Live? Or die? 2

Let

Matty: Byl jsem nervozní jako nikdy. Jestli ji doooravdy ublížil. Toho hajzla vlastnoručně zabiju.
Když jsme doletěli do Los Angeles, vystoupili jsme z letadla a šli rovnou na autobus. Moc dobře jsem si zjistil kde přesně bydlí. Takže vím, kde se teď Lila nachází. Jde spíš o to, jestli jí neublížil a jak ji my.. Opět uneseme.
,,Víš tedy kam jedeme?"
Zeptal se mě Luke, když jsme čekali na autobus.
,,Proč nejedeme auteem?.."
Řekla otráveně Andy.
,,Protože bysme byli víc nápadný."
Odpověděl jsem ji prostě. Konečně byl autobus tady.
Je pravda, že se jím cestovalo opravdu na nic. Rozhodl jsem se pořídit si tu nějaký obyčejný autíčko, abysme nemuseli jezdit autobusem jako ty největší socky. Zašli jsme tedy nejdřív pro něj.
,,Víš, že je to další ztracenej čas?.. Chceš přeci hlavně zachránit Lilu, ne kupovat nový auta."
Stěžoval si teď už Mates.
,,Taky můžeš jít pěšky."
Mates vzadu něco zavrčel, ale pak už konečně držel hubu. Jakoby nestačilo kolik máme práce a problémů. Ještě budou mít kecy.
Koupil jsem si jen nějaký levný bmwčko a už jsme vyrazili za Lilou.
,,Mám srdce až v krku. Moc se mi nechce potkat s tím bohatým grázlem."
,,Nejsi sám Luku.."
Odpověděl jsem potichu.
Po další hodině jsme už dorazili na místo. Stáli jsme kousek od jeho baráku. Ještě jednou jsem se pro jistotu koukl na ten papírek, kde mám napsanou přesnou adresu.
,,Je to ono.."
Řekl jsem rozklepaným hlasem. Luke i Mates mi položili ruce na ramena.
,,Klid brácho. Zvládli jsme zatím všechno. Přežili jsme všechno. Všechny. Zvládneme i tohle."
Snažil se mě uklidnit Luke.
,,A pokud ne?"
,,Tak na sebe můžeš stejně být pyšnej."
Usmál jsem se na Matese. A pak i na Luka.
,,Díky kluci."
,,Tak pojď. Dáme ho!"
,,Andy, pojď taky."
Řekl jsem a ona k nám pomalu došla.
,,A jak tam jako půjdeme? Normálně?"
Všichni jsme se na ni podívali jako na blázna.
,,No jasně, zaklepeme a zeptáme se ho jestli můžeme jít na kafe, ne?"
Plácl jsem se do čela.
,,Ty vůbec neumíš přemýšlet jako mafian."
Zakoulela očima a radši nás pak ignorovala.
,,Náš plán je.."
Lila: Jsem zavřená v pokoji za neslušné chování. Chci utéct. Nesnáším svůj život. Takhle je to tu od té doby co tu jsem. Co žiju s ním. Co s ním přežívám.
,,Hej! Pojď sem!"
Zakřičel na mě a já musím poslouchat, jako vždy.
Vyšla jsem z pokoje. Tak hrozně jsem si přála někoho vidět. Někoho z mých blízkých. Vůbec by mi nevadilo vidět Sama.. Zajímalo by mě co dělá Andy. Jediný člověk na téhle planetě, který mě opravdu nezajímá je Matty. Budu dělat radši cokoliv jiného než být s ním.
,,Udělej mi oběd."
,,Však na to máš sluhy.."
Řekl jsem otráveně, ale to už mi přistála na obličeji další rána.
,,Chci ho od tebe! Dělej!"
,,A co chceš.."
Říkala jsem, když jsem se sbírala z podlahy.
,,Udělej mi špenát s dobrým masem a bramborovým knedlídkem."
Jen jsem kývla. Tohle jídlo jsem doma moc nedělala. Už vidím jak se mi to nepovede.
,,Sundej si tričko."
,,Proč? Abys viděl mé omlácené tělo?"
Zmlkl. Alespoň jednou. Začala jsem tedy dělat oběd s tím, že jsem viděla jeho pohled přilepený na mně.
****
Ahoojky, je tu další prázdninová část:3
Doufám, že se Vám líbí:3
Omlouvám se za chyby, psala jsem tuto část na telefonu:D
Užívejte prázdnin a mějte se, byeee :*