My True Self ✔

66

Koukněte se:
Miluju tě. Chápeš? - kackamajorette
Dej svému životu jméno. - VeronikaBrooks
------------------------

Den v novém roce je tu. Na Silvestr jsme byli u nás. Já, Jamie, moje mamka, Nick a Charlie.

Jak už jsem řekla, škola je tu a s ní i první novoroční hodiny tělocviku, které máme poslední dvě hodiny. Teď jdu do třídy na první hodinu a přemýšlím, jak to Jamiemu řeknu. Už je ve třídě. Sedí na našem místě a ťuká do mobilu. Můj mobil mi zavibruje v ruce, kvůli zprávě, kterou, jak jsem zjistila, mi Jamie poslal.

Dnes mám jen pět hodin. Zajdeme potom někam? Třeba na pizzu a do kina? -Jamie♡

To zní dobře! Už se těším. Miluju tě. -Katt♡

Jeho náhlý úsměv jsem si snažila zapamatovat pro případ, že bych ho dlouho neviděla.

"Ahoj." Pozdravila jsem ho tiše a sedla si na židli blíže k oknu.

"Ahoj. Tak co prázdniny? Jak sis je užila?" Zeptal se s nemizícím úsměvem. O prázdninách jsem v podstatě nežila, myslím v této podobě. Co mu mám říct?

"Nuda, jako vždy. Co ty?" Falešně jsem se usmála a zaposlouchala se do celého převyprávění našich společně strávených prázdnin.

"Žáci uklidněte se! Přišel k nám nový žák. Za chvíli tu bude, tak ať ho nezastrašíte!" Křikl učitel a hned potom se otevřely dveře, v nichž stála moje minulost.

"Žáci toto je Phill Green, přistěhoval se z Las Vegas. Sedni si do zadní volné lavice." Ph*ll si sedl do zadní lavice přičemž kývl na Jamieho na znamení pozdravu. Jamie mu kývl zpět a zamumlal směrem ke mně.

"Sestřin přítel. Vůbec se mi nelíbí." Po té druhé větě mi bylo zvláštně. Nějaká zvláštní odrůda radosti projela mým tělem. "Proč?" Zeptala jsem se.

"Já nevím. Nejspíš jen soudím knihu podle obalu, ale prostě nevypadá jako někdo, kdo by dokázal milovat někoho jiného než sebe. Bojím se, že jí ublíží." Soudíš správně Jamie, bohužel ano. Přikývla jsem a otočila se na Greena. Projížděl každý kousek mého těla zahaleného do odrbaného oblečení, když se dostal k obličeji a zjistil, že ho sleduji, slizce se ušklíbl a mrkl.

Po zbytek dne jsem vymýšlela monolog o mých dvou osobách pro Jamieho. Výsledek - žádný.

Nadešel čas tělocviku a všechny dívky se přesunuly do šaten kde se začaly převlékat. Kluci mají ještě nějaký předmět a pak až jdou na tělocvik do posilovny, což znamená, že je s holkama nepotkají, jelikož my jdeme ven. Připadalo mi to jako dobrá příležitost k provětrání mozkových záhybů, které mi pomalu, ale jistě odumírají. Takže pozor dámy, Katarina Smithová, jakožto stará panna se rozhodla poprvé za celou dobu na této škole cvičit. Když jsem si batoh odhodila na zem a z drdolu jsem si vytvořila culík, zachytila jsem několik překvapených pohledů od ostatních dívek. Starý, rozthaný hnědý svetr jsem si přetáhla přes hlavu, čímž jsem odhalila černé tílko, které mírně odkalovalo mé plné poprsí a sundáním velkých, volných riflí jsem ukázala své dlouhé nohy v uplých legínách, taktéž černé barvy. Třídní miss princess na mě kulila v překvapení svoje zmalované oči, což mi vadilo.

"Co je?!" Prskla jsem nepříjemně. Jestli chci, což chci, Jamiemu ukázat, že to  ním doopravdy myslím vážně, tak se mu svěřím a přestanu se převlékat, ale jestli na mě takhle budou všichni čumět, tak budu dělat školu dálkově. Když jsem se tak koukala na její zmalovaná oční víčka a uvědomila jsem si, že má vypadají stejně, zhnusila jsem se sama sobě, proto jsem si vlhkým ubrouskem vše z obličeje smyla. Obula jsem si černobílé nike tenisky na běhání, které jsem měla ve skřínce pro případ nouze a popadla lahev s vodou.

Po zazvonění jsme se odebraly ven na menší školní atletický stadion. Jako vždy jsem šla v závěsu za ostatními a při nástupu jsem stála na konci řady. Učitelka jako vždy četla jména a my se ohlašovaly, zda cvičíme nebo ne.

"Beerová?" Zeptala se učitelka.

"Cvičí." Oznámila jmenovaná a učitelka pokračovala podle abecedy dál.

"Sherwoodová?"

"Necvičí." Ohlásila miss princess.

"Důvod?"

"Bolí mě noha." Zesmutněla a chytla si levé koleno. Učitelka si povzdechla a dál to neřešila.

"Smithová, necvičí." Řekla automaticky.

"Smithová cvičí." Ozvala jsem se, čímž jsem na sebe strhla všechnu pozornost, která se dostavila i od miss princess, kterou sice bolela levá noha, ale kulhala na pravou. Blbka.

"Cože?" Divila se učitelka. Už mě to štve.

"Že cvičím! C-v-i-č-í-m, chcete to napsat?" Učitelka se dál nevyjadřovala.

Následovala rozcvička. Pak jsme se postavily na dráhu a začaly běhat čtyři povinná kolečka. Stála jsem poslední a teď běžím první. Nevnímám okolí a když ostatní dobíhají čtvrté, já zároveň s nimi dobíhám páté.
Zbytek dvouhodinovky jsme trávily běháním. Kolečka, šedesátka, stovka a různé styly běhu.

V šatně jsem zůstala jako poslední. Když všechny odešly, vlezla jsem si do sprchy a začala jsem si zpívat.