Live? Or die? 2

Opět?

Lila: Nějací neznámí kluci mě odvedli do sklepení, kde jsem už jednou byla. Zachraňovala jsem zde Sama. Sedla jsem si tam na tvrdou zem, a pohlížela na zavřené mříže, které mě obklopovaly. Překvapila mě tahle změna. Nečekala jsem, že mě najde a zároveň jsem na sebe naštvaná, že jsem vůbec přijela zpátky. Ale opravdu jsem to tu měla ráda.  Mám pocit, že budu mít hodně času na přemýšlení. Dokud se mnou tedy něco neudělají. Nebo se mohu opět pokusit utéct. Je to pouze na mé volbě. Bohužel ale u sebe teď nemám žádné věci, které by mi mohly pomoci, ale i tak bych to nějak dokázat mohla. Snad si poradím.

Matty: Přemýšlel jsem, jestli mám jít rovnou do pokoje, a nebo, moje nohy vyšly směrem ke sklepu. Potřebujeme si spolu promluvit. Chci ji vidět, hrozně moc, i když bych tam neměl vůbec lézt. Nemám to sice výslovně zakázané od Tyns, ale vím, že to pro mě není to nejlepší. Stejně se tam ale vydám.

Odemkl jsem hlavní dveře do sklepa a po schodech sešel dolů. Našel jsem Liliinu celu. Viděl jsem ji sedět opřenou o zadní zeď. Prsty jednou rukou si vykreslovala do země. Její druhá ruka byla vložená v jejím klíně. Pohled směřoval dolů na prsty na zemi. Ignorovala mě.

,,Ahoj." odhodlal jsem se nakonec ji pozdravit. Ona zvedla hlavu a párkrát zmateně zamrkala.

,,Co tu chceš?" zašeptala otráveně a okamžitě hlavu zase sklopila, alespoň mi ale odpověděla. Přešel jsem přesně před mříže.

,,Jsi opravdu naživu." stále jsem nevěřil vlastním očím.

Úsměv má slova doprovázel. Byla to milá informace. Ona jen lehce kývla. Věděl jsem, že to je špatný nápad, ale nakonec jsem otevřel její celu, a to teprve upoutalo její pozornost. Vstoupil jsem do ní a zavřel za sebou.

,,Jdi pryč." šeptala dál. 

,,Nevíš čím jsem si prošel, když jsi tu nebyla. Moc jsi mi chyběla Lilo."

Odvrátila ode mě hlavu. 

Lila: Přišel ke mně blíž. Stál nade mnou, zatímco já koukala dolů. 

,,Chyběl jsem ti taky?" řekl s nadějí v hlase, pak jsem ucítila jeho ruku na mých vlasech. Pohladil mě po nich. 

,,Jsi pořád krásnější a krásnější."

Nemluvila jsem. Nechala jsem ho, a v té jedné krátké chvíli, jsem si přála, aby mě tu už nenechával samotnou. Uslyšela jsem ale další zvuky a trhla s sebou. Lekla jsem se.  

,,Klid! Jsem tu s tebou."

,,Běž pryč! Nejsem už malá!" křičela jsem. Ztrhla jsem mu jeho ruku z mé hlavy. Přišli jsem kluci. Vzpomněla jsem si na ně, jací byli dřív. Měli mě rádi, ale jsou teď zase s Mattym, který je pravděpodobně proti mně. To se toho za tu dobu změnilo tolik? Posmutněla jsem a rozhodla se mlčet.

,,Co tu děláš? Snažili jsme se tě najít, a v pokoji jsi nebyl. Proč jsi u ní?" říkali za mřížemi této cely a ukazovali na mě prstem.

,,Už jdu, přišel jsem jí připravit na to, co ji tady čeká. Stejně se tu dlouho nezdrží a Tyns ji brzy prodá."

Mluvil jakoby to nebyl on, ten kluk, kterého jsem poznala, do kterého jsem se zamilovala. Stal se z něj zase zabiják. Dostali jsme se zpátky na začátek. 

Když odešli, v hlavě se mi přemílaly vzpomínky na Niky, na to jak jí bez lítosti zabil. Udělá to teď i mně?

Andy: Všechny své síly jsem vyčerpala na ty pitomé dveře. Bylo mi jasné, že jsem tu byla sama. A také mi bylo jasné, že přes zamknuté dveře se nedostanu. Ti neznámí kluci co tu byli mi vyhrožovali, že ublíží Lile, a pak i mně, jestli nebudu držet hubu. Po tvářích mi stékají slzy. Přece jí nic neudělají. Já vím jen to, co jsem slyšela a z toho co si povídali mezi sebou. Oni ji nechtějí na to, na co vzali sem mě. Oni jí chtějí poslat letadlem až někam hodně dalek, ale co tam? To jsem už přes dveře neslyšela. Bojím se o ní, ale i o svůj život.

****

Ahooj, je tu další čaáást 3:)

Doufám, že se líbí:3

Jste zlatíčka:3 

Komentáře mě hrozně těší, takže určitě je pište dál, i za vote budu hrozně ráda ♥

Mějte se lovers, byyee :*