My True Self ✔

69

Poprvé po třech letech nemusím vstávat brzy, abych se stihla upravit do školy. Jediné, co jsem udělala, bylo česání vlasů a čištění zubů.

Oblékla jsem si riflové kraťasy, černé tílko, černé conversky a své brýle s černými obroučkami. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, na záda jsem si hodila obyčejný černý nike batoh a šla se nasnídat.

"Kattie?" promluvil ne mě Nick. "Všechno v pohodě?" Zeptal se a já přikývla, ikdyž jsem nebyla v pohodě ani trošku.

"Charlie ti to neřekla?" Zeptala jsem se.

"Řekla." Přikývl. Přikývla jsem, dojedla snídani a pomalu jsem se vydala do školy. Nevím, jak to mám Jamiemu vysvětlit. Říct mu, že jsem se bála Philla? Že je s Kim jen aby se ke mně přiblížil? To by se na mě už ani nepodíval.

Už před školou po mně lidé pokukovali. Když jsem vešla do své třídy pohledy mě nepřestaly propalovat. Poserte se. Hlavou jsem odkývla Joeovi pozdrav, když na mě mávl. Pohled jsem stočila na lavici, kde sedím tři roky. Byla prázdná. Sedla jsem si na své místo a pořád sledovala dveře. Zazvonilo na hodinu, ale Jamie tu pořád nebyl.

"Slečno Smithová," upoutal mou pozornost učitelův hlas, ze kterého šlo poznat, že se usmívá. "Rád vás znovu vidím." Upřímně se usmál a já mu to oplatila. Učitelé o tom věděli, tedy jen, že je převlek nutný z osobních důvodů. Nevím, jestli si myslí, že jsem psychopat a bojím se lidí nebo jestli si myslí, že se mě hledá FBI a já se maskuju, nevím a je mi to fuk.

Po celou dobu vyučování jsem ignorovala pohledy, dotazy i pomluvy ostatních. Zajímala mě jen Jamieho nepřítomnost a to, jestli je v pořádku. Sice nevím, co bych mu řekla nebo na něj vůbec měla odvahu promluvit, ale i kdyby tady vedle mě seděl a ignoroval mě, bylo by to lepší, než strachovat se kde, s kým a v jakém stavu právě je. Z přemýšlení mě vytrhl zmuchlaný papírek, který mě trefil do hlavy.

Kdepak máš kostýmek? :'( -Phill

Otočila jsem se na něj. Debilně se usmíval a mával mi. Otočila jsem se zpět a čekala až zazvoní.

Když už jsem konečně po šesti hodinách opustila prostory školy, dohnal mě Joe.

"Můžu tě doprovodit?" Místo odpovědi jsem jen kývla a vydala se přes park směrem domů.

"Chtěl bych se ti omluvit, jak jsem se choval," omluvil se. Dobře tak to jsem opravdu nečekala. Zastavila jsem se a vyvalila oči. "Ve škole i normálně." Dodal.

"To je v pohodě. Asi jsem si to i zasloužila."

Nad jeho nechápavým pohledem jsem mávla rukou. Po chvilce se Joe odpojil, jelikož jsme narazili na nějakého jeho známého. A tak jsem si šla sama, jako každý den po škole, ještě před tím, než jsem se s Jamiem začala vídat mimo školu.

V líném tempu jsem vyšla ten jeden, pro mě momentálně vysoký, schod, který vedl k vchodovým dveřím domu, kde bydlím a odemkla jsem. Tempem hlemýždě jsem se doplazila do svého pokoje, kde jsem odhodila batoh stranou a svalila se na postel, kde mě pořádně uvítal Max. Šla jsem otevřít dveře vedoucí na zahradu, aby se Max mohl vyběhat a vykonat své potřeby, jelikož na procházku jsem neměla sílu.

"Kattie!" Zvedla jsem hlavu za chlapeckým hlasem a uviděla usmívajícího se kluka, který mě opravdu hodně zradil. Dylan, můj dříve dobrý kamarád a teď? To on celou dobu informoval Philla o tom, kde bydlím a musel mu i říct o škole, na kterou chodí, protože jsem si až teď uvědomila, že mě celou tu dobu viděl. Joe věděl že v tomto domě bydlí Katarina Smithová, ta trapná panna, která mu dělá úkoly. Jamie věděl, že tady bydlí Katarina Smithová, ta bruneta z parku co ráda běhá a je posedlá hráškem a kukuřicí. Ale Dylan věděl, že tady bydlí ta Katarina Smithová, která sem utekla od problémů a zároveň viděl každý den vycházet tu ušmudlanou pannu z toho samého domu. Celou dobu Phillovi donášel.

Zaběhla jsem zpět do domu a rozhodla se udělat si rizoto, jenže jsem zjistila, že nemám hrášek ani kukuřici. Povzdechla jsem si a vydala se tedy nakoupit. Možná by to bylo normální nudné odpoledne s hromadou rizota a kopcem zmrzliny, ale to bych nesměla zahlédnout na pláži Greena a Kim. Nedovolím, aby si s ní dál zahrával. Rychle jsem k nim napochodovala a odtrhla je od sebe zrovna když ji Phill chtěl chytit za ruku.

"Nedotýkej se jí!" Zaječela jsem hystericky. Stála jsem zády ke Kim a dívala se do toho nechutného obličeje, který už jsem v životě nechtěla vidět pohromadě.

"Kattie, co to-"

"Kim, teď prosím nic neříkej a jdi domů." Přerušila jsem ji.

"Katarino, nevím, co ti vlezlo do hlavy, ale mohla bys nás nechat?" Zeptal se Green a chtěl se po Kim natáhnout, ale já mu vlepila facku.

"Neopovažuj se jí ještě někdy dotknout ty debilní idiote!" Zaječela jsem na něj, zatím co on si mnul svou, teď už červenou, tvář.

"Katt! Co to sakra děláš?!" Vykřikla Kim.

"Kim. Okamžitě jdi domů! S ním už se nikdy neuvidíš! JDI!" Hystericky jsem křičela. Brečela jsem, ječela jsem, musela jsem být rudá vzteky a vypadat, že potřebuji prášky a odbornou pomoc. A možná, že právě to jsem potřebovala. Každopádně to pomohlo. Kim utekla směrem, kde bydlela společně s Jamiem a já tam zůstala. Začala jsem si připadat jako ještě větší svině než před hodinou.

"Žárlíš zlato?" Zeptal se a zmáčkl mi zadek na místě, kde byla kapsa, v níž jsem měla zastrčený mobil.

"Když udělám, co po mně chceš. Necháš všechny na pokoji? I mě. Prostě odejdeš a nikdy se nevrátíš." Na jeho tváři se zjevil nechutný úsměv.

"Tak to půjdeme ke mně, ne?"

"Fajn." Odpověděla jsem suše a vydala se s ním neznámo kam.