My True Self ✔

71

"Fajn." Odpověděla jsem suše a vydala se s ním neznámo kam.

Šla jsem nepříjemně blízko kluka, před kterým jsem se poslední tři roky snažila svým způsobem ukrýt.

"Co přesně co mně chceš?" Zeptala jsem se s pohledem upřeným k zemi.

"Jelikož jsou tři roky v pasťáku dlouhá doba a ty za to prostě pykat budeš, tak tě celej den budu mít jako takovou panenku na sex. Budu si s tebou dělat co chci." Ušklíbl se a já se začala bát toho, co všechno chce udělat.

Došli jsme k budově, oproti které na tom byly i zříceniny dobře. Vyšli jsme do posledního patra, což bylo asi páté. Phill odemkl a dovedl mě do místnosti s postelí a pár šuplíky místo skříní. 

"Postav se sem a čekej." Ukázal na místo vedle postele, kam jsem si stoupla, a odešel. Rozhlížela jsem se po místnosti. Cihlové zdi, špinavá podlaha, jakž takž funkční postel pár komod s šuplíky a jinak nic.

Byla jsem do zkoumání špíny na podlaze tak zabraná, že jsem si ani nevšimla, že je Phill zpět a ke všemu jen pár čísel přede mnou. "Hej!" Vykřikl, tak jsem rychle zvedla hlavu. Kdybych řekla, že se ho nebojím, lhala bych, vždyť jsem se ho bála celé tři roky. Bála jsem se, že mě najde a že mě dostane tam, kde mě teď má. Jen co jsem hlavu zvedla, přistála mi na tvář facka, až se mi hlava otočila na stranu.

"Víš jaký to je, ty děvko?!" Zařval a uhodil mě do stejné tváře.

"Tři roky v pasťáku!" Vždycky když něco zakřičel dal mi silnější facku než předtím. Bolely mě obě tváře. Slzy se draly na povrch a já se je snažila zadržet, což se mi zatím dařilo.

"Sundej si ti ty kraťasy." Přikázal mi a znovu opustil pokoj, ve kterém jsme se nacházeli. Rozepnula jsem si knoflík a poté zip mých riflových kraťasů a pomalu si je sesunula z nohou na zem. Odhodila jsem je stranou a zůstala na místě, kde jsem schytala mnoho facek. Po chvilce zase přišel, ale já si nevšimla jediné věci, pro kterou by mohl jít. Prostě přesně tak jak odešel, tak taky přišel.

"Klekni si na postel." Udělala jsem, co mi řekl a čekala co bude dál. Na zadek mi přistála jeho dlaň několikrát za sebou ve velkých ranách. Štípalo to, bolelo to. Několikrát jsem spadla na postel celá, na což na mě byl ještě hrubější. Najednou se mi přilepil svým tělem na záda a pravou rukou mě chytl pod krkem tak, že jsem skoro nemohla dýchat.

"Doufám, že se ti tu líbí, protože si tu ještě nějakou dobu pobudeš." Zavrčel mi do ucha a jeho stisk okolo mého krku se upevnil. Na svém levém stehně jsem ucítila něco studeného, ale neviděla jsem na to, jelikož jsem nemohla pohybovat hlavou. Najednou udělal táhlý pohyb rukou k mému zadku a mě začalo stehno štípat.

"Au!" Vykřikla jsem. Řízl mě. Vytrhla jsem se mu, i přesto, že to způsobilo další říznutí a utekla jsem na druhý konec postele. Z mého stehna tekly dva potůčky krve a já se naplno rozbrečela.

"Jsi totální psychopat! Už se mě ani nedotkneš!" Ječela jsem, i když jsem věděla, že to není pravda. Musela jsem se s ním vyspat, aby přestal všechny otravovat. Musela jsem to udělat, ale to, že mě pořezal mě vykolejilo, takže se mu nehodlám jen tak oddat.

|Jamie view|

Běžel jsem co nejrychleji jsem mohl. Proč ten čůrák bydlí kurva tak daleko?! Doběhl jsem k nějakému rozpadlému baráku, který odpovídal adrese, kterou mi Kim řekla. Vlezl jsem do prvních dveří, které jsem viděl a rozhlížel jsem se. Všechny dveře, které vedly dál byly zamčené řetězem. Vyběhl jsem tedy ven a zaběhl do dalších dveří. Schody. Vyběhl jsem do prvního patra, kde zrovna nějaký chlap odemykal dveře od jednoho z bytů. Super, takže tu může bydlet i on. Všude byly dlouhé chodby s byty. Neměl jsem šanci je najít v nějakém rychlém čase. Když najednou.

"Jsi totální psychopat! Už se mě ani nedotkneš!" Kattiin hlas se ozval z jednoho z vyšších pater a já se za ním hned hnal a několikrát jsem se málem na těch schodech natáhl.

|Kattie view|

Ani nevím jak, ale nějak mě znovu chytil, povalil mě na postel břichem dolů a sedl si mi na záda. Ruce mi držel na zádech a druhou rukou mě zase škrtil. Už jsem ani nevnímala to, co na mě řval. Je dost možné, že mé smysly ochably z nedostatku vzduchu, ale jedno jsem pochytit dokázala. Někdo vyrazil hlavní dveře.

"Katt!" Jamie. Nemohla jsem mu zakřičet nazpět, naštěstí nás našel sám. Měla jsem moc práce s lapáním po dechu, takže jsem nepozorovala, jak se ti dva mlátí, vlastně jsem to ani vidět nechtěla. Bála jsem se, že Jamie není ten, který vyhrává. Ležela jsem na zemi vedle postele, kam mě odhodili.

"Kattie. Nebreč už bude dobře." Dívčí hlas zasáhl můj sluch a já se jí složila do náručí.

"Charlie." Kdybych měla sílu, tak jí asi umačkám, ale já sílu opravdu neměla.

"Phillipe Greene, zatýkáme vás. Všechno, co řeknete může být použito proti vám." Policisté odváděli spoutaného Philla a já očima vyhledala zničeného Jamieho. Postavila jsem se a chtěla za ním jít, ale mé nohy mě zradily. Naštěstí mě můj princ chytl a přitiskl si mě k sobě.

"Bože Kattie. Tolik mě to mrzí."