That's not really

25.kapitola

Ještě jsem rozdýchávala dramatické ukončení našeho přátelství, když přišla Emma. Po přivítání mě začala zpovídat.

,,Co se tady dělo? Slyšeli jsme s Joshem křik." nadzvedla obočí.

,,Wiil si myslí, že naschvál nechci tancovat, zkazit nám mistrovství a další kecy." protočila jsem oči.

,,Včera byl jinej..." zamyslela se Emma.

,,Já vím. Pamatuju si to." jemně jsem se usmála nad tou vzpomínkou.

,,Vážně?" řekla překvapeně moje kamarádka.

Přikývla jsem.

,,Páni. Víš že jsem si chvíli myslela že mi tajíš že spolu chodíte?" zasmála se.

,,Dneska se choval úplně jinak. Ale mně je to jedno. Tohle asi týdenní kamarádství byl prostě omyl. Měli jsme si dál dělat naschvály, nemluvit spolu a nestarat se o sebe. Bylo by to lepší. Teď mám na něj i hezký vzpomínky." povzdechla jsem si.

,,Lžeš sama sobě. Líbilo se ti to." podívala se mi do očí.

Vím že lžu. Tenhle týden byl jeden z nejlepších v mém životě. Emma to ale nemusí vědět.

Záporně jsem zakroutila hlavou.

,,Jak chceš. Kdybys něco potřebovala prozvoň mě, já přijdu. A taky ti donesu rohlík a vodu." usmála se, obejmula mě a odešla.

****

Ležela jsem na posteli a koukala do stropu. Mega hodně jsem se nudila. Ostatní byli na obědě, mně místo toho donesla Kim další rohlík. Trenérka mi nedovolí jíst nic jiného.

Vzala jsem mobil a přihlásila se na facebook. Projížděla jsem novinky a přemýšlela.

Po chvíli vešel dovnitř Will a lehnul si na postel. Ani o mě nazavadil pohledem.

Fajn, jak chce!

Z nočního stolku jsem vzala knížku, kterou jsem ještě ani neotevřela. Snažila jsem se soustředit na písmenka ve větách, které mi nedávaly smysl. Panovalo mezi mnou a Williamem nepříjemné napětí. Snažila jsem se to ignorovat.

Znovu jsem se začetla do knížky, tentokrát pořádně. Byl to romantický příběh o dívce a chlapci, kteří se poznali, zamilovali se do sebe a žili šťastne až do smrti.

Něco, co jsem ještě pořádně nezažila.

Odhodila jsem knihu na noční stolek. Will tu nebyl. Jak dlouho jsem sakra četla? Pravda je, že jsem ji přečetla celou, a to měla asi 300 stran.

Mrkla jsem na mobil a bylo půl páté!

Půl páté!

Takhle dlouho jsem nikdy už žádné knížky nevydržela!

Rozhodla jsem se že se půjdu vysprchovat, dokud tam nikdo není. Vzala jsem do ruky pyžamo, které se skládalo z tílka a šortek, kosmetickou taštičku a ručník.

Do kapsy jsem si dala mobil a rychleji vyšla z chatky. Teď už mi bylo téměř dobře. Zítra na trénink určitě půjdu. Venku nesvítilo sluníčko. Po takové době se sluncem to bylo zvláštní. Vážně. Ale taky mnohem lepší. Sice bylo pořád teplo, ale i tak.

Vlezla jsem do koupelen a obsadila jednu sprchu. Svlékla jsem ze sebe všechno oblečení a pustila ne sebe vodu. Užívala jsem s ten krásný pocit, když na vás dopadají kapky horké vody. Úplně v tu chvíly zapomenu na své problémy. Dělám to vždycky když mám něčeho plnou hlavu.

Trochu kratší, ale aspoň něco!
Moooc děkuju za více než 200 přečtení a spoustu vote a komentářů. Nesmírně si toho vážím!
Když vidím, že to někdo čte, tak mě to motivuje psát dál❤