My True Self ✔

35

Ještě že mám dvě čísla, kvůli škole, takže Jamie má momentálně obě.

"Kam jedeme první?" Zeptala jsem se, když jsme vyjeli z parku.

"Nejdřív si dojedeme vyměnit auto za dodávku a pak jedem pro dřevo." Odpověděl.

"Dobře. Vzala jsem s sebou všechny kupóny, slevový kartičky a podobný věci, co mám a mohli by se hodit. A mám jich celkem dost." Zasmála jsem se.

"Super! Tak se někde stavíme a přebereme je."

"Dobře."

Přijeli jsme k velkému baráku s obrovskou bránou. Brána se začala otevírat a Jamie zajel dovnitř. Pobídnul mě abych vylezla z auta a vedl mě ke dveřím toho domu. Zazvonil a za chvilku otevřel vysoký blonďák našeho věku.

"Ahoj. Tohle je Tom, bratranec a Tome tohle je Katarina, spolužačka." Představil nás.

"Ahoj." Lehce jsem mávla a prohlížela jsem si barák.

"Ahoj. Pojďte dovnitř." Řekl Tom a my jsme vešli.

Přetřídili jsme všechny kupóny, slevový kartičky, rozloučili jsme se s Tomem, půjčili si dodávku a jeli nakupovat.

...

Právě sedím na střeše nad oknem od mého pokoje a koukám na západ slunce. Čekám na zprávu od Jamieho, abych pro něj mohla jít ke škole.

Konečně! Začal mi vyzvánět mobil, tak jsem zalezla do pokoje a popadla mobil. Nevolal mi Jamie, ale neznámé číslo.

"Halo?" Ozvala jsem se

"Rád tě zase slyším." Ozval se až nepříjemně povědomý hlas, ale nedokázala jsem ho k nikomu přiřadit.

"Kdo je to?"

"Ty si mě nepamatuješ? to mě vážně mrzí po tom všem, co jsme spolu prožili."

"Nemám ponětí kdo to je tak bych prosila, abyste mi to řekl."

"Vykat netřeba. A neboj, brzy si jistě vzpomeneš. No nic, Kattie Smithová, rád jsem tě zase slyšel a brzy se jistě uvidíme. Už se těším až si to zopakujeme. Ještě budeš litovat toho cos mi udělala."

Zůstala jsem nehybně stát u své postele a blbě jsem koukala na okno s mobilem u ucha, i když to ten kluk už dávno položil. Pane Bože, kdo to mohl být?! Telefon mi začal u ucha vyzvánět a já ho s leknutím upustila na zem. Sebrala jsem ho a zvedla jsem to Jamiemu.

"Zlato?" Ozvala jsem se.

"Už můžeš vyjít." Řekl celkem podrážděným hlasem.

"Dobře. Děje se něco?" Zeptala jsem se opatrně.

"Ne. Mělo by?"

"Ne. Už běžim. Milu-" nedořekla jsem to, protože mi to típnul.

Obula jsem se a vydala se směr škola. Běžela jsem, protože.. já vlastně nevím proč, prost se mi chtělo běžet, takže jsem byla celá zadýchaná a červená.

Stála jsem před školou, když v tom ze dveří vyšel Joe, Josh a ještě dva kluci.

"Ale. Koho pak to tady máme. Tak co užila sis to? Koukám, že to bylo divoký." Začali se smát nad Joeovo slovy.

"Budu dělat, že tě chápu a ty si spokojeně odejdeš se svojí partičkou, dobře?" Falešně jsem se na ně usmála a svůj zrak zaměřila na Jamieho a Camerona, kteří právě vyšli ze školy.

Šla jsem s úsměvem k němu a políbila ho, hned se odtáhl a šlo vidět, že se usmál falešně.

"Co se děje?"

"Nic. Od čeho jsi tak červená?"

"Běžela jsem."

"Aha."

"No tak já už půjdu. Čau brácho. Měj se T." Rozloučil se Cameron.

"Ahoj." Rozloučila jsem se a vrátila jsem se pohledem k Jamiemu.

"Jamie. Po každym tréninku jsi divnej. Tak mi řekni co se stalo."

Jamie si povzdechnul a spustil "Nic, Lásko. Promiň, jen kluci mě serou." Pohladil mě po tváři a dal mi pusu.

"Jdeme?" Zeptala jsem se. Jamie přikývl, propletl naše prsty a ruku v ruce jsme se vydali domů.