo na něm snad deset talířů a vedle smějící se William.

No... Tak tahle je fakt o ničem a nudná :). Snad to nějak vydržíte :).
Znovu moc děkuju za vaši podporu!
To je asi pro dnešek všechno, vote a komentář by moc potěšil <3.
Dobrou noc a mám vás ráda :-D
Adel