My True Self ✔

72

"Jamie, prosím, promiň mi to. Odpusť mi prosím. Prosím." Šeptala jsem mu do ucha, když mě objímal, protože jsem na vyšší hlasitost neměla sílu.

"Kattie, klid. Jen klid. Všechno bude dobrý." Šeptal mi nazpět on. Já ale nechtěla slyšet, že to bude dobrý, chtěla jsem vědět, jestli mi odpustí, jestli mě ještě miluje nebo jestli už mě nebude chtít vidět.

To, že mě zachránil, že sem přiběhl, zmlátil Philla a dostal mě tak z víc než nepříjemné situace, bylo pro mě dobré znamení, ale i tak jsem chtěla aby mi to řekl. Aby mi řekl, že mi odpouští a že mě miluje.

Neměla jsem náladu a ani sílu na to dál protestovat nebo se o cokoli snažit. Jamie mě vzal do náruče a odnesl mě do svého auta. Okamžitě se mi vybavilo, jak jsem tímto autem jela poprvé.

"Sluší ti to. Hodně." Usmál se a mé tváře rázem ladily k mým šatům.

"Děkuju." Řekla jsem a koukla se z okýnka.

"Nikdy jsem nevěřila, že se tohohle auta budu moct dotknout. Natož v něm jet!" Prolomila jsem ticho a rozhlížela se po autě.

"Líbí se ti moje auto?" Zasmál se Jamie.

"Líbí? Děláš si srandu? Je to jako v pohádce! Sedím v autě snů, který řídí roztomilej kluk a-" mé zasněné vyprávění přerušil.

"Myslíš že jsem roztomilej?" Koukl se na mě s úsměvem a pak se dál věnoval silnici před ním.

"Ehm, no, jo." Bylo jediné co jsem ze sebe dostala. Ovšem nechyběly ani mé perfektně červené tváře.

Ten den se Max málem utopil. Pamatuji si to přesně. Byla jsem, s prominutím, v prdeli. A to, co pro mě Jamie udělal, aby mě rozveselil, to pro mě v životě nikdo neudělal.

Vzbudila jsem se a Jamieho jsem nikde neviděla.

"Jamie?" Nic. Rozhlédla jsem se a zastavila jsem se u rudé růže, která vysela na létacím balónku.

Přešla jsem tam a přečetla si papírek:

Vyspinkáno princezno? Rozvaž si růži a trnem propíchni balónek :)

Tu cestičku z balónků a růží si pamatuji dokonale. A ještě dokonaleji si pamatuji cíl cestičky.

Jamie tam stál v košili a černých džínech s kyticí v ruce. Všude byla bílá vánoční světýlka a balónky. Nádherně prostřený stůl a božská vůně lazaní.

Rozhédla jsem se a nemohla tomu uvěřit. Tohle všechno jen abych nebyla smutná? Jamiemu zmizel úsměv z tváře, když viděl slzu na mé tváři a rychle ke mně přešel.

"Kattie, ne. Prosím. Neplakej. Proč pláčeš? Udělal jsem něco špatně?"

"Ne! To vůbec! Jen mě to dojalo." Usmála jsem se na něj. Přitáhla jsem si ho za krk a přitiskla jsem rty na ty jeho.

-

"Smím prosit?" Usmál a nastavil mi ruku. Zvedla jsem se a Jamie mě odtáhnul do prostřed místnosti. Přitáhnul si mě za pas k sobě, své ruce jsem mu obmotala okolo krku a naše těla se začala pohybovat do rytmu písničky.

"Jamie, tohle všechno je-je-je to-" nemohla jsem najít to správné slovo, ale to nevadí, protože mě Jamie políbil.

Usmála jsem se nad vzpomínkou, než jsem na zadních sedačkách usnula s hlavou na Jamieho rameni.

Vzbudila jsem se, když se má záda dotkla měkké matrace na mé posteli.

"Spi, Kattie." Zašeptal Jamie. Přikryl mě peřinou až po krk a otočil se k odchodu.

"Nechoď!" Vykřikla jsem rychle. Nechtěla jsem, aby odcházel. Chtěla jsem ho u sebe. "Prosím, zůstaň tu se mnou." Dodala jsem tišeji. Jamie se koukl z okna ven, kde panovala černočerná tma a přikývl. Svlékl se do spodního prádla a lehl si do postele, ale ne dost blízko na to, abych se mohla přitulit.

"M-můžu k tobě?" Zeptala jsem se nejistě. Chvilku bylo ticho, ale nakonec peřina zašustila. Ovál mě studený vzduch, který po chvilce vystřídalo teplo Jamieho těla.

Chvilku jsme jen tak leželi a objímali se, potom jsem prolomila to divné ticho.

"Pamatuješ, jak jsme byli v autokině?" Uchechtla jsem se. "Dělali jsme cokoli, jen jsme nekoukali na plátno. Ani nevím na čem jsme byli."

Jamie se taky zasmál. "Myslím, že to byla nějaká komedie."

"Pamatuji si, jak jsi mi slíbil, že půjdeš na tu show." Usmála jsem se.

"Doufám že přijdeš." Koukla jsem mu do očí a čekala na odpověď. Jen se usmál a políbil mě.

"Přijdu. Ať se stane cokoliv." Usmál se a dal mi pusu na nos.

"Jen škoda, že show nebude." Povzdechla jsem si.

"Třeba najdete sponzora." Zašeptal.

"Jo, třeba."

"Vzpomínám si na to, jak jsi byla vystresovaná z té Tobyho svatby." Zasmál se Jamie, nejspíš pro zvednutí nálady.

"Jo. Úplně mi před očima běží náš tanec." Zasnila jsem se.

"Těšíš se až budeme na naší svatbě?" Zeptal se najednou.

"Chceš si mě vzít?" Koukla jsem na něj s úsměvem.

"No samozřejmě, že ne teď, ale někdy po střední určitě. Miluju tě. A chci s tebou být." Usmál se na mě.

"Ať se děje cokoliv? V dobrém i ve zlém?"

"Ať se děje cokoliv. V dobrém i ve zlém." Přikývl.

"Bylo to jako v pohádce." Zašeptala jsem a nad tou vzpomínkou jsem se rozbrečela.

"Promiň mi to prosím." Brečela jsem mu do hrudě. "Měla jsem k tomu důvod, věř mi, já-"

"Já vím, zlato. Lie mi to řekla. Nezlobím se na tebe, jen mě mrzí, že jsi mi to neřekla." Políbil mě do vlasů.

"Takže mi odpouštíš?" Zeptala jsem se s nadějí.

"Jo. A teď už spinkej." Políbil mě. Na rty. Konečně.