That's not really

5.kapitola

Celý den jsme jen tak bloumaly po městě, nakupovaly nebo jedli. Ani na oběd jsme se nevrátily. Proč taky nevyužít volného dne, že?
Když bylo šest hodin, rozhodli jsme se, že se pomalu vrátíme zpět. Došli jsme k hlavní silnici a unaveně pokračovali do tábora. Jsem z toho trajdání po městě snad víc unavená než z tréninků.
Ani jsem se nenadála a už jsme procházely lesem.

Dostala jsem strašnou chuť sednout si do lesa a užívat si to ticho. Taky to tak udělám!

,, Holky? Já se ještě půjdu na chvilku projít, neva?" zeptala jsem se jich.

,, Jasně, běž. Nemám jít s tebou?" zeptala se ustaraně Emma.

Jen jsem zakroutila hlavou a popřála jim dobrou noc. Zamířila jsem na menší mýtinku a sedla si na vyhřáté jehličí. Takové ticho, jaké panovalo teď, slyším doma málokdy.

Najednou jsem uslyšela něčí klopýtavý krok. Rychle jsem postavila. Nevím, jestli se mám tomu co vidím smát nebo brečet. Rozhodně jsem se musela tvářit překvapeně.

Přede mnou stál, no spíš padal, určitě hodně opilý. Buď bych mohla odejít a nechat ho tam, ať ho pošlou domů nebo ho dovést na chatku a nikomu ho neukazovat. Vyhrála druhá možnost. Třeba se potom se mnou začne bavit, ale asi jsem až moc naivní.

,, Wille? Co jsi vyváděl?" zeptala jsem se ho s neutrálním výrazem na tváři.

,, Jsem se byl projít a našel jsem na zemi takovou flaštičku! No tak jsem se napil a jsem tady!" řekl s několika přestávkami a roztáhl ruce v dramatickém gestu.

Musela jsem se zasmát. Popadla jsem ho za paži a táhla směrem k táboru.

,, Nech mě! Já se chci jít koupat!" zakřičel a sundával si tričko.

Rychle jsem mu ho stáhla zpátky a řekla:
,, Teď budeš potichu, aby nás nikdo neviděl, rozumíš tomu?"

,, La la lalala, la la la la la. La la lalala, la la la la la!" začal si zpívat roztomilým hláskem. Musela jsem se začít smát. Taky mám šmouly ráda ale doufám že si je nezpívám když jsem opilá. Ne že bych někdy byla...

,, Když půjdeš se mnou, pustím ti šmoulíky!" zašeptala jsem važnějším hlasem.

Will si položil prst na rty a pochodoval za mnou jako husa. Dusila jsem v sobě smích. Jakoby zapomněl na to, co jsem co provedla. Třeba na to zapomene i ráno, ale o tom pochybuju.

Došli jsme nepozorovaně až k chatce. Pomohla nám k tomu tma, která obklopovala celý tábor.

Odemknula jsem a pomohla Willovi přes práh. Něco si pořád mumlal a smál se jako zhulený. Těžko říct jestli opravdu nebyl.

Lehl si na postel a záhadným způsobem zapomněl na šmoulíky. Když jsem k němu přišla záhada to už nebyla, spal. Musela jsem se zase smát. Nikdy jsem ho v takovém stavu neviděla.

Opatrně jsem mu sundala jeho Vansky a přikryla ho peřinou. Držel si polštář jako plyšáka. Musím uznat že byl roztomilý. Jeho většinou nagelované vlasy ke straně mu padaly do obličeje.

Jelikož už pravidelně oddechoval, převlékla jsem se do pyžama v chatě. Na sprchu kašlu, jsem až moc unavená. Z kraťasů jsem si vyndala mobil a položila ho na noční stolek. Ulehla sem do postele
a se smíšenými pocity usnula.

Je sice strašně krátká ale jinak to prostě nešlo! Další bude brzy ❤
Za votes&koments budu hrozně ráda!