Live? Or die? 2

Odleet

Lila: Cítím se příšerně. Stejně jako tehdy. Odešla jsem a jsem naprosto ztracená. Sice vím co musím udělat, ale  bojím se.

Sebrala jsem zbytek své odvahy a odhodlala se jít na letiště. Ne, opravdu nemám v plánu utíkat před problémy, které v tomhle městě právě jsou. Jen se musím dostat zpátky do Washingtonu. Abych mohla začít svou akci. Možná je to špatný nápad, ale mně přijde celkem inteligentní.

 Naučila jsem se za tu dobu co jsem začala trávit svůj čas s nesprávnými lidmi docela dost věcí. Vím, jak zacházet se zbraní. Vím, jak někoho lehce obelstít svým tělem i mluvou. Také vím kde kdo má své základny a na počítačích si to dokážu vyhledat. Nemůžu chtít od nikoho pomoc. Musím to zvládnout vše sama. Dokážu to tu vrátit zpátky do pořádku. Zabiji všechny ty špatné lidi. Zabiju mafiány.  Všechny do jednoho.

Andy: Jsem naprosto zmatená. Z toho co jsem se dozvěděla jako svůj první úkol i z toho, že právě vidím Mattyho, který mě přišel zachránit. Chci ovšem tu záchranu? Přeji si aby mě odvedl opět někam do neznáma? Nevěřím, že mě pustí, nechá jít domů. Jim ano. Slíbili mi to. Musím jen splnit svou práci. Chci domů, nechci být opět uvězněná u nějaké Tyns, která ze mě má poskoka a děvku. Musím se Mattymu ubránit! 

,,Matty?"

,,Ano?"

Řekl nadšeně z mé radosti.

,,Ráda tě vidím, ale..co tu děláš?"

,,Přišel jsem si pro tebe. Slíbil jsem, že přijdu, tak jsem tu. Zachráním tě."

,,Ale..já nepotřebuji záchranu. Jsem naprosto v pořádku. Jen tu něco udělám, a pak půjdu domů."

,,Co to meleš?? Zbláznila jsi se? Nenechám tě tu na pospas těm idiotům! Zabijí tě!"

,,Uklidni se Matty. Tohle je můj život. Já moc dobře vím co dělám. Chci se vrátit domů..chápeš?"

Rozbrečela jsem se. Tak moc mi ten domov chybí..

,,Ale..já.. to.."

Teď se nám do rozhovoru ponořil i Lukas.

,,Nerozuměl jsi jí snad? Máš ji nechat být. Takže teď prosím, odejdi z toho domu."

Přišlo mi divný, že se tu rovnou hned nezabili, ale podle Mattyho oblečení mi došlo, že šlo o nějakou lest.

,,Dobře..odejdu. Ale věř mi, že pokud splní ty tvé vypatlané úkoly a ty ji zkřivíš snad jen jediný vlásek na hlavě, jsi mrtvej."

Lukas jen kývl a rukou ukázal na dveře.

,,Rád jsem tě viděl..můj příteli."

Pak odešel ze dveří.

,,Slečno Watsová?"

Můj pohled se zabodl přímo do Lukase.

,,Jste velice inteligentní. Věděl jsem že jste jedna z nás. Nezklamala jste. Děkuji."

 Mračila jsem se a kývla, ale byla jsem potěšena. 

,,Teď se vraťte na pokoj. "

Beze slova jsem se sebrala a odešla zpátky do svého pokoje.

Lila: Seděla jsem v letadle. Letenku jsem si koupila po cestě. Asi si říkáte, kde jsem jen tak mohla sebrat peníze na to, abych si mohla dovolit koupit letenku do Washingtonu. Samozřejmě, že jsem je ukradla. Stejně tak to udělám ve Washingtonu s nějakou obyčejnou pistolí. Jsem na sebe hrdá. Nějak přeci musím svou akci zahájit. 

,,Prosím, můžete vystupovat."

Řekla nám letuška, když letadlo zastavilo. Let byl dlouhý, ale klidný. 

****

Ahojtee :P

Vítám Vás u další části:33

Doufám, že se Vám líbí<3

Už se zlehka blížíme ke konci celého příběhu.

Hlasujte, pište komentáře, vy víte čím mě těšit:3 

Mějte se krásně a byee :*