That's not really

14.kapitola

,,Bethany, vstávej!"někdo se mnou jemně zatřese. Jen zamumlám něco nesrozumitelného a otočím se na druhý bok.

Já nechci vstávat. Chci zůstat ležet v posteli se zavřenýma očima.

,,Bethany neser mně a okamžitě vstaň!" tentokrát už rozpoznám Willův hlas, který na mně křičí.

,,Co je?" vyštěknu a posadím se tak prudce, až se mi zamotá hlava.

,,Zaspali jsme! Za 10 minut začíná snídaně!" řekl a roztahoval závěsy u oken.

Trenérka nás každé ráno počítá a když někdo chybí, hned ho letí zkontrolovat.

Rychle jsem se postavila na nohy a začala se hrabat ve skřínce. Přes hlavu jsem si přetáhla tričko, které jsem si včera ani nepřevlékla. S měněním spodního prádla jsem se ani neobtěžovala. Vyndala jsem první tílko co mi přišlo pod ruku a natáhla ho na sebe.

Bleskově jsem svlékla 3\4 kalhoty také ze včera a oblékla si nějaké kraťasy.

Vzala jsem do ruky mobil a prošla dveřmi, které mi Will přidržoval.

Svižným krokem jsme bok po boku šli do jídelny. Vytáhla jsem k kapsy mobil, ukazoval 8:27. Máme 3 minuty.

,,Víš že Ti černé prádlo sluší?" zeptal se naoko vážným hlasem Will, ale cukaly mu koutky.

,,Co?" překvapeně jsem se na něj podívala.

,,No dneska ráno jsi mě nevyhnala z chatky, takže..." nechal vyznít větu doztracena

Já.Ho.Zabiju!

,,Williame! Ty blboune, pošuku, já tě tak nesnáším!" mlátila jsem ho pěstmi do rukou, paží, do hrudě,... Všude kam se dalo. On se jen smál a dál šel, jako bych ho vůbec nemlátila.

On mě normálně očumoval! Takhle mě už dlouho nenaštval. Naposledy včera večer, ale tohle bylo něco jiného.

,,Proč ses neotočil?" zeptala jsem se ho když jsme byli v polovině cesty k jídelně. Kamínky nám potichu křupaly pod nohami.

,,Hádej!" zasmál se.

Proč jsem se na to ptala?! Stejně mi to mohlo být jasné, je to kluk!

,,Seš zlej!" zamračila jsem se na něj, ale taky mi cukaly koutky. Teď jsem měla být naštvaná, nesnášet ho a půl roku s ním nemluvit.

Tenhle pocit nenávisti se ale nějak nechtěl dostavit. Nevím jestli jsem měla být ráda nebo ne. Opravdu se mezi námi něco změnilo a to hodně. Myslím že Will se změnil taky. Sice ne nějak radikálně, ale trochu určitě jo. Navíc tu nejsme ani dva týdny, jak se k sobě budeme chovat než pojedeme domů?!

Nad těmi myšlenkami jsem zatřepala hlavou a snažila se je zahnat do koutku mysli.

,,O čem přemýšlíš?" zasmál se Will.

,,Jak jsi blbej Williame!" zalhala jsem. Přemýšlela jsem o pravém opaku.

,,Tak to jo." vědoucně se usmál.

,,Nech toho!" zavrčela když už jsme vstupovali dřevěnými dveřmi do jídelny.

Všechno vlastně bylo v táboře dřevěné.

Zastavila jsem se u svého místa a sedla si vedle Joshe. Hned se ke mně naklonila Emma a spustila:

,,Kdes sakra byla? Já chodím všude možně, hledám tě v lese, v koupelnách, na záchodech a ty nikde nejseš! To samý William!"

,,Zaspali jsme, taky jste nás mohli s Joshem vzbudit." vrátila jsem jí to.

,,Jsme se báli aby jsme vás při něčem náhodou nenachytali" zasmál se Josh a mrknul na mě.

,,Blboune" zamumlala jsem a bouchla ho pěstí do ramene.

,,Buď v klidu kámo, mě už dneska taky mlátila" mávnul rukou ve vzduchu Will.

Jen jsem protočila oči a ignorovala trenérku, která nás počítala a na něco si stěžovala.

Natáhla jsem se pro rohlík, máslo a marmeládu. Pečivo jsem si namazala a s chutí se zakousla. Ostatní už také snídali.