Live? Or die? 2

Konec a začátek?

O tři roky později.

Matty: Už potřetí se mi nepovedla sebevražda. Hlídají mě jako psa. Je to nepříjemné. Připadám si jako malé děcko. Kamery se na mě dívají a sledují každý můj sebemenší pohyb. Nechají mě tu shnít. Jako jablko.. jako banán. Hrušku. Mám hlad. Pomyslím si a podívám se na hodiny nade dveřmi. Je brzy. Smůla Matty. Můj život je v troskách. Tak špatně jsem na tom nikdy nebyl. Chci jít za ní.

,,Chybíš mi Lilo a doufám, že je ti tam nahoře beze mě dobře a jestli mě občas sleduješ, tak jen s úsměvem. Vím moc dobře co všechno jsem ti provedl. Nemůžu a ani nedokážu to vzít zpět ani kdybych chtěl. Stejně tě budu milovat."

Ale ne, zase jsem mluvil nahlas a oni to slyšeli.

 ,,Neposlouchejte cizí rozhovory!!" zakřičel jsem na kamery jako naprostý blázen. To se přeci nedělá, ne?

Bolí mě hlava. Neměl bych křičet a vlastně bych se neměl vůbec stresovat. Podle doktorů mi to neprospívá na mozek. Já si ale myslím naprostý opak. Vždycky když se vykřičím, tak je mi lépe. Ale to je jim jedno. Dělám tím nepořádek a to jim vadí. Mně je to fuk.

Za pár dní to budou tři roky co jsem tady. Vždycky když mě někam pustí, stejně mě sledují. Vím to. Pamatuji si to ze svého předešlého života. Z života s ní. S tou nejdokonalejší osobou které jsem zničil život. Nenávidím se za to. Chybí mi i ostatní. Zbytek své předešlé "rodiny" jsem také dlouho neviděl. Vlastně naposledy to bylo na jejím pohřbu.

,,Nemůžu uvěřit že mě jen tak opustila! Sakra to se přeci nedělá!" Z očí mi tekly proudy slz, které se nechtěli zastavit. Byl jsem v první řadě. Je smutné že tu dívku skoro nikdo neznal. Na pohřbu bylo jen pár lidí. Kluci..já a pak nějací lidé od vedle, kteří tu shodou okolností projížděli.
Druhým způsobem ji naprosto chápu. Neměla nic. Nakonec nikoho. Samé zrady. Nic dobrého. Na jejím místě bych asi udělal asi to samé. Ale z jakého důvodu byla rakev zavřená? Proč jsem se na ní nemohl naposledy podívat a proč nikdo nevyslovil její jméno?

Ona mě díky té věci dostala sem. Do psychárny. Já nejsem blázen, tím jsem si jist. Doktoři říkají že trpím silnými depresi. Lžou. Jsem naprosto v pořádku. Já vím přeci nejlépe jak mi je. Vlastně, upřímně, cítím se hrozně. Nechci bez ní žít. Přál jsem si, aby měla zbytek svého života krásný. I když by byl beze mě. Ale teď nemá žádný smysl ten můj. 

Takhle tedy vypadá můj obyčejný nudný den. Přemýšlím o hloupostech a místo pomoci je mi každým dnem hůř. Ale přeci ,,nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř."
Toho se tu držím.

 ,,Máte návštěvu." Přišel velice pozdě večer nepříjemný doktor s tímto oznámením. Ihned mi hlavou probleskly myšlenky. Je to Lila? Nebo Sam?  Pak jsem si ale uvědomil, že jsou oba mrtvý.

Podívám se na něj pohledem vypadni nebo tě sežeru, a mile prohlásím: ,,Kdo je to? Ať jde dál" Ne, mluvit jsem ještě nezapomněl. 
Já říkal, že jsem naprosto v pořádku. 

Překvapilo mě když do dveří vstoupila známa osoba, která už zničila tolik životů a zabila nebo rozprodala tolik lidí, že bych se nedopočítal výsledku.První myšlenka která mi prolítla hlavou zněla: ,,Co tady dělá?" Začal jsem mít nervy a nejradši bych ji okamžitě vyrazil. Místo toho jsem jen šel zpátky k posteli a pozval ji dál do pokoje.

 ,,Posaď se u nás. Co potřebuješ?" Usmála se svým děsivým úsměvem a mě bylo hned jasné, že má nějaký plán ke kterému potřebuje mě. Máte pravdu. V téhle chvíli mi bylo úplně jedno, že zničila život i Lile. Jedinou věc o kterou jsem žádal bylo vypadnout odsud.

,,Chci tebe"

****
Ahojte!!
Je tu první část Mého příběhu!
Mám pár otázek.
Kdo si myslíte že přišel Mattyho navštívit?
Líbí se vám tahle část?
Jestli ano, tak nezapomeňte dát vote a pište do komentářů, co si myslíte:3
Sdílejte mezi přáteli atd..
Moc děkuju :*

Doufám, že se nezlobíte, že část vyšla o pár dní dřív, ale nejsem si jistá jestli bych si v ten den vzpomněla :D