Live? Or die? 2

Informace.

Andy: Byla jsem v pokoji sama docela dlouho dobu. Měla jsem alespoň čas přemýšlet nad vším, co se mi zatím přihodilo. Přemýšlela jsem proč jsem to byla já koho vybrali. Nechci aby se všechny tyhle divné věci děly mně. Přeci jsem nikomu nic neudělala. Nejsem ani ničím zvláštní, prostě nic. 

 Ležela jsem na posteli a koukala do stropu. Hledala jsem tam důvod asi tři a půl hodiny, než se opakovaně otevřely dveře. Stál v nich opět Taylor. 

,,Co potřebujete?"

Řekla jsem s naprostým nezájmem a nevěnovala mu ani jeden svůj pohled. 

,,Pojďte se mnou, slečno."

,,Co. Ode. Mě. Chcete!"

Stále jsem čekala na nějakou inteligentní odpověď, ale nedočkala jsem se.

,,Nic jsem vám neudělal. Jen plním rozkazy. Takže buďte tak hodná a zvedněte svůj sexy zadek z té postele a pojďte se mnou!"

Nejdříve jsem povytáhla obočí, ale nakonec jsem se zvedla a došla k němu.

,,Kam půjdeme?" 

Zeptala jsem se co nejotráveněji to šlo.

,,To se brzy dozvíte slečno Andy."

svým chováním mi lezl tak na nervy jako snad nikdo jiný za celý můj život.

,,Můžete mi prosím přestat vykat? Jsem prostě Andy."

,,Jak si přejete, prostě Andy."

Teď jsem ale opravdu málem vybuchla. Dělá mi to určitě naschvál. Nechala jsem to být a radši jsem pomalu klusala za ním. Šli jsme necelých pět minut, a už díkybohu mlčky do jedné z kanceláří v tomto domě. Samozřejmě že když zaklepal a já vešla do místnosti, na kožené židli za velkým stolem seděl Lukas s milým výrazem ve tváři. 

,,Pojďte dál."

Oba jsme vešli. Já k Lukasovi šla o něco blíž, Taylor zavřel dveře a zůstal u nich stát. Pravděpodobně čekal na pokyny svého pána.

,,Co chcete."

Řekla jsem a snažila se to neříkat ani trochu mile, protože si to vůbec nezaslouží. 

,,Nezkoušej vystrkovat tvé drápky kočičko. Říkal jsem, že pro tebe budu mít nějakou práci. Takže poslouchej. A ty Taylore můžete odejít."

Taylor neřekl vůbec nic, jen se otočil ke dveřím a otevřel je. Na rozloučenou pokýval hlavou a hned odešel.

,,Andy. Zlatíčko. Ty moc dobře víš, že ti nechci ublížit. a pokud se mnou budeš spolupracovat, veř, že se ti to v dobrém vrátí."

,,Chci vědět co je zač ta tvá rádoby odměna."

Mluvila jsem drsně, ale žaludek jsem měla sevřený napětím.

,,Pustím tě, a je na tobě jak se svým životem naložíš."

,,Neříkej že to bude jen tak bez žádného ale."

,,Jsi chytrá, a proto se mi líbíš. Samozřejmě že to nějaký háček má."

Odfrkla jsem si na znamení bylo-mi-to-jasné-mám-tě-prokouknutého a dál s ním diskutovala.

,,Jaký háček."

,,Když splníš to, co po tobě budu chtít, pustím tě, ale ty o nás nesmíš nikomu říct ani slovo, jinak tě zabiju. Klidně já osobně."

,,Souhlasím," řekla jsem bez rozmyšlení a sama pro sebe se usmála. To určitě nebude tak těžký úkol. Všechno zvládnu.. jen abych se mohla vrátit do mého původního života, který stejně nebude takový, jako byl dřív. 

,,Šikovná holka a teď poslouchej jaký je tvůj první úkol. Jen abys byla v obraze, budeš mít úkolů pět, poté budeš volná. Budu po tobě chtít spoustu informací, takže doufám, že to zvládneš."

 Nejdříve jsem kývla a poté si sedla naproti němu za stůl a zaposlouchala se.

****

Jste zvědavý jaký bude její první úkol? :P

Pište komentáře, votujte, budu jen ráda :P

Mějte se krásně, byee :*