Live? Or die? 2

Jako princeznu

Andy: Ani na jeho rozkaz jsem se nehnula. Cítila jsem, jak se klepu. 

,,Pohni, neslyšela jsi mě!?" zakřičel. Polkla jsem a nevěděla co dělat. Proč si mě vybral. Já  přeci nejsem něčím zvláštní. Prosím. Chci pryč..

Sundala jsem si hrozně pomalu tričko a neměla jsem v plánu pokračovat. Přece se nenechám. Ale jestli se nenechám, tak budu mrtvá. O tom jsem už byla informovaná. 

,,Fajn, ty se asi svlékat neumíš. Lehni si." 

,,N-ne." řekla jsem rozhodnutě a bála jsem se, co mi udělá. Chtěla jsem se začít svlékat, ale mé ruce neposlouchaly. Vzal mě za paži a hodil na postel! Rychle jsem si přitáhla nohy k sobě. I přes odpor ze mě to oblečení skoro strhal. 

,,Hmm..nejsi ošklivá." řekl to tak nechutně a bezcitně. Co jiného od mafiána čekat. Byla jsem před ním jen ve spodním prádle. Nechci to.

,,Bojíš se, co?" pokračoval v nelichotném chování.

 ,,Prosím nech mě."

Matty: Začaly ji téct slzy. Okamžitě jsem si vzpomněl na ní. Na mou dokonalou Lilu. Lásku mého života. Nemám to srdce. Stejně jako jsem ho neměl tehdy. Vypadala jako ona. V té chvíli byla bezbranná, stejně jako ona před 3 a půl lety.

Snažil jsem se do její pusy dostat jazykem, chtěl jsem jí! Nemohla se bránit. 

,,Prosím ne!" křičela a prosila. Bylo mi to fuk. 

,,Sakra! Spolupracuj, nebo tě na místě zabiju!" 

Povolila mi. Roztrhl jsem jí tričko a ona už zase protestovala. Bylo mi to úplně jedno. Provokoval jsem jí ještě jinými slovy. Začala plakat. 

,,Neplač." řekl jsem jí, když už byla jen v kalhotkách. Pouta jsem jí nechal, takže její snažení bylo spíš jen takové malé cukání, které mi nebránilo v práci.

 ,,Užívej si to, uvolni se." šeptal jsem jí do ouška. Nemohl jsem, když jsem spatřil její výraz! Hodil jsem po ní mikinu a naštvaně odešel. 

,,Nezasloužíš si abych byl hodnej sakra! Ty si to nezasloužíš!" začal jsem na ni neskutečně křičet, a ona se jen víc a víc bála. Sedl jsem si na studenou zem a začal bulet. Jo. Prostě jsem začal před holkou bulet. Bylo to hrozný. Cítil jsem v té chvíli všechny pocity za Lilu, kreré jsem měl v té dávné době. Nikdy na to nezapomenu. Na nic s ní.

Chybí mi Sam. Chybí mi kluci. Moje druhá rodina. Odešli. Nechali mě tu. Tak jak jsem tu právě já nechal ležet ve spodním prádle Andy. Musím se začít chovat jinak. Ale..ne! Nejde to! Nemůžu ji pomoc! Sobě! Chci jí! Nikdy jsem neviděl její hrob..nic..vůbec nic. Nevím ani kde ji pochovali. Nesnáším se za to všechno.

Musím pryč. Nechci jí. Trochu jsem doufal, že Andy mi alespoň z části Lilu nahradí, ale není to tak. Nikdo mi ji nenahradí. Ona je ta nejdokonalejší, a není ani z části možné, aby ji někdy někdo jen tak nahradil. Sex s ní byl neodolatelný. Ona byla dokonalá a neodolatelná. Jestli se někdy ještě třeba v nebi sejdeme. Když jen ještě jednou uvidím její úsměv. Budu moc říct že jsem šťastnej. Snad se někdy ještě sejdeme Lilo. Same..všichni kteří jste mě opustili.

Zvedl jsem se a přešel k rozklepané Andy. 

,,Prosím..odpusť."  řekl jsem.

Natáhl jsem se pro peřinu a přikryl jí.

 ,,Budu se o tebe starat. Nikdo ti neublíží. Už ne." 

Ona jen mlčela a koukala. Musí si myslet že jsem cvok.

 ,,Budeš moje malá princezna..dovolíš mi to?" mluvil jsem na ní jako na Lilu. Chci se o ní starat stejně a nebo, pokud možno, lépe.

Někdo zaklepal na dveře a ihned se ozvalo: ,,Mohu dál? Potřebuju si s tebou promluvit."
****
Ahojky,

Je tu další část:3 

Tahle je trošku vzpomínková, doufám, že se líbí :*

Za vote i komentáře děkuji:3

 Vždycky potěší:3

V blízké době se můžete těšit na další:3

Bye :P