That's not really

23.kapitola

Bethany znovu zvracela. Teď už byla úplně mimo. Sotva držela otevřená oční víčka. Nechtěl jsem nic riskovat a proto jsem ji chytnul pod koleny a vyhoupnul na ruce. Byla vážně lehká. Asi si ani neuvědomovala co dělá, protože mi obmotala ruce kolem krku a hlavu mi zabořila do trička.

Ne že by se mi to nelíbilo, ale normálně by to na 100% neudělala. Přišla mi trochu jako zfetovaná. Nad tím jsem se zasmál. Úsměv ale neopouštěl mé rty. Tak nějak se mi líbilo to, jak jsem se o ni staral.

Kráčel jsem za trenérkou polní cestou a pot ze mě jen tekl. Bethany nebyla těžká, ale už jsem ji nesl tak tři kilometry. Cestou usnula.

,,Williame, uneseš ji?" zeptala se mě trenérka.

,,V pohodě." odvětil jsem a dál šel asi dva kroky za ní.

Cesta zpět byla mnohem rychlejší. Do půl hodiny jsem Beth pokládal do její postele. Něco si zamumlala a otočila se na druhou stranu. Přikryl jsem ji tím prostěradlem a zul jí boty.

Proč moje smrdí a její ne?!

Bethany

Rukama jsem si protřela oči a zamžourala do stropu. Opatrně jsem se posadila. Ucítila jsem ten nepříjemný pocit v žaludku.

Ouje!

Už jsem se chystala vyběhnout z chatky, když promluvil Will, o kterém jsem ani nevěděla.

,,Musíš pořádně dýchat. Ten pocit přejde. Nádech, výdech." trochu se usmál.

Ani nevím proč, ale poslechla jsem ho.

'To zvládneš Bethany. Ono to přejde.'

A opravdu, po několika dechových cvičeních to přešlo.

,,Wille? Neříká se náhodou že když se ti chce zvracet, tak prostě máš?" podívala jsem se na něj. Seděl na své posteli, stejně jako já. Akorát že byl bez trička. Ztěžka jsem polkla. Dělá to naschvál.

Dívej se mu do očí!

,,To se říká když sníš něco špatného. A ty už v sobě nic nemáš, takže..." nechal vyznít větu do ztracena a mrknul na mě. O co mu jde?

Až teď jsem si uvědomila, jak špatně mi je a že se mi motá hlava. Nevím jak bych svůj zdravotní stav popsala, ale dobře mi fakt nebylo.
Proto jsem si opět lehla a dala si ruku na hlavu.

,,Asi bych měl dojít za trenérkou, aby ti dala nějaký prášek."

,,Děkuju." vděčně jsem se usmála.

Nikdy bych do něj neřekla že je tak...starostlivý? Než jsem se nadála, vlétla jsem trenérka jako neřízená střela.

,,Jak je ti?" zeptala se.

,,Blbě." odpověděla jsem popravdě.

,,Jsi hodně dehytratovaná a měla jsi úžeh. Teď musíš odpočívat a hodně pít."

Přikývla jsem. Podala mi skleničku s vodou a já se napila. Vypila jsem ji až do dna.

,,Wille dojdi pro další." rozkázala mu a mně ho bylo líto. On jen protočil oči, vzal si ode mě skleničku a odešel.

,,Potřebuješ ještě něco Bethany?" mile se na mě usmála.

Na mě je vždycky milá! V duchu jsem si zatleskala.

,,Ne, děkuju." odvětila jsem a pokusila se o úsměv.

Hi!
Vím že tahle část stojí za nic, ale ze školy mám nějaký unavený mozek. V médiích máte Bethany. Pokud jste si ji představovali jinak, dělejte že jste ten obrázek nikdy neviděli!
Už se pomalu ale jistě blížíme ke konci That's not really...
Moc vám všem děkuju za votíky a komentáře! Vždycky mě moc potěší!
Tak to je asi všechno. Bye!
Adel ❤
Jo a abych nezapomněla, aktualizovala jsem úvod příběhu, tak jestli se chcete mrknout...
Jestli ne, tak Jakeovi je nově 22, mám s ním velké plány!