That's not really

49.kapitola

Pořád jsem seděla na tom stejném místě a uvažovala o tom, co se právě málem stalo. V tom se ozval Willův křik z dětského pokoje.

,,Můžeš sem prosím jít, Bethy?"

Zase mě tak krásně oslovil. Awww. To je tak hezké...

Zhluboka jsem se nadechla postavila se. Na berle kašlu, prostě budu skákat. Jak jsem řekla, tak jsem doskákala do Sophinčina království. Will ji zrovna pokládal na přebalovací pult a vypadal zamyšleně.

,,Co jsi chtěl? " snažila jsem se mluvit pevným hlasem, protože jsem byla pořád ještě docela mimo z toho, co se stalo před chvilkou.

,,Nechceš ji přebalit?" otočil se a pousmál.

Oba jsem se chovali jako kdyby se nic nestalo. Na jednu stranu by to bylo líto, ale na druhou zase ne.

,,Proč to neuděláš ty?" nakrčila jsem nos.

,,Ty seš holka." řekl a ukázal na mě.

Došla jsem k pultu, byla to spíš skříňka, a usmála se na Sophinku.

,,Nazdárek. Jakpak se vyspinkala?" mluvila jsem na ni. Potom jsem se otočila na Willa a promluvila na něj.

,,No a?"

,,Prosím. To necítíš jak smrdí? " začuchal.

Zasmála jsem se tomu a zase mrkla na malou holčičku.

,,Slyšelas to? Prej smrdíš!" zakroutila jsem hlavou.

Spohinka se usmála a začala na mě natahovat drobné ručičky.

,,Neee, nikam nepůjdeme. Nejdřív tě pěkně přebalíme a převlíkneme z pyžama. " usmála jsem se.

Rozepla jsem knoflíčky na bodýčku (nebo bodíčku? :D) a sundala ho přes hlavičku. Teď přijde na řadu plenka. To už bude horší, protože opravdu pořádně zapáchala. Neusnadňoval to ani pohled, který jsem cítila na zádech.

,,Najdeš prosím nějaký oblečení pro Sophču? " zeptala jsem se ho abych ho nějak zaměstnala.

,,Jasně. A co?" zeptal se.

,,Je tady teplo, tak třeba nějaký šatičky nebo tak?" nadzvihla jsem obočí.

,,Ok." zamumlal a začal se přehrabovat ve vedlejší skříni.

Sundala jsem Sophince plenku a dala novou. No, bez pár znechucených grimas se to bohužel neobešlo. Ještě že to nikdo neviděl, asi bych se styděla sama za sebe.

,,Tady to je." podal mi roztomilé růžové šatičky s králíčky.

,,Dík. " pousmála jsem se a začala ji oblékat.

Dopnula jsem poslední knoflíček a Sophinka byla oblečená.

,,Vezmeš ji?" zeptala jsem se Willa.

,,Jasný." zasmál se.

,,Pojď ke mně! Tobě to ale sluší! Strejda vybral hezký oblečení, co?" mluvil k ní.

,,Nezapomeň na to, že s tebou by šla ve špinavý plence. " vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Proto seš tady ty, abys přebalovala." zasmál se.

,,Jo, jasně. Chci vidět jak ji budeš krmit. " řekla jsem ironicky.

,,Budeš zírat." vypnul hrdě hruď a se Sophinkou v náruči došel do kuchyně.

Já za nimi skákala jak blázen. Nikdy si nelámejte nohu, radím Vám dobře!

Will ji posadil do dětské stoličky.

,,Co ji máme dát k snídani? " zeptal se mě.

,,Nejsem náhodou jen na přebalování? " uchechtla jsem se.

,,Ale prosím tě. Tak jsem to nemyslel." našpulil pusu a obejmul mě kolem krku že mě div neškrtil.

Normálně bych se hned vysmekla, ale teď jsem byla jako paralyzovaná. Naštěstí to vyřešil Will, tak že se odtáhl a odkašlal si. Tohle začíná být maximálně divné.

Ten náš vztah před tím jsem měla strašně ráda.Jak jsme se dokázali v pohodě bavit o všem, vtipkovat,... A dokonce mi ani tolik nevadily ty jeho blbé poznámky a zírání na různé části mého těla. Občas mi tím i lichotil.

Uvidím jak se to vyvine... Třeba to prostě přeskočíme a jakoby se to nikdy nestalo. Myslím ten málempolibek.

,,Uuuu. Vnímáš? "zamával mi rukou před obličejem.

,,J-jo. Máme jí dát přesnídávku. Je v lednici." ukázala jsem rukou tím směrem.

,,Fajn. Jde se papat, zlato." mrknul na prcka a dal jí do ruky plastovou lžičku.

Okamžitě s ní začala mlátit do stoličky a tím se dožadovala jídla.

,,Už ti to Will donese, neboj. Je trochu pomalej, ale to nevadí, viď?" ušklíbla jsem se a sedla si na vedlejší židli.

,,Nejsem pomalej Sophi! Ona ti lže! Nesmíš ji poslouchat, okey?" řekl dotčeně.

,,Radši poslouchej mě. Jsme holky!" mrkla jsem na ni a vyplázla jazyk na Willa.

Sophinka nás pozorovala s divným, až nechápavým výrazem.

,,Přestaň ji proti mně poštvávat." zamračil se Will.

,,Já nikoho nepoštvávám." ohradila jsem se.

,,Ne, vůbec. " odsekl ironicky.

,,Promiň no. Dej mu pusinku Sophi." usmála jsem se na holčičku.

Will se k ní nahnul tak, že se málem dotýkali nosama. Něco mi to připomnělo...

,,Dej Willíčkovi pusinku. " mluvila jsem na ni dál.

Sophinka se nahnula ještě víc a dala mu takovou oslintanou pusu.

Jen jsem se tomu zasmála. Byla roztomilá.

,,Neříkej mi Willíčku!" zavrčel.

,,Willíčku." vyplázla jsem na něj jazyk.

Zatím to vypadá nadějně. Prostě tu chvilku vymažeme.

Škoda...

Čauuu :)