Live? Or die? 2

Poprvé.

Lila: Okamžitě jsem se zvedla. Snažila jsem se být v klidu, ale opravdu jsem se tak necítila.

,,Pojď ke mně blíž."

Řekl takovým divným divným hlubokým, ale docela milým hlasem ten chlap.

Polkla jsem a udělala jeden krok blíž k němu.

,,Vy můžete jít, děkuju vám. Pozdravujte Tyns."

Oni nic neříkali a prostě jen už beze slova odešli. Teď už jsem se bála na celé čáře.

Dívala jsem se do země, protože jsem se ho opravdu hodně bála. Je pro mě nebezpečný. A podle všeho mu teď patřím. Může mě i zabít. Když bude chtít.

,,Račte vstoupit dovnitř."

Šla jsem a ani nedutala.

,,Sedni si."

Ukázal na velký gauč v prostředku té moc velké místnosti.

Sedla jsem si. Dělala jsem co chce, jen jsem mlčela. On si sedl naproti mně a podíval se na mě. Já koukala stále někam jinam, jen ne na něj.

,,Myslím, že většinu toho co se tu bude dít už víš."

Stále jsem mlčela.

,,Takhle jsme se ale nedomluvili.. Jak se jmenuješ?"

Snažil se mě rozmluvit. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nechtěla jsem s ním mít nic společného.

,,Lila."

Vypustila jsem po nějaké době mlčení.

On se usmál. Už teď se mi ten jeho obličej zhnusil.

,,Ukážu ti kde bude tvůj pokoj, když budeš mít volno. Kterého se mnou mít moc nebudeš."

,,Proč mě nezabiješ?"

,,A k čemu bys mi pak byla, kotě? Takovou pálku jsem za tebe zaplatil a měl bych tě hned zabíjet? To opravdu není můj styl."

,,Co se stalo s těmi holkami které tu byly?"

Vyptávala jsem se neslušně dál, ale on nic nenamítal a odpovídal mi.

,,Většinu jsem zabil, některé dál rozprodal."

,,Jak dlouho tu s tebou byly než jsi je zabil?"

Mluvila jsem vážným, tvrdým tonem.

,,Jak které."

Snažil se mi toho moc neprozradit.

,,Jak dlouho?"

Vyslovila jsem zřetelně svou otázku.

,,Některé i 4 roky. Poté mě ale přestaly bavit a tak jsem je mohl zabít. Ty které mě jednoduše nebavily a třeba moc poslouchaly, ty jsem prodal. Samozřejmě tak, abych na nich mohl vydělat."

Polkla jsem. Tohle bude ještě vtipné.

,,Tohle je tvůj pokoj."

Zavedl mě do docela prostorného, hezkého pokoje. Měla jsem tu ještě jedny dveře, které vedly do koupelny.

Srdce se mi ale stále klepalo jako by mi šlo o život, což vlastně i jde.

,,Máš tu skříň, ve které je oblečení a to budeš nosit. "

Mlčela jsem, nesouhlasila jsem. 

,,Proč si nemůžu nosit co chci?"

Zeptala jsem se ho drze a on mě propálil pohledem.

,,Jsi mi nějaká drzá holčičko. Asi si tě potrestám."

Myslím, že bych se měla koukat do země a dělat že se stydím za své slova a že tu nejsem.. ale já jsem se mu podívala do očí a zašklebila se. Prostě jsem se mu zasmála do obličeje.

Čekala jsem to. Čekala jsem to správně. Přesně tohle jsem chtěla zjistit. 

Vrazil mi. První facka hned první den v mém novém životě. Jak dlouho bude ten můj nový život trvat? To opravdu netuším. Mám se opravdu na co těšit. Lepší to už asi nebude.

****

Ahoojte zlatíčka♥

Máte se? :P

Je tu další část.. co si myslíte.. zvládne to Lila? :O 

Piště do komentářů a nezapomeňte ovotovat:3

Jen tak mimochodem,v létě moc částí nevyjde a jak to bude na začátku střední také netuším, ale určitě po prázdninách části budou zase vycházet:3

Tak byee :*