My True Self ✔

2

"No ták!" Zařvala jsem a zakryla si polštářem hlavu doufajíc v to, že to ztiší pípání pondělního budíku.

"Vstávej, ospalče." Zasmál se Nick a rozsvítil světlo, které mě hned po odstranění polštáře z mého obličeje oslepilo.

"Zhasni to!" Zařvala jsem a hodila po bráchovi polštářek.

"Ne. Vstávej. Jinak to nestihneš."

Během pěti minut jsem se dokázala posadit! Potlesk for me!

Zvedla jsem se a šla do koupelny.

Vykonala jsem svou potřebu a začala se upravovat.

Rozčesala jsem si vlasy, které jsem hodila do vysokého culíku, vyčistila jsem si zuby a šla zpět do pokoje.

Musela jsem se zasmát při pohledu na Maxe rozvaleného přes celou mojí postel.

Oblékla jsem si kraťasy, sportovní podprsenku, obula jsem si boty na běhání, vzala jsem si pití, nasadila brýle a připravila si oblečení do školy na postel.

"Maxi! Vstávej! Jdeme ven!" Max se při slově 'jdeme' okamžitě zvedl a běžel ke dveřím.

"Jdu s Maxem!" Zařvala jsem na Nicka a opustila dům.

Šla jsem se s ním proběhnout do parku a viděla jsem tam i pár lidí ze školy.

"Kattie!" Zakřičel někdo za mnou, otočila jsem se a uviděla jsem svou udýchanou nejlepší kamarádku.

"Ahoj Charlie."

"Ahoj Maxi!" Pozdravila Maxe a podrbala ho za ouškem.

"Heleď, Mia dneska pořádá party, tak co kdybychom tam zašly?" Zeptala se mě Charlie.

"Blonďatá Mia?"

"Nene ta druhá."

"Prcek Mia?"

"Tak ta třetí."

"Bývalá tvého bráchy?"

"Ne. Bože! Kolik jich je?! Mia ze třeťáku ode mě ze školy."

"Divoká Mia!" Zasmála jsem se.

"Ty přezdívky jsou děsný." Zasmála se Charlie. "Tak co půjdeme?"

"No to teda, nevím zná jí hodně lidí ode mě ze školy."

"Pořád si hraješ na starou pannu? Proč jednoduše nepřejdeš k nám?"

"Víš proč to dělám. A přejít k vám si nemůžu dovolit, nemůžu si dovolit kupovat nové učebnice a školné."

"Jo, já vím. Ale tak pojď! Za ty dva roky tě nikdo nepoznal. Sice to nechápu, ale je to tak. No tak. Bude prdel!"

"No, tak fajn a v kolik?"

"Přijdu k tobě po škole a připravíme se spolu."

"Dobře. Jdeš se teď se mnou a Maxem projít?"

"Jasně."

Šli jsme okruh v parku a povídaly si o škole.

"Ahoj holky!" Pozdravil nás najednou jeden kluk, když jsem se na něj koukla, zjistila jsem, že se mnou chodí do třídy.

"Nazdar." Odsekla jsem a Charlie na mě hodila nechápavý pohled.

"Nepříčetná, to se mi líbí. Jak se jmenuješ kočko?" Musela jsem se zasmát. Vidíte? Zase.

"Určitě ne tak jako ty. A teď si dej oraz Joshi!"

"Jak víš moje jméno?" Zarazil se. Vypadal opravdu překvapeně.

Jen jsem se zasmála, chytla Charlie za ruku a táhla ji pryč.

"Maxi! Jdeme!" Vytrhla jsem Maxe z bedlivého pozorování a pronásledování drobného motýlka. Když mu motýl sedl na čumák, ošil se a rozeběhl se k nám.

"Další spolužák?"

Jen jsem přikývla a dál pozorovala Maxe.

"Podívej se na to jelito." Zasmála jsem se a ukázala jsem na Maxe, který zase sledoval motýlka, měl ale problém. Motýlci létali dva u sebe a Max nevěděl, kterého sledovat dřív.

Po deseti minutách jsme se rozloučili s Charlie a vyrazili domů.

Osprchovala jsem se, vyfoukala vlasy, které jsem si svázala do drdolu, oblékla jsem si oblečení do školy, sundala si brýle a 'namalovala' se.

"Že tě to pořád baví." Okomentoval můj vzhled Nick, když jsem si nasazovala čočky.

"Dneska večer jdu s Charlie, jo?"

"Jasan. Jdete k Mie?"

"Jop. Jdeš taky?"

"Nejdu, musím být v práci co nejdéle, víc zákazníků, víc peněz."

Brácha pracoval v pizzérii a někdy dělal brigády ve foodtracku. Teď mluvil o pizze.

"Dobře. Ale příště půjdu do práce já a ty se půjdeš bavit!" Oznámila jsem mu a šla si pro školní tašku.

"Kattie, nemusíš chodit do práce, jen abych mohl chodit na party."

"Já vím, že nemusím. Ale já nedělám nic jinýho, než že chodím po pařbách, zatím co ty jen pracuješ. A to že půjdu do práce nebyl návrh, to bylo oznámení."

"Díky."

"Neděkuj, zaplať." Zasmála jsem se a objala ho.

Obula jsem se a vyrazila do školy.