That's not really

8.kapitola

,,Víš, já nevím jestli dokážu s Willem kamarádit. Těch pět let se prostě nedá jen tak přeskočit. Já se bojím že když se ho nějak dotknu tak se mnou nebude týden mluvit. Sice není takový ale já vždycky všechno pokazím. Myslím všechno v našem kamarádství. " sklesle složím hlavu do dlaní. Potřebovala jsem to někomu říct.

,,Beth! Podívej se na mě!" přikázala mi a já se smutným úsměvem na ni podívala.

,,Ty to zvládneš. Will tě má rád a jedno tvoje špatné slovo ho od kamarádství neodratí. Ty to zvládneš!" řekne jistě a pohladí mě po ramenu.

,,Děkuju Em, mám tě ráda." obejmula jsem ji.

,,Já tebe taky. Ale teď je mi mega teplo." lišácky na mě mrkne.

,,Myslíš na to co já?"

,,Jo"

Rozhlédla jsem se jestli není někdo poblíž. Nebyl. Přetáhla jsem si přes hlavu tílko a sundala kraťasy. Ve spodním prádle jsem doslova vběhla do vody a užívala si pocit zimy.

,,Proč nás nepustí se koupat všechny?" zeptá se Emma.

,,Nevím. Asi se bojí že se utopíme"

,,Byla by to větší sranda než ve dvou. Všem je totiž strašný teplo."

,,Já si ale myslím že nejsme jediné kdo se chodí koupat přes ten blbej zákaz"

,,To asi jo. Ale neměli by se nám divit."

Chvíli si ještě povídáme a cakáme na sebe. Potom vylezeme z vody a lehneme si to spražené trávy.

,,Tu trávu budu mít všude!" postěžuju si.

,,Pořád lepší než písek."

,,Hm. To asi jo"

,,Snad nás nikdo neviděl, nerada bych jela domů"

,,Myslíš že by nás trenérka poslala domů kvůli koupání?" nadzvedla jsem obočí.

,,Pozor! Zakázané koupání a ještě ve spodním prádle." zasmála se.

Podívala jsem se na mobil, kolik je hodin. 11:45.

,,Měly by jsme pohnout jestli chceme stihnout oběd" řekla jsem a postavila se.

Oprášila jsem se od trávy, která na mě už uschnula. Přes téměř suché spodní prádlo jsem si oblékla oblečení.
Rukou jsem si pročísla vlasy a udělala si vysoký drdol. Nesnáším jak musím v létě nosit culíky, aby se mi nepotil krk.

Bok po boku jsme šly přes les v kterém byl chládek až do tábora. Zalezla jsem do naší chatky. Will tu naštěstí nebyl tak jsem se mohla v klidu převléknout do suchého sp. prádla. Zahrabala jsem v kufru a vytáhla riflové mini kraťásky a bílé tílko.

Ani nevím kdy naposledy pršelo. Přes den není ani ve stínu pod 30°, takže si umíte představit jak je to nepříjemné.

Vyšla jsem z chatky a došla k jídelně. Posadila jsem se vedle Willa a čekala až kuchařka donese jídlo na stůl. Asi jako každý den.

,,Kde jsi byla?" zeptal se mě Will.

,,Řeknu ti to v chatce." nebudu riskovat že to někdo usluší a vykecá.

,,Ooo. Bethany je rebel" zasmál se a našpulil pusu.

,,Sklapni Wille" probodla jsem ho pohledem.

,,Stará Beth je zpět. To ti to dlouho nevydrželo!" zamračil se.

Přesně to jsem já! Vždycky všechno poseru ještě než to začne. Měla bych si zatleskat.

Zamumlala jsem tiché promiň a nabrala si těstovinový salát. Smrděl po tuňákovi.

Najednou se někdo dotkl mé brady a otočil můj obličej doprava. Vystrašeně jsem se na dotyčného podívala. Byl to Will. A usmíval se. Proč se ksakru usmívá když jsem ho podle jeho reakce naštvala?!

,,To byla sranda, chápeš? Nejsem naštvanej" zasmál se.

,,Hahaha. To bylo fakt vtipný!" řekla jsem naštvaně pro změnu já.

,, Tys naštvala mě, já tebe. Je to vyrovnaný, ne?"

,,Fajn"

Napíchla jsem na vidličku těstovinu a nožem seškrábla tuňáka. Nesnáším tuňáky! Většinou jím všechno jídlo, ale tohle opravdu ráda nemám.

,,Copak, copak? Nechutná?" zašeptal mi do ucha. Otřásla jsem se a na těle mi vyskočila husí kůže. To zimou rozhodně nebylo. Co se to se mnou děje?!

,,Je to odporný'' zavrčela jsem a dál se přehrabovala v jídle. Chvíli jsem ještě jedla a potom to vzdala. Radši budu ohladu než abych jedla tohle. Došla jsem k nádobě s pitím a natočila si do skleničky šťávu. Sedla jsem si ještě ke stolu a pozorovala ostatní.

Nevypadali že by jim to zrovna dvakrát chutnalo. Zvedla jsem se a odnesla talíř se skleničkou na okénko. Sešla jsem několik schůdků z jídleny a pokračovala po kamenité cestičce.

,,Počkej!" zavolal na mě někdo a já ohlédla. Za mnou dobíhal Will.

,,Díkes" řekl a zasmál se. Jako vážně? Děkuje za to žej sem na něj počkala. Zatřásla jsem hlavou abych zahnala myšlenky.

Měla bych se ho zeptat na něco z jeho života protože ho vůbec neznám. Je to docela trapné se s ním bavit když o něm nic nevím.

,,Máš souruzence?" nadhodila jsem celkem záživné téma.

,,Jo. Bráchovi Johnovi je 15 a ségře Katie 23. Ta se odstěhovala do Londýna."

,,Stýská se ti po ní?" zeptala jsem když jsme vcházeli do naší chatky. Sedla sem si na postel a zády se opřela o stěnu. Kolena jsem si přitáhla k tělu.

On si sedl vedle mě do stejné pozice. Docela mě to překvapilo, samozřejmě v dobrém.

,,Hrozně. My jsme si byli hodně blízcí. Mám ji fakt strašně rád. Vždycky byla takový můj vzor." řekl a uchechtl se.

,,Ty máš asi jen Jaka, viď?" zeptal se ještě.

,,Jo, ale taky ho mám strašně ráda. Říkám mu skoro všechno."

,,Tak to abych se ho zeptal co říkáš o mně."

,,Neřekne ti to. Je to tajemství" zatvářila ksem se tajemně.

,,Takže mu o mně něco říkáš?" uculil se.

,,Buď v klidu. Jen to nejhorší," setřela jsem ho a on se jen zasmál.

,,A kde jsi to vlastně byla před obědem?" zeptal se. Ohlédla jsem se kdyby nás někdo poslouchal. Určizě vás bude někdo poslouchat v zavřené chatce! pomyslela jsem si.

,,Koupat se v jezeře. S Emmou. Bylo nám velký teplo." usmála jsem se.

,,Vy dvě se nezdáte! Asi tě kazím!" zasmál se.

,,Jo, kazíš mně."

,,Příště jdeme s Joschem s váma. Takže nám to řekněte!"

,,Jasně."

Takhle jsme si povídali až do konce polední pauzy. Potom jsme zamířili na trenérkou určené místo.

Trochu nudná kapitola ale snad to nebude tak špatný. Příští díl bude 100℅ lepší. Už to mám vymyšlené ^-^.
Nějaký ten vote nebo komentář by určitě potěšil :'(