That's not really

31.kapitola

Omlouvám se že je tak pozdě, ale polovina dílu se mi vymazala, takže jsem ji musela napsat znovu :(

Protáhla jsem se na posteli. Konečně ráno. Tahle noc byla poslední s Willem v jedné místnosti. Měla jsem chuť začít skákat z postele. Neudělala jsem to, protože mi to přišlo vůči Williamovi fakt hnusný. Radši jsem se posadila na postel a sáhla po mobilu. Blikala mi zpráva od bráchy.

Jake: Ahoj! U dědy jsem byl včera, je docela v pohodě :) Neboj :) V kolik na tebe mám čekat? :D

Spadl mi kámen ze srdce.

Já: Okolo jedný :) Díky :)

Jen co jsem mrkla na čas, udělalo se mi nevolno. Čtvrt na devět! Mně bylo divný že tu není William! A ještě byl tak zlej že mě nevzbudil!

Debil!

Rychle jsem se začala převlékat. Bude zima. Sakra! Svlékla jsem ze sebe to oblečení a hodila ho do kufru. Sáhla jsem až na dno, abych vyndala nějaké teplejší oblečení. Za celou dobu pobytu zde jsem ho nepoužila. Vyndala jsem bílé tričko s modrými proužky a knoflíčky na ramenou. K tomu jsem si vzala tmavě modré uplé džíny. Pro jistotu jsem si ještě vyndala černou mikinu s bílou tkaničkou. Rychle jsem si obula nízké bílé conversky, do kapsy dala mobil a vyšla z chatky.

9:25

To stíhám. Bylo teplo. V mém oblečení mi bylo ještě větší. Konečně jsem došla do jídelny a otevřela dveře. Několik lidí se na mě podívalo, ale já to ignorovala.

Rázným krokem jsem došla k Williamovi. Byla jsem na něj nehorázně naštvaná.

,,Proč jsi mě nevzbudil?!" vykřikla jsem a probodávalo ho očima. Než něco řekl, celou mě přeskenoval svýma krásnýma oříškovýma očima. Co to zase melu?

,,To se neumíš vzbudit sama?" řekl klidně a arogantně se usmál.

,,Zapomněla jsem no! Ty..." ukázala jsem na něj prstem ,,jsi ale věděl že spím! Tak proč jsi mě nevzbudil?!" naštvaně jsem rozhodila rukama a sedla si na svou židli.

,,Sranda, ne?" zasmál se a prohrábnul si vlasy.

,,Nesnáším tě!" zavrčela jsem.

,,Neee. Ty mě miluješ." uculil se. Protočila jsem oči a začala snídat.

Chvilku jsem si povídala s Emmou a Joshem. Potom jsem se vrátila do chatky. Z postele jsem vzala kosmetickou taštičku a došla do koupelen. Bylo tam několik dalších holek s kterými jsem se pozdravila. Došla jsem k volnému zrcadlu a vyčistila si zuby. Potom jsem si dala pořádnou vrstvu řasenky, korektorem jsem zadělala menší nedostatky na své pleti a zapudrovala. Hřebenem jsem si důkladně pročesala vlasy a udělala si vysoký culík.

Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla a odešla z koupelen. Cestou jsem se zamyslela. Bylo zvláštní po těch třech týdnech odjet. Tak nějak mě přemohla nostalgie. Vzpomněla jsem si, že tohle bylo jediné místo, kde jsem s Williamem v pohodě vycházela. Ani jsem si neuvědomovala jak mi ten jeden týden chyběl. To, jak jsme se úplně normálně bavili, vtipkovali, smáli,..

Už jsem byla v chatce, takže jsem se chtěla ohnout ke kufru. Ten tam ale nebyl. Sakra! Kde mám ten kufr?!

Bleskově jsem prohledala celou chatku. Do prdele! Vážně nikde nebyl... Kdo by mi ale bral kufr?! To je kravina. Pak mi ale svitlo v hlavě. No jasně...

William!

Ujistila jsem se, že v ruce držím kosmetickou tašku a v chatce nic dalšího není. Byla ve stejném stavu jako když jsme přijeli.

