Matty: Když jsem se probudil, slunce už prosvítalo mezi okny. Podíval jsem se na své zlaté hodinky, které nosím stále na ruce. Ukazovaly před půl sedmou ráno. Usoudil jsem, že je čas tak akorát vstávat. Vedle mě ležela nádherná, spící Andy. Vypadala klidně. Pohladil jsem ji lehce po jejich krátkých vlasech a vstal z té příjemně měkké postele. Nejradši bych tu ale zůstal, přitiskl se k ní ještě blíž a hladil ji po vlasech. Na to ale radši nebudu ani myslet. Přešel jsem do koupelny a opřel se o umyvadlo. Zhluboka jsem se nadechl. Já to zvládnu..i bez ní. Musím.
Konečně jsem se dooblékl a došel ke dveřím. Ještě než jsem je otevřel, věnoval jsem jeden pohled nehnuté Andy. Pak jsem jen potichu odešel. Nezapomněl jsem zamknout. Nemám potřebu někde ji tu nahánět.
Než jsem vešel dovnitř do jídelny velkými dveřmi, zadoufal jsem, že vše bude probíhat v pohodě. Ani jsem nevěděl, kam si sednout. Mám jít zase k ní? Snad se nějak ozve. Otevřel jsem dveře, ale tentokrát žádné hloupé upozorňovací pohledy. Všichni si hleděli svého, a za to jsem jim byl neuvěřitelně vděčnej. Dělal jsem jakože nic a kráčel si to blíž k Tyns.
,,Dnes ještě budeš moc snídat se mnou, protože si potřebujeme promluvit, ale od zítřka budeš sedět někde jinde. Nepotřebuji slýchat dohadování o tom, že ty tu sedět můžeš a ostatní ne. Myslím, že mě chápeš."
,,Jojo."
Díkybohu to nikdo jiný kromě mě neslyšel, takže si ze mě nikdo nemůže utahovat.
,,Mám tedy otázku."
Andy: Když jsem se probudila, nikdo vedle mě neležel. Nevím jestli jsem byla ráda, a nebo spíš zklamaná, že vedle mě není schopen vydržet ani jedinou noc. Posadila jsem se a podívala se na hodiny, které visely na stěně. Ukazovaly půl deváté ráno. Divím se , že jsem vydržela spát tak dlouho, když jsem v pokoji s mafiánem. Pravděpodobně s největším.
Šla jsem do koupelny, a tak mi došlo, že jsem v pokoji sama. Docela jsem si oddychla. Rychle jsem se osprchovala, oblékla a malinko v zrcadle upravila. Nad zrcadlem jsem pak zůstala chvíli ještě stát. Koukala jsem se na svůj odraz, a přála jsem si, abych to ani nebyla já. Co mi to tu provedli. Pomyslela jsem si.
Šla jsem zpět do pokoje a tam radši zůstala. Řekla bych, že když jsem tu sama, je tu bezpečno. Ale na jak dlouho? To netuším.
****
Ahojky! Máme tu po dlouhé době další část! Doufám že se líbí! A kdo by chtěl může si přečíst už první část mého nového příběhu <3 : https://www.wattpad.com/myworks/55997442-this-is-revenge
Děkuju:3
Byee :P
ČTEŠ
Live? Or die? 2
AcciónBolest. Nic jiného Matty už necítí. Jeho život se změnil. Bohužel ani o tři roky později na ni nezapomněl. Ví, že se už nevrátí. Jeho život pro něj dál nemá smysl. Dokáže se s tím nakonec vyrovnat? Nebo se oficiálně zhroutí? Je na světě někdo kdo b...
