Live? Or die? 2

Potichu

Matty: Okamžitě jsem se od ní odtáhl a přešel ke dveřím. Otevřel jsem je a pokusil se o stejně nepovedený úsměv.

 ,,Můžeme si promluvit venku?" řekl jsem. Nepotřebuju ji mít i u sebe v pokoji. Jedna baba mi stačí. Tedy vlastně, teď už je to moje princezna. Nikdo ji neublíží. A doufám, že hlavně já ji neublížím.

Tyns kývla a já bez zbytečných slov opustil pokoj. Nezapomněl jsem zamknout. Nemůžu přece riskovat, že mi uteče, i když jsem si skoro jistý, že by už jen pro své dobro neutekla. Určitě ví, že bychom ji našli a pak asi zabili. Ale já bych ji stejně bránil. 

,,Tak, jak se ti tu líbí? V tvém novém domově?" zeptala se docela mile, ale zároveň jsem věděl, že to není rozhodně to, na co se mě doopravdy chce zeptat. 

,,Nemusíš si přede mnou na nic hrát. O čem jsi chtěla mluvit." řekl jsem na rovinu. Znala mě a moc dobře věděla, že to její okecávání přímo nesnáším. Opět mi věnovala hezký úsměv. Myslím že ani jí to nebaví. 

,,Asi ti došlo, že tě tu nenechám jen tak pro nic za nic." 

,,Samozřejmě. Docela mě zajímalo kdy to vypluje na povrch. Co tedy potřebuješ?"

 ,,Budeš pro mě pracovat. Vlastně stejně jako jsi byl zvyklý, akorát pouze pro mě. Jako ten největší a podle všech nejobávanější a určitě nejlepší mafián." 

To mě zahřálo u srdce. 

,,Hm." řekl jsem sexy hlasem. 

,,Chci aby jsi zítra v sedm ráno byl v jídelně. Budeme se domlouvat co dál."

 ,,Dobře." kýval jsem hlavou a dělal že mě to hrozně zajímá. Jakoby jsem myslel na něco jinýho než je Lila. Bohužel to tak není.

Zrovna odcházela.

,,Tyns?" zakřičel jsem na ni ještě v chodbě, když odcházela. Zastavila se a já ji doběhl.

 ,,Mám otázku."

 ,,Promiň, ale nepočkalo by to? Mám docela dost práce, a teď by se mi hodilo, udělat ji." 

,,Jo..jasný. Nebudu zdržovat. Ráno se uvidíme, zatím ahoj." řekl jsem trošku zklamaně a ona bez pozdravu odešla. Pinda namyšlená. Radši jsem se odebral zpět do pokoje, nebo bych jí zezadu podkopl nohy.

Andy: V jeho očích jsem viděla strach. Smutek a také spoustu nenávisti .Nevím, kdo je zač a co všechno udělal, ale žádný člověk není tak moc špatný. To jsem si jistá. Nebo alespoň v to doufám.

 Slyšela jsem odemykání dveří. Skoro jsem běžela do koupelny a tam se zamkla. Díkybohu je tam zámek. Když jsem tam vešla, hledala jsem úkryt. Koupelna byla hezky vybavená, ale žádné místo kam bych se mohla schovat tam nebylo. Ani si nejsem jistá, jestli je to dobrý nápad. Nemám v plánu vylézt.

 Sice jsem neviděla jeho zděšený výraz kamjsemzdrhla, ale myslím si, že by stál za to.

 ,,Andy?" zvolal. Nezněl zrovna mile, a tak jsem se rozhodla., že tu zůstanu. Je tu určitě větší bezpečí. Zvlášť když se za dveřmi od koupelny nachází člověk, kterej mi už teď připadá jako psychopat. Neodpovídala jsem a pro jistotu si přikryla rukou pusu, aby jsem omylem nevydala nějaký zvuk, který by mě mohl prozradit. 

,,Andy!! Kde jsi!" Tenhle hlas byl už rozčílený a já se ho začínala bát. Byla jsem zalezlá v koutě koupelny. Stejně kdyby dveře otevřel, viděl by mě tam. Zalomcoval jimi a zjistil, že jsou zamčené. 

,,Co tam sakra děláš?! Okamžitě otevři ty dveře!!"

****

Ahojky! Neukřižujte mě za takový konec kapitoly:D 

Doufám, že se jinak líbí :3

Uvidíme se u příští části :P 

Bye :*