Rychle jsme vyběhla z chatky a běžela k autobusu, kde bylo už spoustu lidí. Já ale hledala jen jednu hlavu. Nikde tu nebyl, už musí být vevnitř. Ignorovala jsem ostatní, do kterých jsem vrážela a prostě běžela. Vystoupala jsem čtyři schůdky do autobusu, v kterém bylo snad ještě přeplněněji (Existuje to slovo vůbec?! :'DD) než venku. Uličkou jsem bezohledně běžela až na pětku, kde jsme onu pohřešovanou hlavu uviděla. Seděl si uprostřed, s ležérně nataženými nohami a už zdálky se mi smál.

Během půl minuty jsme stála před ním a probodávala ho zabijáckým pohledem, který kdyby vraždil tak by William ležel na zemi se zakrváceným tričkem.

,,Kam jsi mi dal kufr?" prskla jsem a pořád ho ukamenovávala pohledem.

,,Donesl jsem ti ho do autobusu." sladce se usmál. Zúžila jsem oči a semkla rty do úzké linky.

,,To ti tak budu věřit." odfrkla jsem si.

,,Tak mi nevěř." zasmál se. ,,Klidně se můžeš zeptat Emmy, ta ti to potvrdí."

Rozhlédla jsem se kolem. Ani jsem si nevšimla že tu William nesedí sám. Po jeho pravici seděl Josh, vedle něj u okénka Emma. Z druhé strany byla u okénka Kim a bylo tam jediné volné místo.

Jestli si myslí že budu sedět vedle něj, tak na to může rychle zapomenout.

,,Jo, donesl ho sem. On ti to neřekl?" zeptala se překvapeně Emma a tím promluvila poprvé za celou tu dobu.

Já se nezmohla na nic než na překvapené zírání. Tohle asi jen tak nezpracuju. Takže můj kufr je tady? A donesl ho William?

,,Kámo ty se nezdáš..." poplácal ho Josh po rameni.

,,Hele, nechceš si už sednout?" ukázal na mě pobaveně William.

,,Nesnáším tě!" zavrčela jsem jeho směrem a protáhla se kolem něho.

,,Ne, ty mě miluješ." uculil se. Jen jsem protočila oči.

,,Kim? Vyměníš si se mnou prosím místo?" usmála jsem se na ni.

,,Ne. Já chci sedět u okýnka. Měla jsi přijít dřív." vyplázla na mě jazyk a vítězně se usmála.

Dělá si srandu?!

,,Kim prosím... Přece mě nenecháš sedět vedle něj! " řekla jsem ublíženě a prstem ukázala na Willa.

,,Nechám." zasmála se a nasadila si sluchátka. Hlavu si opřela o okénko.

Frustrovaně jsem si povzdechla a se zamračeným výrazem se posadila na jediné volné místo.

Až teď jsem si uvědomila, že pořád držím v ruce taštičku. Postavila jsem se a dala si ji do úložného prostoru nad hlavou. Ještě než jsem si sedla, vyndala jsem si z kapsy mobil.

Pohledem jsem zavadila o Williama. Měl zavřené oči a v uších sluchátka. Na sobě měl černé skinny džíny a modrou mikinu přes hlavu. Nikdy jsem si nevšimla jak husté měl řasy. Spoustu holek by mu je mohlo závidět. A já nebyla vyjímka. Vlasy měl sčesané ke straně a strašně mu to slušelo. Proč tak hezký kluk musí být takový idiot?!

****

,,Zítra přijďte všichni v 15:00 do studia. Ještě si zopakujeme sestavu a vyzkoušíme šaty. Všichni budou mít nové. I chlapci. Teď běžte." mávla rukou a vyšla z autobusu.

Už jsem stála, v ruce držela tu svoji tašku, a vdechovala Williamovu omamnou vůni, protože jsem na něm byla téměř nalepená.

Jelikož jsme seděli v autobuse až vzadu, trvalo strašně dlouho než jsme se alespoň přiblížili dveřím. Moc jsem se na bráchu těšila. Chyběl mi. Na to o kolik jsme byli starší, jsme měli fakt krásný vztah.

Konečně jsem vyšla z autobusu. Dýchnul na mě newyorský vzduch. Newyorský teplý vzduch. Hned jsem si sundala mikinu. Na nic jsem nečekala a rozhlédla se. Jake, přesně takový jak jsem si ho pamatovala, stál na chodníku přes ulici. Rychle jsem se rozešla. Po dvou krocích jsem nalevo od sebe uslyšela zvuk motoru. Ohlédla jsem se na tu stranu a poslední co jsem uviděla byla prudká světla a následná černočerná tma...

Pokračování příště...

P.S.: Jestli nějaké bude :'D