That's not really

26.kapitola

Do komentářů se můžete ptát postav (Jake, Emma, Bethany, Will, Josh, trenérka,..) nebo mě na jakékoliv otázky. Něco jako Character ask.
Zodpovím je na začátku další kapitoly :-D
Těším se a užijte si dnešní díl!

Ráno mě probudil budík, který jsem si večer nastavila na půl osmou. Rozhlédla jsem se po chatce, ale William nikde nebyl. Kde je takhke brzy ráno? Jeho mobil byl na nočním stolku vedle jeho postele. A já dostala geniální nápad na pomstu za to, z čeho mě obvinil.

William byl totiž na svůj IPhone 5s nějak psychicky přivázán. Divím se, že teď, o tomhle soustředění, to nebylo tak strašné. Když jsme v New Yorku na zkoušce, je schopný ho kontrolovat každých deset minut. Není to normální. Neříkám že já nejsem závislá, ale na tancování ho vždycky odkládám.

Vzala jsem ho a obdivně ho prohlížela. Uznávám že byl hezký. Promnula jsem si čelo a přemýšlela, kam bych mohla mobil schovat tak, aby se mu nic nestalo. William by mě zabil.

Nakonec moje oči vyhledaly parapet u jeho okna. Měl tam položený nějaký časopis o počítačových hrách. Opatrně jsem si klekla na jeho postel a IPhone tam schovala, tak aby nebyl vidět.

Úžasná schovka!

Až to můj spolubydlící zjistí, tak mě zabije, ale v tuhle chvíly mi to bylo úplně jedno. A určitě se mi i pomstí!

Možná bych se měla převléknout než přijde, napadlo mě. Oblékla jsem si modrou sportovní podprsenku, adidas kraťasy a sportovní tílko.

V momentě, kdy jsem se dooblékla přišel do chatky William.

,,Ahoj." řekl s absolutním nezájmem v hlase.

,,Čau." odpověděla jsem mu úplně stejným tónem.

Spolkla jsem kousavou poznámku o tom, že jsem se mohla zrovna převlékat. Nenápadně jsem ho sledovala.

Sedl si na postel a automaticky sáhnul po mobilu na stolek. Několikrát zašmátral rukou po dřevěné desce. Začal se zmateně rozhížet po posteli a rukou šmátrat po kapsách.

Potichu jsem se chichotala aby si toho nevšiml. Nejspíš by ale ani nezaregistroval, kdybych vybuchla smíchy, protože byl do toho hledání zabraný.

Prohrabal všechny svoje peřiny a nakoukl i pod postel. Potom přešel ke skříni kde začal zkoumat kapsy různého oblečení.

Byla jsem v obličeji rudá, jak jsem zadržovala smích.

,,Bethany, řekni mi kam jsi dalaten mobil?" najednou stál nad mou postelí. Byl rudý vzteky. V jeho modrých očích byla zlost a naštvání.

,,Nevím." řekla jsem nevinně.

,,Ale víš." ušklíbnul se a udělal další krok. Teď už stál nalepený na posteli.

O co mu jde?

,,Nevím." špitla jsem.

Ani nevím jak, ale najednou jsem ležela na zádech na posteli, William mi seděl na břiše a ruce mi držel nad hlavou. Polekaně jsem zapištěla a snažila se z pod něj vylézt. Byl těžkej. Taky mi v soustředění na boj s ním zabraňovalo to, že měl bílé, až moc uplé, tričko, přes které prosvítaly svaly.

Nekoukej tam! Nekoukej tam! Nekoukej tam!

Pokroutila jsem hlavou a podívala se do těch úžasných očí!

Co to se mnou dneska je, sakra!

,,Slez ze mě ty idiote!" křičela jsem na něj.

,,Až mi řekneš kde mám mobil." prsknul na mě. Kdyby jeho pohled mohl vraždit, ležím mrtvá na zemi.

,,A co když to nevím?" provokativně jsem se usmála.

,,Vážně nevíš?" řekl a do ruky vzal můj mobil. Chytl ho roh a zvedl do vyšky.

,,Chceš vidět jak se rozbije?" sladce se na mě usmál.

Začala jsem se ještě víc vzpírat a sahat po svém mobilu.

,,Já ho klidně hodím." zavrčel.

Možná bych mu měla říct kde ho má. Kdyby se ale pořádně koukal, tak ho najde. Nenápadně jsem pohledem kmitla k jeho posteli a následně okenímu parapetu.

Ale asi ne zase tak nenápadně, protože William se tam podíval taky. A když uviděl jeho mobil, tak ten můj přistál na mém břiše. Rychle ze mě slezl, div se nepřerazil, a běžel pro svůj IPhone.

Začal ho prohlížet ze všech stran a kontrolovat.

Psychouš!

Asi bych měla zmizet. Vzala jsem z postele svůj mobil a postavila se. Zatím jsem si obula žabky, pro boty na tancovaní se kdyžtak vrátím. Do kapsy jsem hodila klíče a dopřála Williamovi a jeho kámošovi trochu soukromí.

,,Pomsta bude sladká, babe!" křiknul na mě ještě William.

Chtěla jsem mu vynadat za to blbý oslovení, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Radši ho nebudu provokovat.

****

,,A kdyby ho neuviděl na tom okně, řekla bys mu to?" zasmála se Emma.

Když jsem ji to vyprávěla při cestě na snídani, strašně se tomu smála. Mně to zase tak vtipný nepřijde, ale fajn.

,,Nevím. Asi jo." řekla jsem a otevřela dveře do jídelny. S Emmou jsme vešly a sedly si na svá místa.

Jak dopadlo vysvědčení?
Adel ❤