Live? Or die? 2

Prácička.

Matty: Bylo devět hodin, když jsem se blížil ke dveřím od mého pokoje. Zajímalo mě, jestli Andy ještě spí. Vešel jsem do pokoje, ale ona si mě nevšimla. Koukala z okna. Podle mě jen přemýšlela jak odsud. Být na jejím místě, chtěl bych udělat to samé, tak co. Nesmím ji ale nechat, aby mě ovládla. Musím se chovat tak, jak bych měl. Jsem mafián. A Lila mě okouzlila natolik, že jsem si to neuvědomoval. Neměl jsem to srdce jí ublížit. Měl bych se vrátit do starých kolejí. Být takový, jakého si mě lidé pamatují. Takový..kterého se bojí. Dělalo a pořád mi to dělá přeci dobře.

,,Co tam děláš?" vyjel jsem na ni, a ona leknutím nadskočila. Se strachem v očích se na mě otočila. Měla zaťaté pěsti. Bála se mého tónu hlasu. Já se na ní šibalsky usmíval. 

,,Nic..jen..koukám z okna. Je to to jediné co můžu." 

Když tu větu dořekla, spolkla své sliny, které se jí vytvořily v puse.

 ,,Drž klapačku!" 

Vykulila oči a nechápala co provedla. 

,,Jsi pořád malé dítě Andy! Budu ti dávat na zadek, pokud mě nebudeš poslouchat! Přeci tě nebudu zabíjet. To se na tak malou holčičku nehodí."

 Splašeně mě sledovala a byla nacpaná skoro až v okně. Ten strach..který ji vyzařoval z jejich krásných očí mě vzrušoval. Je to nepopsatelná energie kterou díky ní právě teď cítím. Dělá mi to tak dobře.

 ,,Já jen..však."

 ,,Mlč ti říkám!"

 Okamžitě stáhla své rty do úzké linky. Zakřivil jsem ty své do ďábelského úsměvu. V kapse mi zavibroval telefon. Pustil jsem jí ze zajetí mých očí a zvedl ho.

,,Za pět minut se sejdeme v kanceláři. Mám pro tebe první úkol." 

Ani jsem nestihl říct půl slova a už to položila. 

,,Mám svou první práci, a tak tu budeš zavřená a.. asi čumět do zdi! Možná ti dovolím koukat z okna, když budeš hodná!" 

Koukala na mě jako na vraha, kterým doopravdy jsem.

 ,,Co jsi..to se sebou udělal? Jak..jak můžeš jenom být tak bezcitný." říkala potichu, ale já ji i tak moc dobře slyšel. Koukala do zdi a já jsem k ní rychle přešel. Její nohy se automaticky rozklepaly. Bála se mě. Zvedl jsem jí bradu tak, aby se mi koukala do mých naštvaných očí. Ukápla jí slza. 

,,Začni si zvykat kotě," řekl jsem to tak hnusně, jak jen jsem dokázal a pak vypadl z pokoje. Zamkl jsem jí a usmál se na dveře. Byl jsem rád, že má strach. Ze mě bude mít strach každý. Celý svět se mě bude bát.

Andy: Zůstala jsem v pokoji úplně sama. Vzpomněla jsem si na ty věci co mi jen tak říkal. O té holce.. kterou měl rád. Byl jiný? Byl opravdu kvůli ní jiný? Je mi tak líto, že prý umřela. Už ho nikdo nezachrání..jen ona by mohla..a na to už je příliš pozdě. Ukápla mi slza. Nevím, jestli smutkem z toho co zažil, nebo z toho jak moc se bojím. Možná..si to opravdu zaslouží za to všechno, co všem provedl. A nebo má prostě jen smůlu. Stejně jako jsem jí měla já, a tak jsem tady. Sesunula jsem se po zdi a propukla v hrozný pláč.

Matty: ,,Tak jsem tady." oznámil jsem, když jsem bez klepání vešel do její kanceláře, kde už stál ten chlap, s kterým mám začít spolupracovat. Tyns si seděla ve svém vyhřátém, koženém křesílku a šibalsky se usmívala. 

,,Super. Už bylo na čase. Přišel jsi o jeden a půl minuty pozdě. S tou tvou přesností budeme muset něco udělat. Tady si to dovolit prostě nemůžeš, jasný?" 

Otráveně jsem na ní kývl.

 ,,Tak jaká je ta prácička?"

****

Ahojky! Tak je tu další část. Příští čtvrtek tu máte další lovers. Doufám že se líbí :*

Byeee :*