My True Self ✔

73-end

Vzbudila jsem se v prázdné posteli přesně pět minut před budíkem. Kde je Jamie? Rychle jsem se vyšvihla na nohy a zaběhla do koupelny, kde jsem ho bohužel nenašla.

Přešla jsem do kuchyně, kde také nebyl, ale na stole ležel papírek se snídaní.

Promiň, Kattie, musel jsem si něco zařídit. Připravil jsem ti snídani, uvidíme se ve škole.
-Jamie

S povzdechem jsem se usadila za stůl a pustila se do připravených toustů.

Po snídani jsem si šla dát vlažnou sprchu, abych se alespoň trošku probudila. Pořád jsem byla krapet otřesená ze včerejší situace.

V momentě, kdy se vlažná voda roznesla po mém těle, mě začalo štípat místečko na levém stehně. Sykla jsem a pohledem padla na dvě řezné rány, které se táhly od levého stehna až k zadku. Od toho, co Jamie vběhl do Phillova bytu jsem na nějaké říznutí úplně zapomněla.

Umyla jsem si tělo i vlasy, které jsem po chvilce vyfoukala, rozčesala a nechala je volně ležet na mých zádech. Okolo rány jsem si obmotala slabou vrstvu obvazu. Oblékla jsem si riflové kraťasy a černé tričko. Na nohy jsem si nasadila černé vansky a popadla jsem svůj školní batoh.

Mrtvolným krokem jsem se dostala do budovy školy, ale co mě zarazilo bylo to, že tu Jamie stále nebyl. Sedla jsem si do naší lavice a položila si na ni sešit s propiskou. Zazvonilo na začatek první vyučovací hodiny a Jamie nikde. Začala jsem se bát, že se mu něco stalo. Během této hodinu jsem mu stihla poslat tři zprávy s podobným obsahem.

Katt: Jamie, kde jsi?? Napiš prosím.

Katt: Bojím se, že se ti něco stalo, napiš prosím.

Katt: Jamie, notak, bojím se o tebe!

Na začátku druhé hodiny mi zabzučel mobil a mně se ulevilo když jsem zjistila, že mi píše Jamie, avšak zpráva mě nijak extra neuklidnila.

Jamie: :)

Ale notak!

"Slečno Smithová, pojďte mi dát tu vaši kouzelnou krabičku." Učitelčim hlas se roznesl učebnou a všechny pohledy padly na mě.

Zvedla jsem se a pomalu jsem šla ke katedře. Když jsem natahovala ruku s mobilem k té staré rašpli, ozvalo se klepání a následně vrzání dveří. Jako správný zvědavec jsem upřela zrak na dveře a spatřila vysokého muže ve vojenské uniformě. Překvapením jsem upustila telefon na zem a nešlo nic jiného než brečet.

"Tati." Vzlykla jsem a vběhla mu přímo do náruče.

"Zlatíčko." Zašeptal mi do ucha a utáhl kolem mě silné paže. Vzlykala jsem mu do ramene a doufala, že to není sen. Držela jsem ho pevně, abych mu dala jasně najevo, že ho zpět nepustím. Požádal učitelku, jestli mě může pro dnešek uvolnit.

Posbírala jsem si své věci a utekla zpět za taťkou. Bála jsem se, aby neodešel. Zase jsem ho pevně objala.

"Pět let." Zavzlykala jsem.

"Víc ne, zlato. Neboj se. Už zůstanu tady." Dal mi pusu do vlasů.

"J-jak?" Zeptala jsem se.

"Zařídil to on." Řekl a ukázal na nejbláznivějšího kluka na světě, který stál kousek od nás.

Rozbrečela jsem se ještě víc a s úsměvem jsem se vrhla do náruče Jamiemu.

"Miluju tě." Řekla jsem mezi vzlyky. "Oba vás miluju." Objímali jsme se tam všichni tři na školní chodbě. Já brečela štěstím, táta brečel štěstím, Jamie se usmíval jako blázen.

Taťka s mamkou se z Las Vegas přistěhovali do LA, abychom se mohli výdat častěji. Philla zavřeli do vězení. Kim si našla normálního přítele. Já konečně byla s Jamiem a měla u sebe celou rodinu. A byla jsem konečně stoprocentně šťastná.

💙💙💙💙💙END💙💙💙💙💙

Tak toto byla poslední kapitola My true self. Musím říct, že jsem nikdy nečekala, že zrovna tento MŮJ příběh bude mít takový úspěch.

Momentálně má 684 tisíc přečtení. 684 TISÍC! WOW! Nechápu to! Pamatuji si jak jsem umírala radostí z 1 tisíce a teď?! Ani nevím, jak vám mám poděkovat.

Každopádně. Tento příběh je oficiálně ukončen touto kapitolou a kromě korekce se k němu už nebudu vracet - nebude pokračování. Abych byla upřímná, jsem ráda, že mám Kattie a Jamieho z krku. V posledních kapitolách jsem vůbec neměla chuť psát je. A k této kapitole mě přeci jen dokopal fakt, že budu moct kliknout na čudlík dokončeno a dál se tím nezabývat.

Jinak vám všem nehorázně děkuju a doufám, vážně doufám, že budete číst dál mé příběhy.

A to mi připomíná fakt, že na mém profilu je nový příběh!

Short story s názvem Everybody makes mistakes.

Ještě jednou DĚKUJU! MILUJU VÁS!

Vaše Hovénko

💙💩💙