My True Self ✔

2. Bonusová kapitola

"Pozval jsem na víkend rodiče, nevadí ti to?" Zeptal se mě Jamie, když jsme si společně připravovali večeři. Dokrájela jsem cibuli a s rudýma očima jsem se na něj otočila.

"Jasně, že nevadí." Usmála jsem se a cítila, jak se mi po tváři kutálí malá slaná kapička vyvolaná dráždivostí toho ďábelského kousku zeleniny.

Přistoupil ke mně blíž a s úsměvem natáhl dlaň k mé tváři. "Napadlo mě, že bychom mohli naše konečně seznámit. Jsme spolu už čtyři roky, z toho dva spolu bydlíme a oni se ještě neviděli." Prohodil, když mi palcem stíral malé slzičky stékající z pálivých očí.

"To je celkem dobrý nápad." Pokývala jsem hlavou a zasmála se. "Takže, tenhle víkend?"

"Jo." Uculil se a lehce mě políbil na rty.

"Dobře." Rozhlédla jsem se po kuchyni. "To abychom vymysleli, co uvařit." Zamyslela jsem se při pohledu na bublající vodu v hrnci. "A potom to uvařit."

"Na to máš ještě pár dní, teď dovaříme a jídlo na víkend vymyslíme zítra, platí?"

"Platí. Rodičům zavolám ráno?" Zeptala jsem se, jako by to nebylo jedno.

"To bude asi nejlepší." Přikývl a vrátil se ke své práci. Napodobila jsem ho. S druhým řezem se slzy opět spustily a já naštvaně zamručela.

"Ale no tak, přeci nebudeš brečet."

Vrhla jsem na něj zabijácký pohled a vrátila se zpět ke krájení.

"Co budeš tedy vařit?" Zeptal se mě Jamie, když jsme nakupovali ingredience.

"Pečenou krůtu se zapékaným bramborem a nějakou zeleninovou oblohu. Možná nějaký dort na studeno jako dezert, mám udělat i polévku?"

"Nemusíš dělat celé menu, zlato." Zasmál se.

"Dobře udělám i polévku. Jakou? Vývar? Nebo nějakou smetanovou? Ne, to bych zkazila, udělám vývar. Vývar, vývar, vývar. Dojdi pro krůtu, já zatím naberu zeleninu." Přikázala jsem ve zmatku a rozklepanou rukou položila do nákupního vozíku rajčata.

"Zlato, koukni na mě!" Zasmál se Jamie a vzal mou tvář do dlaní. "Proč se tak stresuješ? Jde jen o jednu večeři. Rodiče se seznámí a o to jde, myslel jsem, že tu nejhorší část, kdy jsme se seznamovali s rodiči my, máme za sebou."

"Bojím se. Co když si nepadnou do oka nebo někdo řekne něco špatně? Budou se nenávidět a my budeme jako Romeo a Julie, naše rodiny nám zakážou se stýkat, což budeme dělat za jejich zády a nakonec se oba zabijeme, Jamie." Vypustila jsem ze sebe na jeden nádech.

"Jsi blázen!" Zasmál se. "Při nejhorším budou tátové fandit rozdílnému fotbalovému týmu a mamky budou mít jiný smysl pro módu. Nic, kvůli čemu bychom se nemohli stýkat my dva." Usmál se na mě a políbil mě na nos.

"Jdi pro tu krůtu."

Se smíchem se otočil a šel, kam má jít.

Okurka, šup do košíku. Brambory, šup do košíku. Nějakou papriku a mrkev, cibuli! Dojela jsem s vozíkem k cibulce a vybrala tu správnou. Šup do košíku.

"Mám to!" Zaznělo mi za zády.

"Myslíš, že jedna bude stačit?" Zeptala jsem se, když hodil mraženou krůtu do košíku.

"Moje mamka nejí velké porce, zvlášť, jestli budeš dělat ten vývar. Ta tvá taky určitě nesní půlku krůty."

"Máš pravdu." Přikývla jsem a vzala do ruky celer. Šup do košíku. "Koření!" Vyhrkla jsem a rozjela se pryč od zeleniny. Vybrala jsem správné koření. Do košíku jsme přihodili hotový korpus na dort, kysanou smetanu, jahody, banány a ještě nějaké ovoce.