That's not really

39.kapitola

Když jsme přišli z mekáče zalezla jsem hned do koupelny a pro jistotu se zamkla. U Willa člověk nikdy neví co mu rupne v tý jeho krásný hlavince.

Hověla jsem si ve vaně asi půl hodiny než jsem vylezla ven. Začala jsem se osušovat. Natáhla jsem se na místo, kam si obvykle dávám oblečení, ale nic tam nebylo.

Sakra! Sakra! Sakra! Už fakt dlouho se mi nestalo, abych si zapomněla vzít do koupelny oblečení, ale zrovna dneska, když je tu očumující Will se mi to povede.

Zamotala jsem se do osušky, která mi sahala těsně pod zadek a začala si fénovat hlavu. Když byla konečně suchá, důkladně jsem si pročesala vlasy a stáhla je do obyčejného culíku. Chtěla jsem vymyslet další věci co se dají dělat v koupelně, protože se mi tam vůbec nechtělo, ale nic mě nenapadlo.

Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře koupelny. Berle jsem tam nechala a začala skákat do svého pokoje. Už jsem si myslela ze mám štěstí, že Will je třeba dole, ale on se rozvaloval na mé posteli.

Jen co jsem otevřela dveře, začal se culit a se zájmem si mě prohlížet.

,,Takhle tady chodíš často? " mrknul na mě.

,,Ne, ty idiote. Vypadni ven." ukázala jsem na dveře.

,,Proč seš na mě tak ošklivá? " ohrnul spodní ret a pořád mě očumoval všude možně po odhaleném těle. Začínala jsem ho mít dost.

,,Vidíš co pořád děláš? Máš nějaký blbý poznámky nebo mě rovnou očumuješ." vykřikla jsem naštvaně.

,,Tak já za to nemůžu že sis nevzala oblečení do koupelny a chodíš tu v ručníku. Ty by ses mi taky určitě nekoukala do očí, kdybych tu byl tak nalehko jako ty." ušklíbnul se.

Okey, přiznávám že má pravdu, ale jemu to neřeknu ani náhodou.

,,To není pravda. A můžeš už konečně vypadnout? " vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Tak to můžem vyzkoušet, ne?" šibalsky se usmál a začal ai sundávat triko.

,,Ne nemůžem!" vykřikla jsem možná až moc rychle, ale vážně nepotřebuju pozorovat jeho dokonalou hruď.

Jen pobaveně zakroutil hlavou a zavřel za sebou dveře na chodbu.

Z dlouhým výdechem jsem se svalila na postel. Najednou se rozrazily dveře a do pokoje strčil hlavu William. Má štěstí že se nepřevlékám, to bych ho už asi přizabila.

,,Navíc by ti mělo to, že se na tebe koukám lichotit." mrknul na mě a zmizel.

Překvapeně jsem zírala na dveře, které byly už dávno zavřené. Tohle bylo divný. Je pravda že ty jeho pohledy mi občas trochu lichotí, ale jenom když to nepřehání. A dneska to přeháněl.

Z pod polštáře jsem vyndala pyžamo, které se zkládalo z růžových kraťásků a mentolového tílka. V teplákách kvůli němu spát nebudu, fakt ne.

Jen tak jsem seděla na posteli a projížděla novinky na facebooku. Najednou se ozvalo zaklepání.

Pane bože! Vždyť tam je Will! Já na něj totálně zapomněla... Vůbec jsem si na něj nevzpomněla. Teď mě zabije...

Nečekal na pozvání dál a s ďábelským úsměvem vešel dovnitř.

,,Tak já stojím na chodbě jak debil, čekám až se princezna oblíkne a ona je mezitím na mobilu..." zamumlal si spíš pro sebe a se stejným výrazem se začal přibližovat.

Docela jsem se bála co přijde, jsme tu sami v celém domě, klidně mě může zabít... Ok, to asi ne, ale stejně se ho bojím.

Mezitím co jsem přemýšlela se Will přiblížil až k mojí posteli a skočil na mě. Polekaně jsem vykřikla a snažila se ho ze sebe sundat.

On se jen smál a začal mě lechtat po celém těle. Jsem šíleně lechtivý člověk. Když se mě někdo jen nešikovně dotkne, už se směju. Svíjela jsem se tam jak lachtan a škubala sebou. Už mě od smíchu bolelo břicho.

Will mi seděl na břiše a bylo na něm vidět jak si to užívá.

,,Nech toho... Wille prosím... Já už fakt nemůžu... Wilíčku..." dostávala jsem ze sebe během záchvatu smíchu.

,,A co za to?" řekl se šibalským úsměvem a dál mě lechtal.

,,Já nevím... Co chceš? " zeptala jsem se s mezerami.

,,Pusu." řekl s vítězným úsměvem na rtech.

Omlouvám se že je krátká, ale nějak nestíhám :)
Snad se bude líbit, kdyžtak votujte a komentujte ❤❤❤
Mám vás ráda *-*