Ráno když jsem se probudila, nehorázně mě bolela noha. Zavolala jsem sestřičku, která mi dala nějaké další prášky. Taky jsem se díky berlím a její pomoci dostala do koupelny, která patřila k pokoji.
Od teď nenávidím berle. Strašně se zarývají do podpaží a špatně se s nimi chodí. Bože! Asi je brzy někam zahodím...
Když jsem se vrátila do pokoje, lehla jsem si a sestřička mi zkontrolovala teplotu a tak.
,,Pan doktor se na Vás přijde podívat a rozhodne, jestli budeme moct domů už dneska po obědě nebo zítra. Jinak nic nepotřebujete?" zeptala se mile.
,,Ne, děkuju." pousmála jsem se.
Hned jak odešla, začal mi zvonit mobil na nočním stolku. Byl to William. Co sakra chce?!
,,Ahoj." pozdravila jsem ho.
,,Ty jsi věděla že má to dítě s Jakem, viď?" vychrlil na mě do telefonu.
,,Ehm... Jo." řekla jsem nervózně.
,,Mám chuť ho zabít." zasyčel.
,,Proč?" zeptala jsem se překvapeně.
,,Já nevím. Ale prostě jsem naštvanej. Na Katie."
,,Tak proč chceš zabít mýho bráchu? " zasmála jsem se.
,,To je jedno. Nevíš jestli Jake ví že to ségru mrzí?" zeptal se opatrně.
,,Co přesně ji mrzí?"
,,To že nejdřív nedošla za ním než odletěla. "
,,Jo, to ví. Já mu říkala ať se k ní vrátí. Jenže jemu je to taky líto."
,,To je jasný. Tak jo. Jen jsem se tě na to chtěl zeptat. Kdy jdeš domů?" zeptal se.
,,Buď dneska nebo zítra."
,,Tak ahoj."
,,Čau."
Zaráželo mě jak byl milý. Neměl ani jednu blbou poznámku. Já vlastně taky ne. A taky bylo směšný to, že jsme se bavili jako v nějaké psychologické pořádně.
Na mobilu mi pípla zpráva. Vzala jsem ho do ruky a koukla od koho mi přišla.
Emma: Ahoj! Moc se omlouvám že jsem se nezeptala jak ti je :( Ale fakt nebyl čas :( A hádej, co?! My jsme s Joshem postoupili!!! 😍 Škoda že tu nejsi, ale Kim taky postoupila :). Zase se ti ozvu a brzy se uzdrav :) Všichni tě pozdravují :)
Nad tou zprávou jsem se musela usmát. Byla jsem ráda že holky to zvládly. Ale mrzelo mě že tam nejsem.
Já: Ahooj! To je úžasný že jste postoupili! Moc vám to přeju :3 Užijte si to tam a taky pozdravuj ;)
Odeslala jsem zprávu v tom momentu, kdy do pokoje vešel doktor.
,,Dobrý den." pozdravila jsem slušně.
,,Dobrý. Jak se cítíte?" zeptal se s úsměvem a sundal mi peřinu z nohy. Nevím teda co uvidí když mám sádru.
,,Dobře. Jen mě bolí ta noha." pousmála jsem se.
Doktor se zamyslel.
,,Takže se cítíš na to jít dneska domů?"
Jen jsem přikývla.
,,Tak jo. V jedenáct hodin si vás může váš bratr vyzvednout, jenom podepíšete setřičkám potřebné papíry. Na tu nohu nebudete ani v nejmenším našlapovat, jinak to bude ještě horší. Pokud nenastanou žádné komplikace, přijďte na kontrolu za týden . A na sádru se nesmí dostat voda." usmál se a podal mi ruku.
Potřásly jsme si rukama a já mu poděkovala, potom odešel . Napsala jsem bráchovi.
Já: Přijeď pro mě v 11 :-*
Jake: Budu tam.
****
Netrpělivě jsem si podupávala nohou a čekala až pro mě Jake přijede. Měl menší zpoždění, jen třičtvrtě hodiny... Konečně se otevřely dveře a v nich stál brácha.
,,Co ti tak trvalo? " zeptala jsem se ho otráveně.
,,Až před nemocnicí jsem si vzpomněl že bych ti měl asi dovést nějaké oblečení, takže jsem se musel vrátit." omluvně se usmál a hodil po mně sportovní tašku.
,,Budeš tak laskavej a dáš mi ji prosím do koupelny? Já to totiž nezvládnu. " sladce jsem usmála.
,,To tě budu pořád obskakovat?" zasmál se a zmizel v koupelně.
Jen jsem protočila oči a pomocí berlí došla za ním.
,,Hele, ještě máme podepsat nějaký papíry, tak by bylo fajn kdyby si se na to zeptal nějaké sestry." řekla jsem a opřela si berle o umyvadlo aby nespadly.
,,Rozkaz." zasalutoval a vypochodoval z koupelny. Naštěstí za sebou zavřel.
Otevřela jsem tašku abych se koukla co mivzal.za oblečení. Navrchu byla kosmetická taštička, ještě ta z tábora. Počkat, neměla by být ale přejetá stejně jako já? Ona vypadala neporušeně a čistě. No, asi se budu muset potom někoho zeptat.
Pod ní bylo bílé tílko a obyčejné džínové kraťasy. To co následovalo potom, mě donutilo přemýšlet o Jakově vraždě. Černé krajkové spodní prádlo. Fakt skvělý! Půjdu v bílém tílku, z kterého mi bude prosvítat černá krajková podprsenka. Teď by si měl Jake zatleskat.
Tak to bude hodně trapný.
Vodou jsem si opláchla obličej a vyčistila si zuby. Trochu jsem se nalíčila a potom hodně komplikovaně oblékla to toho oblečení. Sádra je strašně nepraktická...
ČTEŠ
That's not really
RomanceJak byste se cítili, kdyby vám někdo oznámil, že budete tři týdny v jedné místnosti s člověkem, co nesnášíte? Můžu říct že je to hrozné. Bethany je sedmnáct let. Žije s bratrem a rodiči v New Yorku, kde také navštěvuje párové tancování. O prázdninác...