That's not really

34.kapitola

Překvapeně stál a koukal na mě s pootevřenou pusou. Uznávám, přehnala jsem to... Jenže jsem byla v tu chvíly prostě naštvaná na všechny kvůli svojí blbosti.

,,Vážně si to myslíš?" zeptal se tím svým dokonalým hlasem, který mi chyběl. To jsem si ale nedokázala přiznat.

Jen jsem sklopila pohled na své ruce, které žmoulaly cíp peřiny.

,,Já se přišel omluvit." usmál se a sedl si na židly vedle postele.

Překvapeně jsem zvedla hlavu a zkoumala jeho pohled. V jeho očích byla upřímnost. A lítost.

,,Za co?" zeptala jsem se rozklepaným hlasem.

,,Za to co jsem ti řekl na tom soustředění. Ona mi v ten den volala ségra, že se po roce vrátila. A já na ni byl strašně naštanej, protože se mi hrozně dlouho neozývala." slabě se usmál.

Věřila jsem mu. Ale podle mě nemá cenu naše kamarádství nějak zachraňovat. Cítila jsem se s ním sice fajn, ale až moc. A to nejde. Já bych ho měla nesnášet, ale to se poslední dobou neděje.

,,Co kdybych chtěl aby to bylo jako před tou kravinou co jsem řekl? " podíval se na mě a nadějí v očích.

,,Dobře." přikývla jsem.

Co jsem to řekla?!

,,Teda ne. Chtěla jsem říct-" snažila jsem se to nějak zakecat ale William mě přerušil.

,,První slovo platí, puso." poslal mi vzdušnou pusu. Dělá si ze mě srandu?!

,,Přeřekla jsem se!" vykřikla jsem se na svoji obranu.

,,Smiř se s tím že teď se mě už nezbavíš." sladce se usmál. Vykoukly mu rovné, bílé zuby.

,,Nemáme spolu už nic společného. " zamračila jsem se na něj.

,,Tancování?" nadzvedl pobaveně obočí.

Myslela jsem že mu to ukecanej Jake řekl... Přetočila jsem hlavu na bok a koukala z okna. Nechtěla jsem mu to říkat.

,,Co je Beth?" zeptal se.

Nic jsem neříkala. Když jsem se užuž nadechovala že promluvím, slyšela jsem skřípání židle kroky a další skřípání. Zvedla jsem oči a cukla sebou, protože Will seděl i s židlí na druhé straně, to znamená vedle mě.

,,Hej! Řekni mi to." jemně se usmál.

,,Nebudu moct kvůli tý debilní noze tancovat..." zašeptala jsem sotva slyšitelně s pohledem zabodnutým ven z okna.

,,Sakra." vydechl Will. Zvedla jsem k němu pohled, který byl díky těm blbejm slzám rozmazaný. Chvíly mě pozoroval pohledem, který nebyl zrovna dvakrát příjemný a potom udělal to, co jsem potřebovala.

Bez dalších zbytečných slov mě prostě obejmul. Ruce mi obmotal kolem těla a hlavu zabořil do vlasů. Já jsem mu potichu vzlykala do trička. Konečně jsem zase cítila tu božskou vůni.

Šeptal mi do ucha uklidňující slova a hladil mě po vlasech.

Sakra! Pomyslela jsem si. To co teď dělám je přesným opakem toho, co jsem dělat chtěla. Nemít s ním nic společného.

Když jsme se od sebe odtáhli, Will se usmál a kouknul na mou nohu. Já si setřela slzy a vysmrkala se.

,,Něco ti tam potom nakreslím." řekl a mrknul na mě.

,,Ne, díky." vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Jo a proč jsi byl naštvaný na tvou ségru?" opatrně jsem se zeptala.

,,Protože ona má už skoro rok dítě a neřekla mi to!" rozhodil rukama do stran a pokračoval. ,,Odletěla odsud bez rozloučení, prej kvůli nedorozumění s kamarádkou a teď přiletí i s malou Sophinkou. A ještě ke všemu neví kdo je její táta, myslím Sophinky!" dopoví naštvaně.

Počkat, neví kdo je její táta?! Tak tohle musím hned zjistit.

,,Můžeš jít na chvilku na chodbu?" zeptala jsem se zdvořile Willa.

,,Co?" překvapeně se na mě podíval.

,,Prostě běž na chvilku pryč." ukázala jsem na dveře a protočila oči.

Uraženě odešel a ve dveřích na mě vypláznul jazyk.

Rychle jsem chmátla po mobilu a vytočila bráchu.

,,Co se děje Beth?"

,,Will neví že Sophinka je tvoje dcera?" vychrlila jsem na něj.

,,Tys mu to řekla?!" zděsil se.

,,Ne, neřekla. Ale proč to neví!?"

,,Já nevím, to Katie. Ale prý mu to chce říct dneska večer. "

,,Aha. Tak čau." típla jsem to a nečekala na odpověď.

Proč je to celé tak zamotané? A proč mu to ta Katie neřekla? To nedává žádný smysl.

,,Už můžu?" strčil hlavu do dveří Will.

,,Jo." kývla jsem.

,,Jsem ti to nestihnul o Sophče doříct." usmál se a v očích se mu objevily stejné jiskřičky jako Jakeovi, když o ní mluvil.

A začal o ní mluvit. Jelikož jsem to už jednou od bráchy slyšela, moc jsem nevnímala. Po chvilce William odešel, že musí ke Katie. Já jsem se ponořila do poklidného spánku. Noha mě moc nebolela, protože do mě pořád cpali nějaké prášky.

Huhuuuu! Novej díl je tady!
Snad si ho užijete :)

P.S.: Nevím jestli to pochopíte, protože jsem se do toho celá zamotala... Ale já vám věřím :'DDD