That's not really

2.kapitola

O dva dny později:

Můj budík na nočním stolku začal hrát melodii. Já chci spát! Spát! A nechci na to posraný soustředko! Nenávidím budík. Konečně jsem rozlepila a oči a budík vypnula.
Protáhla jsem se a posadila se na posteli. Ve svém spacím tričku jsem došla do kuchyně. Už tam seděla mamka.

,, Dobrý ráno!"pozdravila jsem ji.

,, Ahoj ! " odpověděla mi smutně. Proč je smutná?

,, Co je?" zeptala jsem se okamžitě.

,, Musím do práce a proto tě nemůžu vyprovodit k autobusu. Strašně mě to mrzí!" řekla a omluvně se usmála. S taťkou jsem se rozloučila už včera, protože jsem věděla že nebude doma

,, To je v poho. Zeptám se Jaka." řekla a usmála se. Vážně mi to nevadí. Bráchu tam budu mít radši. Teda jestli půjde.

,, Na co se mě zeptáš?" ve dveřích se objevil vysmátý Jake jen v kraťasech. Holky po něm šílí. Kdyby nebyl můj bratr, tak já upřímně taky.

,, Půjdeš se mnou k autobusu?" zeptal jsem se s štěněčím pohledem.

,, Rád!" řekl a šibalsky se usmál. Rád chodil i na moje soutěže, ale ne kvůli mě, ale kvůli holkám v krátkých šatech. Sám mi to jednou přiznal. Už tak moc se mu nedivím.

,, Děkuju!" vděčně jsem se usmála. Dojedla jsem svoje müsli s jogurtem a šla se nahoru obléknout.

Vzala jsem si na sebe už připravené černé kraťasy a k tomu bílou košily (neměla vyloženě krátký rukáv, jen byla přes ramena), kterou jsem si do kalhot zastrčila.

Vběhla jsem přes chodbu do koupelny. Měli jsme všichni jednu společnou, ale nestěžovala jsem si.

Tam jsem si vlasy učesala do volného copu k pravé straně. Na oči jsem si nanesla vrstvu řasenky. Vrátila jsem se do pokoje. Do kabelky jsem si dala poslední věci, které jsem potřebovala na cestu.
Pak jsem se rozloučila s mamkou a zamířili jsme s bráchou k tanečnímu studiu, kde měl čekat autobus.

Celou cestu jsme si Jakem povídali a pošťuchovali se. Mám ho ráda. Před studiem už stál autobus a okolo rodiče. Ostatní už seděli vevnitř. Zahlédla jsem Willa, který mi vesele zamával. Jen jsem ho ignorovala.
Brácha mi dal kufr do autobusu. Skočila jsem mu kolem krku a zadržovala slzy.
,, Mám tě rád Beth. Jsi nejlepší ségra na světě. A dneska ti to moc sluší." šeptal mi brácha tak, abych to slyšela jen já.

,, Já tě mám taky ráda. A moc. Jsem ráda že jsi se mnou šel." slza se mi překulila přes víčko. Rychle jsem ji hřbetem ruky utřela. To by mi ještě scházelo, brečet.

,,Nemám rozmazanou řasenku?" zeptala jsem se ho ještě. Zakroutil hlavou a dal mi pusu na tvář.

,, Bude se mi stýskat" zašeptala jsem a nastoupila do autobusu. Pár lidí mě zdravilo, tak jsem je zdravila taky. Nechci se chlubit, tak to nechápejte ale myslím že jsem docela oblíbená.

Prošla jsem až za Emmou, seděla s dalšíma holkama na pětce. Sedla jsem si na druhé místo od okna. Potom jsem si něčeho všimla. Přede mnou u okna seděl Will.

Pohledem jsem zabíjela Emmu, která se jen nevinně usmívala. Pořád chtěla abych měla Willa ráda. Nechápu to, že to ještě nevzdala.... Asi po 5-ti letech. Ano, tak dlouho Willa nesnášim. Chudák. ,, Co to plácáš? Willa přece nesnášíš! "ozvalo se moje vnitřní já. Poslední dobou mám hrozně smíšené pocity. Už mě to nebaví.

