That's not really

53.kapitola

Jake:

S propletenými prsty jsme s Katie vešli do jejího bytu. Dnešek dopadl skvěle. Více než to. Náš vztah byl zpět, potlesk. Byl jsem zase šťastný. Ještě než jsem se vzul, nakouknul jsem do obýváku, z kterého se ozývala televize. Na to, co jsem viděl jsem ale nebyl ani v nejmenším připravený. Překvapilo mě to.

Ségra seděla na pohovce, nohy měla přehozené přes Willův klín a ležela mu na hrudi. Podle pravidelného zvedání jejího hrudníku a zavřených oči jsem usoudil že spí. I přesto ji na rtech hrál úsměv.

Will nespal. Pozoroval Beth a přiblble se usmíval. Jednou rukou se jí prohraboval ve vlasech a druhou ji hladil po odhaleném koleni a stehně.

Vyděšeně jsem se podíval na Katie která se usmívala stejně jako její brácha, který naší přítomnost nezpozoroval. Vždyť by je někdo mohl v klidu vykrást!

Oba vypadali příjemně, šťastně a uvolněně. Cítil jsem divné emoce. Něco mezi překvapením a mírným... naštvaním? Nebylo to tak že bych jim to nepřál, ale stejně to bylo divné. Z amerických filmů na které koukala mamka jsem věděl, že když si ségra najde kluka, měl bych ho nesnášet. Nic takového jsem ale k Willovi necítil.

Will byl hodný, opravdu jo. Je to kluk, na kterého se můžete spolehnout. I kdybych mu zavolal o půlnoci že něco potřebuji tak bych se nedivil kdyby kývnul. A měl krásnou ségru :D.

Když si Katie všimla že na ni koukám, kouzelně se usmála a za ruku mě potichu táhla z bytu. Téměř neslyšlně za námi zavřela dveře.

,,Co to bylo?" vydechl jsem a zadíval se do jejích oříškově hnědých očí.

,,Co asi?!" protočila oči a přivolala výtah.

,,Proč voláš ten výtah?! My někam jdeme?" nadzvedl jsem obočí jelikož jsem nic nechápal.

,,Zlato, vážně ti přijde vhodný jim tam teď lézt? Můžeme jít třeba na zmrzlinu, ne?" nadhodila stěněčí pohled a kouzelně se usmála.

,,Ok, ale jestli tam budou dělat něco jinýho než slušně sedět nebo le-" začal jsem mlet ale Katie mě přerušila tím nejlepším způsobem.

Polibkem.

Bethany:

Pomalu jsem otevřela oči které se hned setkaly s těmi dokonale modrými.

,,Šípková Růženka je vzhůru? " usmál se a pohladil mě po vlasech.

,,Asi jsem usnula, co?" zasmála jsem se a zívla.

,,Jo. Hned po Sophince." uchechtl se.

,,Ups." zamumlala jsem a nevinně se usmála.

Až teď jsem si všimla jak podivně sedím. Nohy mám přes Willův klín a z jeho ramene a hrudi si dělám polštář. Chtěla jsem se odtáhnout a sednout si jako člověk ale Willovi ruce kolem mých ramen mi v tom zabránily.

,,Vadí ti to?" řekl pobaveně a čekal na moji reakci.

,,N-ne. Ale myslela jsem že tobě jo." řekla jsem trochu nervózně. Ani jsme si nějak nevyjasnili co mezi sebou máme...

,,Proč by mi to mělo vadit?" zeptal se překvapeně.

Místo odpovědi jsem jen pokrčila rameny a pozorovala svoje nehty.

,,Jsi v pohodě, Bethy?" zvednul mi bradu a zadíval se mi do očí. Byla jsem jako paralyzovaná. Bethy...

,,Co jsme teď mi dva?" vykoktala jsem trapně.

Před ním jsem se takhle nikdy nechovala. Byla jsem ta hnusná co s ním nemluvila buď vůbec, nebo měla jen blbé kecy.

,,Uhm, co chceš aby to bylo?" nadzvedl obočí.

Nechtěla jsem odpovídat já, proto jsem se z toho šikovně vykroutila.

,,Já se ptala první. "

,,Ono je hrozně divný a trapný se tě na to ptát, ale... Budeš se mnou chodit? " zasmál se a podíval se mi do očí.

Když jsem koukala na film nebo četla knížku přišlo mi strašně nepřirozené když se na tohle kluk zeptal holky, ale doopravdy mi to takové nepřišlo. Pocítila jsem teplo, které se mi rozlilo v hrudníku a pevně jsem Willa obejmula.

,,Jo." zamumlala jsem mu do tričku než si mě od sebe jemně odtáhl aby mě políbil.

Vážně jsem se cítila úžasně. Každá buňka mi explodovala jako poprvé a já si vychutnávala chuť jeho rtů. Po chvíli jsme se pro nedostatek kyslíku odtáhli, ale pořád si koukali do očí.

Will si opřel svoje čelo o to moje a usmíval se. Teď nebyly potřeba žádná slova, jediné co jsem vnímala byla jeho vůně která mi útočila na čichové buňky a ruce, co hladily moje záda. No, jedna možná i níž než jsou záda...

,,Ehm, ehm..." ozvalo se odkašlání z předsíně ještě než jsem stihla jeho ruku odstranit z mého pozadí.

Wow...
Nemůžu uvěřit těm všem obřím číslům! Jste ti nejlepší čtenáři, opravdu jo ❤
Zase děkuji... (asi jsem s tím otravná, co? :D)
Jinak co říkáte na kapitolu? Jestli se vám líbila tak votujte a komentujte!
Zítra už je zase škola takže nevím kdy stihnu napsat další :(
Adel :)

P.S.: Na to gifu jsou "jakoby" Jake s Katie :D