That's not really

38.kapitola

,,Mám hlad." zaskučela jsem.

,,Já taky." zasmál se Will, který seděl vedle mě na gauči. Koukali jsme na televizi.

,,Nezajdem do mekáče?" usmála jsem se.

,,Joooo." zakřičel a vyskočil z pohovky.

Jen jsem se zasmála a šla za ním do chodby.

,,Musím se převlíknout, v teplákách nepůjdu." uchechtla jsem se a podala mu u schodů berle.

,,Tak teď když máš ty tepláky tak tě tam donesu." zasmál se a vyzvedl si mě do náruče.

Sama se divím že jsem neodporovala, ale obmotala mu ruce kolem krku.

,,Vidíš jak to jde." ušklíbnul se.

Jen jsem protočila oči a nechala se vynést do schodů.

,,Dík." usmála jsem se a zavřela se v pokoji.

Oblékla jsem si džínové kraťasy a černé tílko. Přesto jsem si přehodila vínový cardigan. Rifle jsem si vzít nemohla, protože mám takový pocit že bych je stejně nepřetáhla přes tu idiotskou sádru. Ještě jsem si přes rameno přehodila kabelku se vším potřebným.

Udělala jsem si drdol na temeni hlavy a vyšla z pokoje. William už čekal opřený o zeď.

,,Co ti tak trvalo?" ušklíbnul se a celou si mě prohlédl.

,,Nech toho." zasmála jsem se.

Podala jsem bu berle a seskákala schody. Dolů to šlo dobře.

V předsíni jsem sedla na botník a obula si bílé conversky, vlastně jen jednu a začala ji zavazovat.

,,Ukaž." usmál se a vzal mi tkaničky.

,,Děkuju." uculila jsem se jak debil. Jak se to chovám?!

Sledovala jsem jeho prsty, jak obratně zavazovaly moje boty. Bylo to zvláštní, ale nutilo mě to se zvláštním způsobem usmívat.

,,Hotovo." usmál se a podal mi ruku.

Když jsem ji přijmula, projelo mým tělem zvláštní zachvění. Ignorovala jsem to a vyšla ze dveří ven. William zamknul a podal mi klíče. Uklidila jsem si je do tašky a vyšli jsme.

Will mi jako gentleman podržel bránku, abych mohla projít. Možná bych ho měla zkontrolovat, jestli není nemocný...

Nejdřív jsme šli v tichosti vedle sebe, ale jen co jsme zabočili za roh, William začal hodně zrychlovat. Už teď měl přede mnou náskok alespoň dva metry.

,,Nemůžeš zpomalit? " zahučela jsem tak, aby to slyšel.

Zastavil abych ho mohla dojít.

,,Vidíš támhle ty děti? " prstem ukázal na druhou stranu ulice za nás.

Šlo tam tak 20-25 dětí. Nejstaršímu mohlo být maximálně dvanáct. Ty menší pokřikovali a ukazovali na ceduli mekáče.

,,No tak ty tam jdou taky. A protože jich tam je hodně, tak bude trvat dlouho než přijdeme na řadu. Nevím jak ty, ale já mám hlad a hodinu se mi čekat nechce." mluvil se mnou jako s malým dítětem.

,,Já to chápu Willíčku. Prostě zrychlím." falešně jsem se usmála.

Vítězně se usmál a plácnul mě po zadku. Chtěla jsem mu vynadat, zabít ho pohledem nebo poslat víte kam, ale on už byl zase dva metry přede mnou. Jen jsem si povzdechla a zrychlila.

Během dvou minut jsme vešli dovnitř. Bylo tam příjemné chladno, klimatizace dělá divy. Sedli jsme si ke stolu v rohu mekáče. Berle jsem si opřela o stolek, aby nespadly.

,,Co si dáš?" zeptal se s úsměvem Will, který si sednul naproti.

,,Cheeseburger a McFlurry s čokoládovou polevou prosím." řekla jsem a podala mu z peněženky bankovky.

,,Zvu tě." usmál se a vrátil mi ji. To teda ne!

,,Na to zapomeň." zamračila jsem se a vrátila mu ji.

,,Prostě se s tím smiř, puso." řekl a zmizel k pokladně.

Nebude za mě platit! To spíš já za něj, když se o mě takhle stará.

Hrála jsem si s mobilem, když se otevřely dveře a dovnitř se nahrnuli všechny ty děti s jedním dospělým.

,,Vidíš jak jsme to hezky stihli?" ozvalo se mi za hlavou. Říkal to William.

,,No jo, pochval se." vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Pochválím." mrknul na mě. ,,Tady to máš." podal mi tác s mým jídlem.

,,Děkuju."

Otevřela jsem krabičku a zakousla se do Cheeseburgeru. Aww... Proč musí být nezdravý jídla tak dobrý?!

,,Chutná?" zasmál se Will a strčil si do pusy hranolku s kečupem.

,,Co myslíš? " uchechtla jsem se.

Jen se pobaveně usmál a sebral mi jídlo z ruky. Ukousnul si a labužnicky se usmál.

,,Myslím že je to dost dobrý. " vrátil mi to do ruky.

Natáhla jsem se a sebrala mu hranolku, kterou jsem navíc omáchala v kečupu. Než mi ji stihl sebrat z ruky, strčila jsem si ji do pusy.

,,Mňamka." zamlaskala jsem a mrkla na něj.

Pane bože!!! To je neuvěřitelný! Přes 1000 přečtení! Jste úplně nejlepší a já vám všem co to čtete strašně moc děkuju!
No... Upřímně, tahle kapitolka je taková odfláknutá... Nejsem s ní moc spokojená, ale snad se bude líbit :3
Voty a komentáře moc potěší <3 Napište mi svoje názory, já si to moooc ráda přečtu ;)
Ups, nějak jsem se rozepsala :'D
Adel❤