Live? Or die? 2

Oblaka.

Lila: ,,Zabiješ mě?"

Jeho oči byly mrazivé jako pohled samotné ledové královny. Už jsem jen čekala kdy stiskne spoušť na své pistoli a já padnu k zemi. ,,Proč jsi to udělala?" Zeptal se mě chladněji, než byla letošní zima. Snažila jsem se neuhýbat pohledem. ,,Proč jsi to udělal ty?.." Hledala jsem obranu na jeho otázku. ,,Co? Co jsem udělal já??" Byl naštvaný, ale já se tvářila stále stejně. 

,,Proč jsi mi zničil život? Proč jsi mě unesl? Proč jsi zabil mou nejlepší kamarádku? Proč jsi mě mlátil? A..proč jsi se do mě zamiloval.." Koukal jako smyslů zbavený. Došlo mu to. Došlo mu, že tohle všechno co se kolem nás poslední dobu dělo, byla jeho vina. 

,,Já..to už je dávno za námi! Jsem prostě takový! Jsem mafián, co čekáš?! Že se k tobě budu chovat mile? Jsi jen pouhá děvka! Jako všechny ostatní!"Jeho prsty se pomalu přemísťovaly na spoušť. ,,Tak mě zabij! Zabij mě a dokaž mi, jakej doopravdy jsi. Znič si i ten svůj život!" Začala jsem se smát. 

,,Do prdele Lilo! Já..to nedokážu! Nemůžu bez tebe žít! Miluju tě! Potřebuju tě!"

,,Ale já tebe ne. Jsi pro mě ten největší odpad. Nezasloužíš si to. Za to všechno, co jsi pro mě neudělal. Za to, že jsi mě po celou dobu uvnitř zabíjel. Za to tě nenávidím. Nenávidím tě za to, že jsi mě podvedl. Jsi to nejlepší ale zároveň nejhorší co mě v životě potkalo."

,,Dej mi ještě jednu šanci..prosím."

,,Zabij mě. Chci aby jsi to udělal ty. Aby má poslední myšlenka byla, že tě nenávidím!" Rozplakala jsem se. Už jsem to nevydržela. Nalhávám si, že ho nenávidím, ale sama jsem bez něj bezradná. Cítím se s ním jinak než s ostatními. ,,Můj život..už nikdy nebude jako dřív." ,,Lilo.." Začal se ke mně přibližovat a já neměla sílu ho zastavit. Potřebovala jsem obejmout. Od něj.

Pistoli zahodil někam na druhou stranu místnosti a došel ke mně. Hrozně blízko. Dívala jsem se do země a on mi zvedl hlavu. Pohladil po tváři. Tak moc jsem si přála ucítit jakýkoliv jeho dotek. Musím ale dokončit to, co jsem začala. Teď mám tu možnost.

Jenže se nám rozrazily dveře! Oba jsme zůstali stát v šoku s vykulenýma očima, když jsme to spatřili! ,,A-andy??" Vykřikla jsem, ale neběžela jsem k ní. Vypadala nebezpečně.

,,Mám tu svůj třetí úkol. Pak budu volná." ,,Ja-jaký..je tvůj třetí úkol?" Zeptal se Matty docela vyděšeně. 

,,Mám vás zabít."

,,Ale..Andy..ty to nemusíš dělat.." Zkoušel se bránit Matty. ,,Zachránila jsem ti život..a ty bys mě teď zabila? Přeci nejsi tak sobecká.." Snažila jsem se ji uklidnit. ,,Ale tady jde už o všechno. Pokud to udělám, tak.." ,,Ne. Oni tě akorát využijí, a pak zabijí!" ,,Mlč!" Její pistole mluvila za vše. Zmlkli jsme. 

,,Andy..my ti pomůžeme, ale.." ,,Žádný my není!" Zakřičela jsem na Mattyho plnou silou! Až se otřásl. Andy nechápala co se kolem ní děje. Byla jen zaslepena svou volností. Svým vlastním novým životem..asi tak..jako jsem byla já. 

,,Andy..takhle jsem to měla stejně. Sice jsem nedostala úkoly..ale.. musíš mi věřit. Pokud se za ním vrátíš..nečeká tě nic dobrýho." ,,Co myslíte? Kde skončíte? Půjdete oba do pekla?" Naprosto mě ignorovala. Neposlouchala, nebo alespoň nechtěla poslouchat. ,,Nemůžeš zabít někoho, kdo ti pomohl, sakra! To prostě.." Vystřelila, sice do vzduchu, ale ano. Nechci jí ublížit, ale pokud to neudělám já, a nebo Matty..můžu skončit mrtvá. A pokud mám doopravdy umřít, neumřu takhle. Ne od ní. Promiň Andy.

Sama jsem si rychle vytáhla bouchačku z opasku a zamířila na ni. ,,Tak Andy. Zahrajeme si hru kdo z koho?" ,,Nezabiješ mě. Jsi na to moc slabá." Nevěřila jsem vlastním uším. To mi opravdu řekla do obličeje? Je mi líto, že nevěří. Opravdu se ozvala rána a já vystřelila. Byla to stejně tak dobrá rána jako u Tyns. Až na to, že Andy mi bylo líto. Chtěla jsem, aby ona dokázala to, co já ne. Byla mi v hodně věcech podobná.. byla jako já dřív..ale ona by nezvládla přežít. Já ano a proto jsem stále naživu.