Do uší jsem si nandala sluchátka a poslouchala písničky. Neměla jsem vyloženě oblíbenou skupinu nebo interpreta, ale líbily se mi náhodné věci.
Vlastně ani netuším jak daleko od města ten tábor je. Zavřela jsem oční víčka a snažila se nevnímat šum autobusu. Pak jsem se ponořila do říše snů.

Někdo se mnou klepe. Otevřu oči a vidím Jane (další kamarádka) jak se nade mnou sklání.
,, Už jsme tady pojď!" vyhrkne nadšeně. Aspoň někdo je šťastný.
,, Jo, jasně!" řeknu mile, teda doufám. Pomalu vylezu z autobusu a zamířím k Emmě a holkám.
,, Počkat! Všichni utvořte páry! " rozkřikne se trenérka svým pronikavým pisklavým hlasem. Proč už teď?! Nejsem psychicky připravená...

Zamířila jsem k Willovi. Postával u kluků a něčemu se smál. Vypadal roztomile. Co to zase ksakru melu? Já jsem vážně divná.
,, Ahoj" pozdraví mě kluci jeden po druhém.
,, Ahoj" vrátím jim pozdrav a usměju se. O něčem se baví, ale já se ponořím do svých myšlenek.

Dostáváme chatky. Mám s Willem tu hned vedle Emmy. Za to jsem ráda. Nevýhoda ale je, že je daleko od záchodů a koupelen.

Právě teď táhnu svůj kufr přes celý tábor a ještě k tomu po boku Willa.
,, Nechceš to vzít?" zeptá se a ukáže na můj kufr. Jasně že bych chtěla ale na to jsem moc pyšná. Ano, řekla jsem o sobě že jsem pyšná. To chce potlesk.
,, Ne." to je jediné co řeknu. Zamračil se na mě a zrychlil. Povzdechla jsem si a pokračovala v cestě.
Když jsem vešla do chatky, překvapilo mě jak je malá. Představovala jsem si ji větší. V obou rozích byly nepohodlně vypadající postele. Z každé strany u postele bylo okno. Mimochodem, mezi postelemi byla mezera tak metr.
V nohách obou postelí byla menší skříň. Obsah mého kufru by se tam nevešel ani omylem.

,, Kde chceš spát?" zeptal se mě nepříjemně Will.
,, Tady!" řekla jsem suše a ukázala na levou postel. Will jen přikývl. Z kapsy jsem vytáhla mobil a podívala se kolik je hodin. Můj dotykový displej ukazoval 17:20. Vykulila jsem oči. To jsem spala 7 hodin ?! Měli mě vzbudit, to si s nimi vyřídím.

Venku se ochladilo a proto ksem se chtěla převléknout.
Vytáhla jsem si z kufru šedivé tepláky dole do gumy a zelené triko s dlouhým rukávem.

Významně jsem se podívala na Willa.
Jen povytáhl obočí. Proč je tak nechápavý?
,, Jdu se převlékat. Vypadni!" řekla jsem.
Jen se ušklíbnul a pak odešel. Rychle jsem se převlékla. Do kapsy jsem si strčila mobil a vyšla z chatky.
Will ji zamknul a následoval mě. Měli jsme se todíž o půle sejít v jídelně.

Všichni stáli v jednom rohu a čekali, co nám tak důležitého chtěli říct. Nejdřív začal mluvit trenér.

,, Takže bych vás tady rád přivítal. Snídaně bude v 8:30, oběd v 12:00 a večeře v 19:00. V devět hodin ráno se budeme scházet v támhleté budově" řekla ukázal na dřevěnou, velkou budovu.,, Po skončení hodiny se půjde na oběd. Do 13:00 musí být všichni ve svých chatkách až do 14:00. Pak bude další trénink. Nebudeme jen tancovat, budeme chodit na horské tůry, plavat v jezeře a tak dále. Doufám že tady nebudou žádné problémy v tom, že jste v chatkách kluk a holka. Nemyslím hádky, ale všichni víte CO. Jo a na stolech je zasedací pořádek."

Dokončil svůj proslov. Všichni začali diskutovat. To nemyslí vážně. Ani sedět si nemůžeme jak chceme. Protočila jsem oči a jsem se na něj podívat.
Jak jinak, seděla jsem z jedné strany vedle Willa a zdruhé strany měl sedět Josh. Ten tancuje s Emmou.