My True Self ✔

67

|Jamie view|

Dnes jsem neměl náladu na nějaké posilování, tak jsem si stoupl na běžící pás, pustil písničky do sluchátek a běžel.

Běžel jsem rychleji a rychleji, jako kdybych si myslel, že čím0pp rychleji poběžím, tím rychleji půjdu domů a hlavně za Kattie. Po hodině běhání a nudného šlapání na rotopedu jsme konečně skončili. S bolavými nohami jsem se odploužil do chlapeckých šaten, kde jsem si sedl a se zavřenýma očima čekal, až se ostatní vysprchují.

"Nazdar, chlape. Co ta tvoje? Jak se má?" Ozval se pro mé uši nepříjemný hlas. Otevřel jsem jedno oko a pohled mi padl na, nerad to říkám, přítele mé sestry, je to nechutný ho tak označovat.

"Jmenuje se Kattie a nevím, proč by tě to mělo zajímat." Zamumlal jsem.

"Já jen, že jste se k sobě dneska zrovna dvakrat neměli." Poznamenal a já pozvedl obočí.

"Dneska jsme se ještě neviděli, ty debile." Odsekl jsem a on se s vytaženým obočím zasmál.

"Fajn, nechám tě při tom." Zasmál se, poplácal mě po rameni, oblékl si tričko a odešel.

Když už všichni odešli, svlékl jsem se a zalezl do sprchy. Přes zeď jsem slyšel zpěv z dívčích sprch. Podle hlasu jsem poznal, že je to Katarina. Měla nádherný hlas. Ručníkejsem setřel drobné kapičky z mého těla a oblékl jsem se do čistého oblečení.

|Nobody view|

Dívka si prozpěvovala za doprovodu vlažných kapek vody dopadajících na její tělo, přičemž nevěděla, že není jediná, kdo v dívčích sprchách momentálně pobývá.

|Jamie view|

Vyšel jsem ze šaten a rozhodl se na Katarinu počkat. Po pěti minutách utichla voda, ale její zpěv pokračoval.

"Sakra! Kde- oh, tady. Sakra. A je to." Slyšel jsem hlas který ale nezněl jako Katarina. Spíš mi to znělo jako Kattie.

Po chvilce se dveře prudce otevřeli, ale místo té, kterou jsem očekával, vyšel ven Phill. Když mě zaznamenal, slizky se usmál.

"Máš jít dovnitř." Zasmál se a odešel. Chvilku jsem tam stál jako zamrzlý. Co tam sakra dělal?! Opatrně jsem pootrevřel dveře, které nevrzaly tak jako u chlapeckých šaten.

"Ehm, Phill teď vyšel a řekl, že mám přijít." Řekl jsem a tím nastalo úplné ticho. Otevřel jsem dveře dokořán.
"Kat-" stála tam. Kattie tam stála. V ruce měla oblečení, které nosila Katarina do školy. Neměla brýle. Jedno oko měla hnědé jako Katarina a jedno modré jako vždy. Nevěděl jsem co říct. Proč mi to neřekla? Nevěří mi? Katarině i Kattie jsem věřil. Katarině jsem o Kattie říkal tolik věcí. Říkal jsem jí i kam jí chci vzít jako překvapení a ono se tak to překvapení zkazilo. Nevěří mi.
Se slzami v očích jsem se otočil a vyšel ze šatny.

"Jamie!" Zavzlykala. Neotáčel jsem se prostě jsem šel. Co tam s ní dělal Phill sakra?!

|Kattie view|

Nemohla jsem najít podprsenku. Po pár nadávkách a nemotorného otáčení jsem ji našla. Oblékla jsem si spodní prádlo a šla ze sprch do šatny, kde jsem si vzala do ruky starý svetr.

"Ehm, Phill teď vyšel a řekl, že mám přijít." Ozvalo se ode dveří a já strnula.
"Kat-" Jamie vešel do šatny a strnul na místě stejně jako já. Došlo mu to? Jasně, že mu to došlo ty krávo! Byl by debil, kdyby ne!

Oči se mi zaplnily slzami, když jsem viděla slzy, které mu tekly po tvářích. Otočil se a odešel. Přetáhla jsem si přes hlavu svetr a vyběhla ze šatny.

"Jamie!" Zakřičela jsem, ale on šel dál, až nakonec vyšel ze školy. Seděla jsem na chodbě a brečela pro vlastní blbost.

"Ale ne! Snad ti na to nepřišel! Kdyby tě znal jako já, přišel by na to hned. Jako já. Nejspíš vám to není souzeno brouku." Phill si sedl vedle mě a debilně se usmíval.

"Proč jsi byl v dívčí šatně?" Zeptala jsem se klidně, ale se strachem.

"Koukej!" Řekl s úsměvem a na mobilu mi ukázal fotky. Asi pět fotek. Ze sprch. Moje nahé fotky.

"Tahle je moje nejoblíbenější." Řekl a já se přes slzy podívala na snad poslední fotku, která mě už opravdu naštvala - slabé slovo. Na fotce jsem se zrovna skláněla pro podprsenku, takže mi šlo úplně všechno vidět. Všechno, kromě obličeje. Postavila jsem se, rychle jsem popadla ten mobil a prudce s ním hodila o zeď.

"Jsi spokojenej?! Jestli jo tak gratuluju!"

"Nejsem. Ještě jsem se nepomstil." Řekl klidně.

"Tak do to prdele už udělej! Vylep si to tady po celý škole! Po celém městě! Mně je to jedno!" Zařvala jsem. "Už je mi všechno jedno." Zašeptala jsem a sebrala ze země roztříštěný mobil. SIM kartu jsem po něm hodila a zbytek jsem si vzala k sobě.

Když jsem vyšla ze školy, vytočila jsem Charliino číslo a čekala, než to zvedne.

"Kattie, čau zlato!" Zasmála se vesele a já litovala toho, že jsem jí zavolala, protože jí akorát tak zkazím náladu.

"Charlie, můžu přijít? Prosím." Znovu jsem se rozbrečela a mířila jsem k Lie, které jsem později vše řekla.