Live? Or die? 2

To ona..

Andy: Brečela jsem a hrozně se bála, když mi Matty držel u hlavy tu pistoli! Co když mě opravdu zabije? Hodila jsem pohledem po Lile, která vypadala oproti mně docela v klidu. Jsem přeci ještě dítě. Lilu jsem si ihned zamilovala. Už jen tím, že se mi jako jediná snažila pomoc. Zachránila mě. Jsem jí neskutečně vděčná.

,,Neloudej se!" řekl pěkně hnusně Matty a popohnal mě ještě víc dopředu. Lila se za ním otočila a podle jejího výrazu, něco chtěla říct, jenže kluci ji drželi pevně, a hnali ji docela rychle před sebou.

Lila: Zapomněla jsem přemýšlet. Tak dlouho jsem si žila svůj nový život, že bych si nikdy nedokázala představit, že by se mi mohlo stát ještě někdy něco takového. Vyhrála jsem, byla jsem venku! A já hloupá se vrátím a všichni už po mně jdou. Andy, je tak mladá, pokusím se jí z toho všeho dostat, i kdyby mě to mělo stát život.

Ano. Většina lidí si myslelo, že jsem umřela. Pravda je ale úplně jiná. Ta fotka v novinách a tak, všechno to bylo předem naplánované. Opravdu nejsem tak hloupá, jak vypadám. Věděla jsem moc dobře o jedné dívce, které se tam už docela dávno utopila. Zaplatila jsem ale těm lidem, kteří byli kousek ode mě. Nejdřív jim to přišlo naprosto šílené, ale nakonec souhlasili. Zavolali policii a když popisovali mou fotku do novin, popsali mě tak dokonale, že noviny z toho udělali opravdu mě. Potřebovala jsem utéct, daleko, a začít od znova. A teď? Jsem zase zpátky v téhle kaši! V téhle díře! Zase mi jde o život, ale je horší, že teď už nejde jen o mě, ale o tu malou holku. Jde o ní. Musím jí zachránit. Nenechám, aby jí zpackali život, stejně jako to udělali mně.

Matty: Nemluvila, byla tichá, skoro jako dřív. Vyrostla ještě do větší krásy, je chytrá, krásná to nejdůležitější, žije. Tohle mi pořád přijde jako bláznivý sen. Nedává mi to nejmenší logiku. To přeci není možné, musím se jí na to všechno zeptat. Pokud ji tedy tyns ihned někam nepošle a nebo nezabije, což bych jí samozřejmě nedovolil, i přes mé teď už zase kamenné srdce.

Vzal jsem všechny nejdřív na můj pokoj. Pořád jsme je drželi. Tedy, Lilu jsme drželi. Andy, když jsme jí pustili do výběhu - nazývaný můj pokoj, okamžitě běžela za Lilou.

,,Andy?" řekl jsem naprosto vážně a ona se na mě se zděšením podívala.

,,Chtěla jsi znát můj příběh."

Kývla.

,,Pořád ho chceš poznat?"

Kývla podruhé, a pak polkla. Měla ze všech lidí tady strach, nedivím se jí, ale líto mi jí není.

,,Dobře. Povím ti ho."

Posadila se na podlahu a opřela se o postel, na které seděla Lila a kluky. Objímala jí nohy, jako malá holka, což vlastně je.

,,Můj příběh, se týká jí."

Ukázal jsem na Lilu a Andy se na ní okamžitě otočila. Lila se dívala na své nohy, ale ani koutkem oka nezavadila o Andy. Je jí to líto? Možná, nepoznám to.

,,Ty ji znáš?"

Lehce jsem kývl a pousmál se pokřiveným úsměvem. Díval jsem se na ní, zatímco ona stále sledovala své nohy.

,,Ano, ona. To je ona víš? To je ta láska mého života."

****

Ahoooj:33 Je tu další částa doufám že se Vám líbí:3

Komentáře potěšííí:33 Jste úžasný!

Mějte se, byee :* :*