That's not really

22.kapitola

Bethany

Všichni, tím myslím nás 36 tanečníků, šlo jako stádo ovcí lesem. Zatím jsme byli asi jen 500 metrů od tábora, a už mi bylo teplo. Teploměr, co je na jídelně ukazoval než jsme vyšli 34°C. To je docela hodně.

Po pravé straně jsem měla Emmu, která vyprávěla o Joshovi, a po levé Kim, co ji se zájmem poslouchala.

S tím musím něco udělat, protože Kim by byla schopná ji poslouchat celý výlet.

Kim byla taková stydlivá, neprůbojná a strašně hodná holka. Vždycky, když jsem měla nějaký problém, tak mě vyslechla a pomohla mi. Emma to dělala taky, ale měla tunu zbytečných otázek. Opak Kim.
Kim má úplně černé vlasy a zelené oči. Její světlá pleť ji zvýrazňuje její asijské rysy. Byla hezká. Kluci se o ni hodně zajímali, ale protože byla odmítavá, nikdy z toho nic nebylo.
Její hubené nohy ji přidávaly na kráse, které opravdu pobrala nadměrné množství.
Její rodiče se sem přistěhovali ještě než se narodila, takže ovládá skvěle angličninu i veitnamštinu.
Spoustu studentů si z ní ve škole dělalo legraci, ale protože nijak nereagovala, přestalo je to bavit. Teď je jedna z nejoblíbenějších holek na škole.

,,Co takhle změnit téma, hm?" nadzvedla jsem obočí a podívala se na Emmu.

,,Jako například?" ušklíbla se Emma.

,,Kdy vlastně jedeme domů?" zeptala se Kim. A téma je na světě!

,,Jestli dobře počítám, tak je dneska pondělí, a v sobotu jedeme domů... (nejsem si jistá jestli to je dobře, nějak jsem se ztratila :-D, tak se na mě nezlobte)" zamyslela se Emma.

,,To jako vážně?! Vždyť jsme se skoro nic nenaučili!" začala se rozčilovat moje černovlasá kamarádka.

,,Will to říkal taky." pronesla jsem. Až teď mi došlo, že jsme se naučili jen jednu novou figuru, a to hodně lehkou.

Tak takhle asi na tom mistrovství moc nezazáříme.

,,Tak Will říkal, jo?" mrkla na mě Emma. Jen jsem protočila oči.

,,Uhýbáš od otázky, zlato." tentokrát to byla Kim, kdo se provokativně usmál.

,,Jo, přesně tohle Will říkal." řekla jsem.

,,Aaha. A co ještě říkal?" vyptávaly se dál.

To myslí vážně?!

,,Will toho říká hodně." usmála jsem se a zamrkala řasami na kterých jsem měla řasenku.

Jen se zasmály a dál to nerozebíraly.

Hodný holky!

Svižným krokem jsme vyšli z lesa a ocitli se na suché polní cestě. Chvílemi připomínala poušť. Navíc slunce pořád nabíralo na síle. Povzdechla jsem si. Typuju, že jsme ušli tak kilometr a nějaké holky už si stěžovaly.

William

Už jsme na cestě přes dvě hodiny, bez přestávky. Svačinu včetně jablka jsem už snědl a teď se přemáhám abych do sebe nehodil i tu Bethiinu. Nechápu, jak mohla vydržet takovou dobu bez jídla.