Live? Or die? 2

Dáreček na uvítanou

Matty: ,,Takže jídelnu jsi už viděl, ukážu ti kde mám já kancelář, jsem tam častěji než na svém pokoji, pokud budeš něco potřebovat, hledej mě tam." 

,,Hele Tyns?" řekl jsem trošku nejistě, když jsme kráčeli od jejího vybaveného kabinetu. ,

,Co potřebuješ?" zastavila a podívala se mi do očí.

 ,,Víš, je to hloupá otázka, ale zeptat se na ni prostě musím. Věříš mi?"

 Koukala chvilku docela zaskočeně, ale pak odpověděla.

 ,,Věřím jen sobě a ty bys měl taky. Ber mě jako svou kamarádku. Svěřuj se mi a tvé tajemství se nikdo nedoví. Dávej si ale bacha, jen nejlepšímu kamarádovi věříš." 

Jen jsem kývl hlavou a radši šel dál. 

,,Myslím, že bysme mohli jít na zahradu." 

,,Jo." odkašlal jsem si a zadními dveřmi jsme vyšli do krásné zahrady. Nechápu na co to tady je, když jste kupa zabijáků. To jsem si radši jen myslel. Zrovna se mi nechce poslouchat ty její hodinové kecy.

,,Fajn. To by mělo být asi tak všechno. Vlastně..ještě jedna věc. Sklep." 

Když jsem to uslyšel dost silně se mi sevřel žaludek, jako to mívám málokdy. Nic jsem neříkal, protože Tyns už svým krokem vyšla dolů po schodech. A pořád dolů a dolů.

Zamrazilo mě v zádech, když jsem ucítil ten smrad. 

,,Fuj." řekl jsem nahlas. 

,,Jo..trošku to tady smrdí, ale dá se to vydržet. Už jsem si zvykla, i když osobně sama dolů moc nechodím." 

,,Fajn, tady mi to stačilo, jdu nahoru nebo ti tu něco pozvracím. Velkou rychlostí jsem vyběhl schody a konečně jsem dýchal čistý voňavý vzduch. Vzduch.

 ,,Matty? Protože jsi odteď můj zaměstnanec a zároveň spolubydlící a patříš do naší velké rodiny, hned na začátek, budu k tobě milá. Ostatním jsem tento dárek dala o pár měsíců později, tobě ho dám ihned."

 Vím, že bych neměl, ale musel jsem si rýpnout.

 ,,Čím jsem si ho zasloužil?" 

,,Hm." řekla a přešla ke mně na malinkatou vzdálenost. Já se ani nehnul. 

,,Jsi dobrej, a věřím, že mě nezklameš."

 Docela strašidelně jsem se uculil. Ona pak naznačila jedním prstem ať jdu za ní. Fakt je sexy. Ne. Na to opravdu ani nemysli. To si dovolit nemůžu.

Doběhl jsem ji a ona čekala přede dveřmi.

 ,,Takže. Je mi jasné, že nějaké ty touhy a tak máš. Je to normální, a protože jsem velká společnost. Vyber si jednu dívku, která ti bude v tvém pokoji uklízet, poslouchat tě na slovo a dělat ti dobře. Prostě, cokoliv budeš chtít. A pokud tě poslouchat nebude, máš dovoleno ji potrestat. Je to prostě tvůj majetek."

 Teprve teď mi došlo, že začínám žít svůj starej, novej život. To než jsem poznal Lilu. Byl jsem zabiják jak se patří. 

,,Nemám zbraň." řekl jsem najednou.

 ,,Zabít ji nemůžeš. To je jedna výhrada."

 ,,S tím nebude problém. Ona poslouchat bude." řekl jsem dost přísným hlasem. Skoro o vypadalo, že i Tyns se mého hlasu zlekla.

 ,,Tady máš pistoli, ale dávej si pozor, kdy ji použiješ." 

,,Díky." usmál jsem se, ale zarazilo mě, že u sebe pořád nosí zbraň. Ale zase..je to prostě Tyns.

Vyšli jsme do dveří. Netuším, jak bych měl tu místnost popsat. Byla tam spousta dívek, nástrojů na uklízení, ale alespoň to tam docela vonělo.

 ,,Děvčata, seřaďte se." zatleskala. 

,,Proč jich je tu tolik?" zeptal jsem se potichu.

 ,,Protože některé holky musí být tady. Jejich pánové nechtějí, aby s nimi byly v jejich pokoji. Pak jsou tu ty, které pána nemají. Ty holky tu jsou pro zábavu ostatních. Někteří kluci mají rádi více holek okolo sebe."

 Když se seřadily, Tyns řekla: ,,Jeden krok dopředu ty děvčata, které mají svého pána." Některé holky to udělaly a pak odešly. Asi už znají ten princip. 

,,Z nich si můžeš jednu vybrat, ta buď půjde s tebou, nebo tu zůstane a ty si pro ni můžeš kdykoliv zajít. Nechám tě tu teď osamotě."

Poté jen bez pozdravu odešla.

Přešel jsem k první dívčině, která ani nedutala. Byla jako z kamene. Tu jsem rovnou ze svého seznamu vyřadil. Na konci celé řady jsem uviděl docela mladou, rozklepanou holku. Došel jsem k ní a ona jen polkla. Skoro jakoby se modlila, abych ji nevybral.

,,Jak se jmenuješ?" řekl jsem svým zabijácky tvrdým hlasem. Mám rád když se mě lidi bojí. 

,,Hej! Mluvím s tebou!" 

Ona se lekla až skoro nadskočila. Násilím jsem ji zvedl hlavu. 

,,Jsem Andy."

 Měla příjemný vysoký hlas. Byla malinká a vlasy měla ostříhané docela nakrátko, zbarvené do červena. Měla hubené tělo a vypadala lehká jako pírko.

 ,,Pojď se mnou Andy." 

Viděl jsem jak si ostatní dívky oddechly. Nad tím jsem se prostě musel zasmát. S Andy jsme vyšli ze dveří a hned do mého pokoje. 

,,Kolik ti je?" 

,,Nedávno mi bylo 15." řekla tiše a stále vyděšeně. Nedýchala vůbec pravidelně a myslím, že zrovna dvakrát spokojená není.

 ,,Dobře. Dobře Andy. Budeš tu se mnou. Běž si pro věci, už se na tebe moc těším."