That's not really

21.kapitola

Už asi půlhodiny jsem nemohla spát. A to jsem měla ještě skoro hodinu do doby, kdy musím vstát. A já místo toho abych v klidu spala, se převaluji v posteli a nemůžu spát. Opatrně jsem se postavila na chodidla a čekala bolest z puchýřů. Ale ono nic.

Podívala jsem se na svoje nohy a zjistila, že jsou skoro zahojené. Emma mi půjčila nějakou mastičku, která úžasně pomohla. Mohla bych si jít zaběhat, když jsou moje nohy v pohodě.

Tenhle nápad jsem sama sobě odsouhlasila. Will pravidelně oddechoval a potichoučku chrápal. Bylo to vážně tiché chrápání, spíš roztomilé.

Oblékla jsem si sportovní podprsenku, adidas kraťasy a stříbrné nike botasky (média). Mobil jsem si dala do kapsy a pustila si do sluchátek písničky.

William:

Oblékl jsem si černé tričko a neonově zelené kraťasy. Zajímalo by mě, kde je Bethany, protože tu nebyla ani když jsem vzbudil. Nebyl tu ale její mobil ani sluchátka, takže se šla třeba jen proběhnout. Doufám že se jí nestalo. Poslední dobou jsem se oni až moc staral.

Vzal jsem do ruky kartáček a vyšel z chatky. Ostré sluníčko mě málem oslepilo. Chci zimu sakra! Navíc jsem tak napůl spal, takže to bylo ještě nepříjemnější. Moc jsem si nevšímal nikoho, okolo koho jsem procházel, můj jediný cíl byla studená voda na záchodech.

Došel jsem tam a opláchl si obličej. No, myslel jsem že to bude mít lepší účinky. Vyčistil jsem si zuby a vrátil se ven.

To by chtělo sluneční brýle. Nesmím si je zapomenout na ten debilní výlet. Aagrr, mně se tam tak nechce! Bude na nás pálit sluníčko, budu mít hlad protože nám daj určitě málo jídla a celou cestu mě bude provokovat Beth.

Poslední dobou mi to její provokování nijak nevadilo. Bylo vidět že to myslí ze srandy. Hodně se to mezi námi změnilo. Takhle blízcí jsme si nikdy nebyli. Někdy si říkám, jestli už to není moc.

,,Zdar Willíku!" usmála se na mě Beth. Ani jsem si neuvědomil že už jsem v chatce.

,,Nazdar, neříkej mi Willíku!" řekl jsem naštvaně. Willík! To je jak ten večerníček, vlastně pohádka.

,,Včelka Mája! Naše kamarádka včelka Mája! Výšku, z které vidí svět... A o tom vypráví nám potom včejka Mája! Naše kamarádka včelka Mája!" začala si prozpěvovat. Tu písničku naprosto nesnáším!

,,Sklapni Bethany. Je to hrozná písnička." zasmál jsem se.

,,Je hezká." ohrnula spodní ret.

,,Nebudeme se hádat. Hele, máš nějakej batoh ?" zeptal jsem se jí.

,,No já myslím že ty budeš mít hezčí!" usmála se na mě a já si říkal, jestli se takhle hezky směje pořád.

Ohnul jsem se pod postel a vytáhl vínový Vans batoh. Nebyl nic moc, ale mně se líbil. Nosil jsem ho i do školy.

,,Ten je úžasnej Willíku!" začala se rozplývat a sebrala mi ho. Nakoukla do všech kapes a pořád ho otáčela.

Tomu jsem se začal smát.

Tohle dělají malé děti!

,,Čemu se jako směješ?" zamračila se na mě a přestala zkoumat batoh.

,,Ničemu." zamrkal jsem na ni a nevinně se usmál.

,,Měli by jsme si jít do jídelny pro to jídlo." změnila téma.

,,Jen jsem kývnul a následoval ji z chatky. Nezamykal jsem, za chvíli jsme zpátky.

Pořád svítilo to podělaný sluníčko. Šli jsme štěrkovou cestou, která nám křupala pod nohama.