My True Self ✔

3

Přišla jsem do školy, ve skřínce si vzala učebnici a sešit na hodinu biologie a šla do třídy.

Sklopila jsem hlavu a šla do své třetí lavice u okna, kde jsem seděla sama.

"Hej, kámo jak se jmenuje ta buchta jak každý ráno běhá s tím hnědým psem?" Zaslechla jsem od lavice za mnou.

"Za bruneta? Vole nevím, ale minule jsem jí viděl na party u Martyho."

"No, ráno v parku jsem se jí zeptal jak se jmenuje a ona mi řekla, cituji: 'Určitě ne jako ty a teď si dej oraz Joshi'. Jo a slyšel jsem jak se baví o Miině party. " Když jsem zaslechla jak Josh říká Andymu mou ranní větu zpozorněla jsem a začala vnímat jejich rozhovor.

"A nevíš z jaký je školy?"

"Ne, ale baví se hodně s Charlie Wilsonovou a vlastně hlavně s lidma z Edisonky, tak asi chodí tam, ale na žádným zápasu s nimi jsem ji neviděl."

Nad tím jsem se musela zasmát, mluví o mně jako o nějakým přízraku, jenže mi to trošku ujelo a zasmála jsem se nahlas.

"Něco k smíchu Smithová?" Řekl nepříjemným hlasem Josh. Ani jsem se neotočila, jen jsem zavrtěla hlavou, ale pro sebe jsem se smála. Řeší tady moje jméno a pak ho řekne, no není to k smíchu?

Se zvoněním přišel do třídy i učitel a všichni jsme si stouply na pozdrav, při pokynu 'posaďte se' jsme si všichni sedli jako pejskové při výcviku.

Po hodině jsem si šla do skřínky odložit učebnici biologie. Vzala jsem si pomůcky na další hodinu, zavřela skřínku a namířila si to do učebny chemie.

Právě vycházím schody do třetího patra. Nemohli prostě udělat jednopatrovou školu. Ne.

Najednou jsem do někoho vrazila. Podle bot a nohou chlupatějších než samotného Yetyho jsem usoudila, že je to kluk.

Jen jsem o krok couvla a šla dál.

"Neumíš se omluvit socko?" Chytl mě dotyčný a otočil mě k sobě.

Joe Farley, kapitán basketbalového týmu.

"Notak, Joe. Nech ji." Řekl, což mě překvapilo, Jamie Williams, člen basketbalového týmu.

"Až se mi omluví. Tak dělej!"

"A za co se ti má omlouvat? Že ty čumíš do mobilu a ne na cestu? Přestaň ze sebe dělat kreténa a pojď do toho automatu." Zastal se mě Jamie.

Joe se na mě hnusně podíval a já pochopila že chce omluvu.

"Omlouvám se." Šeptla jsem, ale slyšel to.

"Pojď, ty debile." Řekl Jamie a táhl Joa ze schodů o patro níž, kde byl automat.

Otočila jsem se, protočila očima a šla jsem do chemie.

Sedla jsem si do své třetí lavice a čekala na zazvonění.

Se zvoněním přiběhli Joe a Jamie do třídy, aby tu byli dřív než učitelka.

Zbytek dne se opakoval pořád dokola. Zvonek, hodina, zvonek, skřínka, třída, zvonek.

Dnes končím o hodinu dřív než Charlie na Edisonce, takže si po škole skočím domů se převléknout, vezmu si peníze a půjdu čekat před Chariinu školu.
Domluvili jsme se že si půjdeme na tu party něco koupit.

Pokud by vás zajímalo jak se jmenuje ústav, který navštěvuji já, tak je to 'Adamsovka', neřeknu vám, podle kterého týpka se to jmenuje, protože to sama nevím.

Konečně. Poslední dnešní zvonek.

Rychle jsem došla ke skřínce, kam jsem dala učení a šla jsem domů.

Došla jsem před dům a vešla jsem dovnitř. Nick už byl v práci. Hned jak jsem práskla dveřmi, přiběhl ke mně Max.

"Čauky bráško! Jak ses měl co?" Usmívala jsem se a drbala ho po celém těle.

Vyběhla jsem schody do pokoje a připravila si šaty (média), které si vezmu na sebe. Vzala jsem si obyčejnou kabelku, dala do ní peněženku a chtěla se převléknout, to mi ale nedovolil náhlý zvuk zvonku rozléhající se celým domem.

Seběhla jsem schody a otevřela dveře. V ten moment jsem byla ráda, že jsem se ještě nepřevlékla. Stál přede mnou samotný Joe Farley!

"Co tady chceš?" Zeptala jsem se ho potichu.

"Ty umíš mluvit?" Zasmál se. Jen jsem se na něj znuděně koukala a on přestal.

"Poslala mě matikářka, abych ti dal sešit." Natáhl ke mně ruku s mým sešitem na matematiku. Vytrhla jsem mu ho z ruky a chtěla zavřít dveře.

"Ani nepoděkuješ?" Zastavil rukou zavírající se dveře. Jen jsem se na něj koukla a dveře zavřela.

Vyšla jsem nahoru a vzala jsem si kabelku. Koukla jsem se na hodiny a zjistila jsem že Charlie za třicet minut končí a k Edisonce je to patnáct minut.

Vykoukla jsem z okna, abych se ujistila, že je Joe pryč. Smůla dnes však porazila štěstí a přidělila mým dveřím Joeovu přítomnost.

Dala jsem si tedy oblečení, hřeben, brýle do kabelky, kterou jsem zapnula do starého batohu. Na chodbě jsem do batohu přihodila černé vansky a vyšla z domu.