That's not really

30.kapitola

Pořád jsem měla divný pocit kvůli dědovi. Co když se mu udělá špatně a nikdo ho nenajde? Abych se necítila tak mizerně, napsala jsem zprávu bráchovi.

Já: Volal mi děda a říkal že je nemocný. Nechceš se za ním dojet podívat?

Když mi ani po třech minutách, které jsem ztrávila zíráním do displeje mobilu nepřišla odpověď, vzdala jsem to.

Mobil jsem položila na noční stolek a přešla ke skříni. Asi bych si měla zbalit oblečení. Nejdříve jsem ale zamknula, abych se nerušeně převlékla. Poslední co potřebuju je ztrapnit se před Williamem.

Ze skříně jsem vytáhla plavky, abych se tím po obědě nezpomalila. Vzala jsem si stejné jako minule a na ně si oblékla bílou košily bez rukávů, kterou jsem si zastrčila do černých šortek.

Zase jsem odemkla. Pomalu jsem začala oblečení ze skříně pokládat na dno kufru. Do deseti minut jsem měla hotovo. Koukla jsem se do všech šuplíků a zásuvek, abych mohla uklidit věci, které už nebudu potřebovat.

Po půlhodině mi zbyla na posteli už jen kosmetická taštička, pyžamo a oblečení na zítra. Navíc ještě sluneční brýle, opalovací krém a osuška.

Byl akorát čas oběda, tak jsem zamířila do jídelny. Snídani jsem dneska nějak vynechala. Nevadí. Usadila jsem se na svoje místo a rozhlédla se. Nikdo z mých přátel tu zatím nebyl, ale hlad je určitě přivede.

****

Rozvalovala jsem se na ručníku vedle Kim a užívala si ten pocit, když mě paprsky slunce pálily do zad. Tentokrát mi je namazala Kim, ne William. Ten byl ve vodě s kluky. Upřímně, doufala jsem že si vůbec nevšimne že jsem přišla. Bohužel se to nevyplnilo. Hned jak jsme vyšly s Kim z lesa, už na mě bezdůvodně vyplázl jazyk. Hned jsem mu to samozřejmě oplatila.

,,Těšíš se domů?" zeptala se mě černovláska ležící vedle.

,,Docela jo. Na svůj pokoj, postel,... Ale klidně bych tu byla i dýl. Teda jenom kdybych byla s někým jiným v chatce. Co ty?" řekla jsem a přitom zabloudila zrakem k jezeru.

,,Ani ne. Je to tady takové klidné, doma na mě čekají ségry a povinnosti. Ale jestli projdeme konkurzem, tak tam zase tak dlouho nebudu." slabě se usmála.

Kim měla čtyři ségry. Nejstarší bylo třínáct, potom deset a pětiletá dvojčata. Chudák jejich táta. Bydlel v domě s šešti ženskýma.

,,Já myslím že ty a Paul se tam dostanete stoprocentně. Ani bych se nedivila kdyby jste vyhráli." ušklíbla jsem se.

Paul byl kluk, co s ní tancoval. Byli jedni z nejlepších v celé skupině, proto taky tancovali spolu.

,,Klídek, jo?" zasmála se. ,, Vy s Williem máte taky fakt velkou šanci. Kdyby jste spoli ale mluvili bylo by to určitě lepší." mrkla na mě. Já ji to oplatila skeptickým pohledem.

,,Já s ním skončila. To co řekl bylo hnusný a nechápu jak na to přišel. Taky ty jeho naschvály byly ošklivý." zamračila jsem se.

,,Ty sis začala."

,,Už to nebudeme řešit."

,,Okey."

****

S

polečně s Kim jsme došly do jídelny na večeři. Bylo nějaké maso s rýží. Po jídle se slova ujala trenérka.

,,Tímto bych se s vámi chtěla pro tohle soustředění rozloučit. Naposledy se tu sejdeme zítra při snídani, po které všichni nastoupí do autobusu, který tentokrát přijede až sem. Do půl desáté budou naloženy všechna zavazadla, kdo je tam nedá, má smůlu. Bude se vyjíždět v 9:45. V New Yorku by jsme měli být asi v jednu hodinu odpoledne. Od pana řidiče vám mám vyřídit, že se zasekla klimatizace, takže je v autobuse zima. Proto se teple oblečte. A hlavně tu nikdo nic nezapomeňte. Taky vás všechny chceme s panem trenérem pochválit za skvěle odvedenou práci. Doufáme, že v mistrovství postoupíte a třeba i něco vyhrajete. Dobrou noc." zakončila svůj proslov trenérka a odešla z jídelny.

Agrrr...
Další nudný díl je na světě! Za to co bude v další kapitole mě pravděpodobně zabijete.
Moc děkuju za voty, přečtení, komentáře a všechno!
Voty a komenty zase potěší!
Adel