Live? Or die? 2

Nový bejvák

Lila: Ani nevím kam letím. Jen vím, že budu něco jako jeho otrok. Však budu ráda, jestli bude umět můj jazyk.

,,kdy tam budeme?"

,,Už moc dlouho nepojedeme, neboj. Není to daleko."

Řekl mi jeden z těch goriláků, který jel se mnou.

,,Jak dlouho tam budu?"

Zeptala jsem se s trochou nadějí v hlase.

,,Je tu pár možností. Buďto si tě tam nechá do konce tvého života. Nebo tě zabije když ho naštveš. A nebo tě může rozprodat dál, když tě nebude chtít zabít a bude na tobě chtít vydělat. Ale to pochybuju, protože takovou pálku co za tebe dal.. no, nechci moc vědět co s tebou bude všechno provádět."

Ignorovala jsem jeho slova, protože mé ruce se třásly už teď. Prosím.. zachraňte mě někdo.. a nebo mě zabijte.

Matty: ,,A jako jak to máš v plánu udělat?"

Zeptal se hodně překvapenej Luke.

,,Myslím, že jsme dost dobrý na to, abysme něco vymysleli."

Když jsme všichni dojedli, bylo za úkol se někde potají sejít.

,,Sejdeme se v mém pokoji v 11:00 fajn?"

Oznámil jsem jim a oni jen kývali.

,,Super..já zatím něco zkusím vymyslet."

Pravda ale byla taková, že jsem neměl nejmenší ponětí jak to udělat. Bál jsem se o ni. Nechtěl jsem aby ji někdo ublížil. Musím se k ní dostat co nejrychleji. V hloubi duše doufám, že mi díky mému záchranářskému gestu odpustí, ale přitom vím, že ona taková nikdy nebyla.. a asi ani nebude. Opravdu semnou nechce mít už nic společného?

Přemýšlel jsem, když jsem čekal na kluky v pokoji. Ležel jsem na posteli a pokusil  se alespoň na chvíli zavřít oči. Nechtěl jsem spát.. chtěl jsem jen.. na chvíli vypnout. O nic se nezajímat.. nepřemýšlet.

Andy: ,,Běžte ode mě pryč!"

Zakřičela jsem na ty holky, který do mě drogy skoro cpaly! Musím pryč.. nechci tu být.. tak moc to tu smrdí..

Po chvíli se otevřely dveře. Lehce sem začal proudit čistý vzduch. Ve dveřích stál Mates a Luke. Ony se k nim okamžitě nahrnuly a prosily, aby je vzali pryč z té místnosti a nebo aby se s nimi alespoň vyspali.

Já jsem seděla jen dál v koutu a zabořila jsem hlavu do svých kolen. Byla jsem tam v klubíčku, ale začala jsem slyšet kroky, které se ke mně přibližovaly.

,,Pojď sem.."

Někdo mě vzal do náruče! Byl to Luke..

Byla jsem hladová a bylo mi zle.

Zavřela jsem oči a nechala je zavřené ještě dost dlouhou dobu poté, co mě odnesl z té místnosti.

Proč?.. Co mi zase chtějí udělat?.. Já už nemůžu.. nechci.. prosím.. nechte mě..

Lila: Letadlo bohužel bez havarie přistálo a já měla následovat jako poslušná holčička ty gorily. Šla jsem pořád za nimi a modlila se, abych umřela. Bylo mi jedno jak.. jakým způsobem.. hlavně abych byla mrtvá.
 Taxíkem mě dovezli k valkému baráku.. pravděpodobně jsme byli na mé nové adrese. 

,,Počkám s ní tady.. zazvoň."

Jedna z goril šla blíž k tomu baráku a zazvonila. Já jen koukala a čekala co se bude dít. Když se otevřely dveře, stál v nich asi třicetiletý svalnatý chlap tmavší pleti. Mračil se.. pravděpodobně ho vyrušil.

,,Je tu vaše zásilka, pane."

Oznámil mu v pozoru a pak odešel.

Já jsem věnovala pohled té gorile, která mě držela.

,,Těš se.. opravdu bych nechtěl být ve tvé kůži prdelko."

Polkla jsem a on mě strčil úplně k němu, až jsem spadla na všechny čtyři.

****

Ahooojte :P

Jak se vám tato část líbila?

Napište mi nějaké komentáře, ať vím jestli mám dělat delší části:3

Tak se mějte, votujte, pište, byee :*