That's not really

43.kapitola

,,Dáte si něco k pití?" zeptala se mile Katie.

,,Čaj. Děkuju." usmála jsem se na ni.

,,Já si dám to samý." řekl jí Will a dal Sophince na tvář pusinku.

,,Sedni si Beth." ukázal na gaučík Jake.

Jen jsem přikývla a sedla si. Sakra, kam si mám dát nohu?! Bylo by fakt neslušný, kdybych si dala nohu na stůl u někoho cizího doma...

,,Dej si ji vedle sebe." ušklíbnul se brácha.

,,Co?" zeptala jsem se nechápavě. Oba kluci na mě pobaveně zírali.

,,Tu nohu, Bethanko. Polož si ji vedle sebe na tu pohovku." šklebili se na mě oba.

,,Haha. To je teda vtipný." protočila jsem oči. Budou si ze mě dělat srandu, idioti...

,,Tady to je." řekla vesele brunetka a položila přede mě hrníček s horkou tekutinou.

,,Díky."

Druhý dala hned vedle a sedla si do křesla. Jake si nehrál se Sophinkou, protože mu ji sebral Will. Pořád s ní různě běhal nebo chodil po místnosti.

,,Jdeme k tetě." zahulákal a chtěl si sednout na moji nohu.

,,Počkej!" vykřikla jsem zděšeně a sundala nohu z gauče.

,,Promiň, já si tě nevšiml." zasmál se.

,,To vidím."

Sednul si vedle mě i s Sophčou na klíně. Jelikož byl gaučík malý, byli jsme na sobě opravdu namačkaní.

A zase jsem nevěděla kam s nohou.

,,Já ti donesu z kuchyně židli." usmála se Katie, která si asi všimla mého debilního problému.

Otočila jsem se na malou blondýnku, která seděla Willovi na klíně a hrála si s plyšovou žirafkou.

,,Ahoooj." usmála jsem se na ni a pohladila ji ve vláskách.

Pustila hračku a podívala se na mě. Chvilku si mě jen prohlížela, ale potom natáhla ručičky. Zasmála jsem se. Byla fakt sladká.

Vzala jsem si ji k sobě a posadila na klín. Byla lehoučká. Na sobě měla jenom růžové šatičky a plínu.

Vzala do ruky pramen mých vlasů a různě s ním hrála v ruce.

,,Tady máš tu židli." položila kousek přede mě Katie bílý nábytek.

,,Děkuju." vděčně jsem se na ni usmála a položila si nohu. To byla úleva. Zkuste si držet takovou dobu ve vzduchu nohu a nepokládat ji.

Sophinka prstíčkem ukázala na židly a něco nesrozumitelného zamumlala.

,,Tetu bolí nožička, víš?" řekl jí Will a ukázal taky na mou nohu. ,,Protože se neumí rozhlídnout na silnici. Proto s ní nikdy nikam nechoď nebo tě taky něco zajede." usmíval se na ni a hrozil ji prstem. Sophinka se začala smát. Je rotomilé jak se pořád směje.

,,Hej! To bylo omylem!" ohradila jsem se. Otočila jsem se na Jakea, aby mě obhájil, ale ten se bavil s Katie a nám nevěnoval ani jeden z nich pozornost.

,,Myslíš že zase budou spolu?" zašeptal Will.

,,Snad jo. Vypadá to tak." zašeptala jsem taky.

,,Doufám. Sophinka si je zaslouží oba spolu. " mrknul na holčičku na mém klíně která si teď zase hrála s plyšákem.

,,Je fakt roztomilá." uculila jsem.

,,No jo." zasmál se a pocuchal ji vlásky.

,,Co si to tam šeptáte?" otočila se na nás Katie.

,,Nic." zašklebil se na ni Will. Jen jsem se pousmála.

Katie se zarazila a těkala pohledem ze mě na Willa.

,,Počkat, počkat..." zamumlala si pro sebe a vypadala zamyšleně. ,,Vy dva by jste normálně spolu nevydrželi ani minutu, něco mi uniklo?" záhadně se usmála.

,,Uzavřeli jsme mír a jsme kamarádi ." vítězně se usmál Will. Jen jsem přikývla.

,,Jen jestli jste fakt jen kamarádi. " vědoucně se usmál brácha. Zrudla jsem.

,,To teda jsme!" probodla jsem ho pohledem. Will vedle mě se začal smát.

,,Co je na to vtipnýho?" řekla jsem rozčíleně.

,,Jak ses naštvala." řekl když se uklidnil. V očích mu ale proběhla...lítost? zklamání?

Nechápala jsem kde se tam tyhle dvě emoce vzaly a proč... Zaktřásla jsem hlavou a podívala se na Katie. Ta zamyšleně sledovala Willa, až se jí na čele vytvořila malá vráska. Asi si všimla toho co já.

Najednou to divné ticho protnul zvonek. Jake vyskočil jako čertík z krabičky a utíkal ke dveřím, přitom křičel ,,Pizza!".

,,Jako malej." zakroutila jsem pobaveně hlavou.

,,Já tě slyšel. " zařval z chodby.

Sophinka mi začala slézat z klína, ale díky mé dokonalé noze jsem za ní nemohla jít.

,,Wille?" drkla jsem do něj. Byla jsem k němu zády a protože nereagoval, otočila jsem se na něj.

Jen nepřítomně zíral do prázdna.

,,Wille! Běž za Sophčou! " drkla jsem do něj znova.

,,Jo, už jdu." zatřásl hlavou a postavil se. Vzal ji za ručičky a doťapkali spolu do předsíně za Jakem.

,,Je divnej." řekla mým směrem Katie.

,,Potom si spolu musíme my dvě popovídat. " mrkla na mě a šibalsky se usmála.

Sakra...

Bojím se toho, o čem si chce povídat.

Moc děkuju za úžasné komentáře a proto přidávám další kapitolu :3
Mám vás ráda❤❤❤❤