Live? Or die? 2

Nesnáším odpor.

Matty: Zůstal jsem sám v pokoji, když si Andy šla pro svých pár věcí, aby se mohla ubytovat v mém pokoji. Líbila se mi. Byla zvláštní. 

Zaklepala na dveře, i když byly otevřené. Změřil jsem si ji pohledem od shora dolů, až k jejím hubeným srnčím nožkám, které ji podle všeho asi už moc dlouho neudrží. Šibalsky jsem se usmál. 

,,Tak pojď dál a ciť se tu jako doma."

 Moc věcí s sebou neměla, ani se nedivím, určitě byla unesena jako ostatní holky. Jen se divím, že sem vzali tak mladou.

(Ano, rozhodla jsem se, že budu psát pasáže i z jejího pohledu.)

Andy: Byl vysoký a vypadal strašidelně. Polkla jsem a po zaznění jeho hlasu jsem vstoupila do 'svého' nového pokoje. Jen jsem stála skoro u dveří, a bála se udělat jakýkoliv pohyb. Podívala jsem se po tom útulném pokoji a hledala postel, nebo nějaký prostor. Místo kde bych věděla, že budu moc spát. Nevěděla jsem jestli mě mluvit nechá, ale to trapné ticho asi nebylo příjemné ani jemu. 

,,Kde budu spát." zeptala jsem se potichu a dost nesměle. Takhle poslední dobou, asi dva měsíce, mluvím pořád. Tedy kromě prvního týdne. 

,,Kde bys měla spát. Se mnou snad ne?" řekl to docela mile a usmíval se u toho. Já ale ne. Nechtěla jsem ležet vedle jedna dvacetiletého chlapa, i když na něj nevypadal. Jen jsem se podívala do země a radši mlčela. 

,,Něco se ti nezdá?" 

Bylo to jakoby se ptal prostě své kamarádky. Musela jsem přemýšlet rychle. Mohla jsem hlavou kývnout že ne. Někdo má radši když odpovím bez kývání hlavy. 

,,Ne pane," zašeptala jsem. Uslyšela jsem kroky a cítila jeho dech na mých vlasech. 

,,Pane jo? To se mi líbí, řekni to znova."

 Začínalo mi být teplo a hlavně zle. Polkla jsem na prázdno. Nic jsem neříkala. Chytil mě za bradu a zvedl mi hlavu. Podívala jsem se mu do očí, které byly plné chtíče.

 ,,Zopakuj to." stále zůstával ale milý. Odhodlala jsem se. 

,,Pane." řekla jsem už opravdu trošku neslyšitelně. 

,,Nahlas!" Lekla jsem se ho, když zvýšil hlas.

 ,,Pane." řekla jsem o malinko hlasitěji, ale pořád to znělo, jako bych měla v krku obrovský knedlík, který jsem tam mimochodem měla. 

,,Zakřič to!!!" Stál přímo přede mnou a křičel mi do obličeje. To nebylo vůbec příjemný. Nemám ráda takové chování u nikoho, ani u sebe. 

,,PANE!!" zakřičela jsem na něj, a vlastně až teď mohl poznat kouzlo mého vysokého hlasitého hlasu.

 ,,Tak se mi to líbí. Budeš se mnou mluvit nahlas, opovaž se na mě ale ještě jednou takhle hlasitě zakřičet. Potřebuju si ještě něco zařídit, zatím tu ukliď. Večer pro tebe přijdu a najíme se. Zatím si sežeň na sebe lepší oblečení. Vypadáš v tom hrozně." řekl mi jen a pak beze slova odešel z místnosti.

Matty: Doufám, že bude poslouchat. Byl jsem moc dlouho hodný. Měl bych si uvědomit, že nežiju v pohádce, kde budu s daným člověkem šťastný do konce života. Tohle je válka. Buď se můžu ihned vzdát a nebo bojovat. I přes to, že prohře se nevyhnu. Já si vybral bojovat. A zatím vyhrávám. 

Dořešili jsme s Tyns různé papíry a ona si všimla mého šibalského úsměvu. 

,,Vidím, že jsi se už zabydlel." řekla.

 ,,To ano, díky že jsi mi pomohla začít nový začátek." 

,,Za málo." kývla. Podíval jsem se na své zlaté hodinky, které nosím na levé ruce a byl akorát čas večeře. Doufám, že Andy mě poslechla a udělala to, co jsem ji nařídil.

Bez zaklepání jsem šel do pokoje. Seděla na kraji postele a jen koukala na skříň.

 ,,Jsi v pohodě?" musel jsem se zeptat. Z jejího výrazu to vidět nešlo. Hnusně se na mě podívala a už jen to mi docela zhoršilo náladu.

 ,,Hm." řekla jen, a dál hypnotizovala skříň.

Přisedl jsem si k ní a ruku ji položil na stehno. Okamžitě ode mě svou nohu odtáhla a přivinula si ji blíž k tělu. 

,,Nestyď se. Bude to horší." řekl jsem ji na rovinu a stoupl si před zrcadlo. Sundal jsem si tričko a chvíli se prohlížel v zrcadle. V odrazu jsem uviděl její výraz. Jak ho jen popsat. Myslím, že si výhled na mou vypracovanou hruď užívala. Čas na cvičení v psychárně totiž byl. Uculil jsem se a když si toho všimla okamžitě zabodla pohled do svých rukou. 

,,Co si studovala?" zeptal jsem se a sedl si vedle ní na postel. Protože jsem neměl náladu na nějaké strkání, šel jsem na svou půlku.

 ,,Gympl. Chodila jsem na gympl."

 Mluvila pořád docela potichu, ale už jsem jí alespoň trochu rozuměl.

 ,,Měla jsi určitě nějaký sen. Čím bys chtěla být?"

Kývla.

 Nebaví mě z ní páčit odpovědi. Asi si uvědomila, že mi tahle odpověď nestačí. 

,,Chtěla jsem být, chci být psychoterapeutka."

 Docela jsem se podivil nad jejím prazvláštním snem, ale neberu jí ho. 

,,Ale..teď je to už jedno." řekla normálně nahlas, ale smutně. Přiblížil jsem se k ní a ona se odsunula, až málem spadla. 

,,Nebraň se. Je ti to stejně k ničemu." 

Určitě to věděla. Naklonil jsem se k ní a ona se jen nenápadně oddalovala. Začínal jsem být naštvaný. Chytl jsem jí bradu a jen tímhle prudkým pohybem jsem ji položil na postel a nahnul se nad ní. Zrychleně vydechla. Skousl jsem si ret a pořád se přibližoval více k jejím rtům. Na očích jí byl vidět strach.

Uhla. Úplně se na mě vykašlala a sprostě mi uhnula hlavou na stranu. To přehnala. 

,,To nebylo hezké." řekl jsem vážně.

 ,,Snažím se k tobě být hodný a přívětivý, zatímco ty jen odporuješ.

Otočila hlavu zpátky a já ji konečně políbil. Byl to jen letmý polibek, ale konečně neuhýbala. Jen se zatvářila znechuceně a to mě vytočilo ještě víc. Co se vzhledu týče nejsem kluk k zahození. 

,,Takhle se sakra chovat nebudeš holčičko!!" 

Cítil jsem jak se rozklepala. 

,,Svlékni se." nařídil jsem jí. Ona na mě vykulila vyděšeně oči, nad čím jsem se musel zasmát. 

,,Dělej!"

****
Ahojky! 

Je tu další část. Tentokrát je delší než obvykle, a tak doufám, že se líbí:33

Za vote nebo komentáře budu ráda:3

Paa :*