That's not really

12.kapitola

Po půl hodinovém rozhovoru s mamkou, mi dala k telefonu Jaka.

,,Ahooj!" spustil hned zvesela.

,,Ahoj" řekla jsem stejně.

,,Jak se máš?"

,,Jde to. Dneska byly k večeři studený párky!" postěžovala jsem si.

Kdybych to řekla mamce, byla by je schopná zažalovat. I když je s trenérkou na můj vkus až moc velká kamarádka.

,,Jáj! Kdybys je jedla jako normální lidi nemusíš mít hlad. Vlatně si za to můžeš sama." vysmál se mi.

,,Co ty?"

,,Skvělý! Dneska jsme byli se Susan v Starbucks a ona miluje stejný kafe jako já! Chápeš to? Máme společný zájmy a všechno!" mlel páté přes deváté.

,,Ty máš nějaké zájmy?!" rejpla jsem si.

,,No jasně!"

,,A jaký?"

,,Tak třeba nakupování, tenis, lyžování, kolečkový brusle a počítačový hry!" To si dělá prdel?! Polovinu těch věcí neviděl ani v televizi.

,,O tobě platí jen to poslední! Nemyslíš že tě nějak změnila ta tvoje Susan?" Překvapeně jsem se ho zeptala.

,,To si teda nemyslím! Neznáš ji tak ji nesuď! Je milionkrát lepší než ty! Ani se nedivím že tě nikdo nechce. Já ji miluju!" řval na mě.

Okamžitě jsem mu to típla. To co říkal mně bolelo. A to hodně. Jestli to chápu, tak je s tou holkou asi jen týden a už mě bude urážet. Vážně?! Nehorázně mě nasral...

Ještě nedávno mi psal že jsem nejlepší ségra a teď se to někam podělo...

,,Žiješ?" zeptal se mě Will když vešel dovnitř.

,,Proč bych neměla?" zamračila jsem se na něj.

,,Vypadáš že vybuchneš..." ušklíbnul se.

,,Jsem totálně nasraná na Jaka!" zamumlala jsem.

Začal mi zvonit mobil. Na obrazovce svitilo Jake :-* a jeho vysmátý obličej. Típla jsem mu to a vypla si zvuk.

Teď mi bude psát a volat, omlouvat se. Už se to jednou stalo. Já mu to ale neodpustím hned.

,,Proč?" zajímal se Will.

,,Protože tvrdí že Susan miluje a že mají stejný zájmy, že je nejlepší a že mně nikdo nemá rád. Něco v tomhle smyslu mi vyřval do ucha" pokusila jsem se zasmát ale vyšel z toho jen divný zvuk.

Will si ke mně sednul na postel a pevně mě obejmul. Taky jsem ho obejmula a hlavu zabořila do jeho ramena.

Božsky voněl. Divím se že jsem si toho nevšimla dřív. Znovu jsem pořádně vdechla jeho vůni a pousmála se. Cítila jsem se bezpečně. Nečekala bych že tohle někdy řeknu.

,,Já tě mam rád!" zamumlal mi do vlasů. ,,Myslím jako kamarádku" opravil se hned.

,,Já tebe asi taky!" zasmála jsem se.

Tohle nevím přesně. Nějak jsem si na něj za tu dobu co jsme spolu v jedné místnosti zvykla a je to celé zvláštní. Rozhodně už neplatí že ho nesnáším.

Cítila jsem jak se nadechnul že něco řekne. Překazilo mu to ale moje zakručení v břiše. Sakra! Zrudla jsem a zabořila mu hlava ještě hlouběji do ramene.

To.Je.Trapas.

Odtáhnul se ode mně a začal se smát.

,,Asi máš hlad,co?" kouknul na mně.

,,Blbá otázka nemyslíš?" naklonila jsem hlavu na stranu.

,,Za chvilku jsem tady!" řekl a vypálil z chatky. Kam tak rychle běžel?!

Někdo zaklepal. Polekaně jsem se podívala ne dveře. Lehla si do postele a přikryla se až bradu prostěradlem.

Počkat, prostěradlem?!

Někdo musel vyměnit peřiny za povlečení bez výplně. Snad mně chápete.

,,Dále!" zakřičela jsem.

Do dveří strčila hlavu trenérka.

Asi jsem se nezmínila o tom, že nás chodí každý večer kontrolovat jestli spíme.

,,Kde je William?" zamračila se.

,,Šel na záchod." odpověděla jsem ji i když jsem netušila jestli je to pravda.

,,Tak to dobře! Dobrou noc!" řekla a zabouchla za sebou dveře. Přesně tohle dělala každý večer.

Otevřela. Podívala. Popřala dobrou noc. Zavřela. Odešla k dalším.

Willovi zapípal mobil na nočním stolku. Zákeřně jsem se usmála a šáhla po něm. Blikala mu tam zpráva z Messengeru. Můj úsměv zmizel hned jak jsem zjistila že ho má na PIN.

Sakra!!!

Chvíli jsem zkoušela náhodné kombinace. Nic.

Will otevřel dveře a já vykulila oči.

Ahoj!
Je tu nová část!
Omlouvám se že je až po tak dlouhé době ale ve škole je toho fakt strašně moc!
Děkuju za přečtení a vote by potěšil ^-^.
Zatím!!! ❤❤❤
Áďa